„Nikdo se se mnou nechtěl bavit, protože jsem žena,“ popisuje Petra zkušenost ze stavebního veletrhu

Petro, proč jste se vlastně vydala na veletrh?

Plánujeme s manželem stavbu rodinného domu a chtěla jsem se co nejlépe připravit. Zajímalo mě vytápění, možnosti ohřevu vody, konstrukce domů a vůbec celkový postup stavby. S manželem jsme ten typ lidí, který rád věci promýšlí do detailu a proto jsme chtěli vědět, do čeho jdeme. Před veletrhem jsem si proto sepsala poznámky, zjistila, jaké firmy tam budou vystavovat, připravila si nějaké otázky a chtěla se opravdu informovat, abychom později nedělali zbytečné chyby. Ostatně kde jinde, než právě na takové akci.

Naznačila jste, že to nedopadlo podle očekávání. Dokázala byste to více rozvést?

Jednoduše můžu říct, že jsem měla ve většině případů pocit, že je otravuji. Konkrétně myslím jednatele, ředitele, obchodníky, ne brigádníky a hostesky. Když jsem položila dotaz, odpověď byla krátká, strohá a bez snahy cokoliv vysvětlit. Někdy mi jen beze slova podali brožuru nebo katalog a věnovali se někomu jinému. Přitom jsem jim vždy jasně řekla, co nás čeká a že sháním konkrétní informace. Vypadalo to, jako kdybych tam byla jen proto, abych si vzala letáčky a odešla.

Setkala jste se jen s negativním přístupem?

Ne, jak říkám, hostesky byly vždy milé a ochotně mi sháněli zaměstnance firmy. Až ti se se mnou odmítali bavit. Upřímně, když jsem byla na stánku sama, bez manžela, s negativním přístupem jsem se setkala častěji. Člověk se pak i cítí hloupě a přehlíženě, bylo to nepříjemné.

Změnilo se to, když se k vám připojil váš manžel?

Ano, a naprosto dramaticky. Úsměvy, pozornost, dlouhé vysvětlování, dokonce i nabídky, že nám pošlou detailní návrhy a vypočítanou cenu na naše konkrétní řešení. U některých stánků jsem si skoro říkala, jestli mluvím s těmi samými lidmi.

Čím si myslíte, že to bylo zapříčiněné?

Cítila jsem, že mě neberou vážně jen proto, že jsem žena. Že si myslí, že technice nerozumím. Přitom já jsem ta, kdo doma nejvíc řeší vytápění, účty a úspory. Můj manžel se spíš orientuje v jiných věcech, ale na veletrhu z něj automaticky udělali „hlavu projektu“. Mně připadalo, jako bych byla jen doprovod, i když jsem měla většinu otázek připravenou já.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Určitě. Například u stánku s tepelnými čerpadly. Zeptala jsem se, jaký typ by byl vhodný pro dům o velikosti kolem 120 m². Odpověď byla: „Najdete to v katalogu,“ a pán mi podal brožuru. Žádné detaily, žádná snaha něco vysvětlit. Když jsem pak dodala otázku na rozdíl mezi kondenzačním a klasickým plynovým kotlem, odpověděl: „Kondenzační je modernější.“ To bylo celé. A pak se objevil manžel a najednou ten samý člověk vytáhl papír, začal kreslit schémata, mluvil o účinnosti, životnosti a dotacích.

Stalo se to i u jiných stánků?

Ano, opakovalo se to několikrát. Ale ne vždy, byly tam i společnosti, které si mě všímaly, jen jich bylo málo.

Jak na to reagoval váš manžel?

On si toho nevšiml, protože vždy když byl u mě, nic takového se nedělo. On se na ty technické věci dívá spíš zpovzdálí a říká: „Tohle řešíš ty, ty tomu rozumíš víc.“ Jenže na veletrhu by to nikdo nepoznal.

Myslíte, že to je běžný problém, nebo spíš náhoda?

Obávám se, že běžný problém. Myslím si, že je to určitý stereotyp, který mezi lidmi pořád funguje.

Přemýšlela jste, že byste na to některého obchodníka upozornila?

Ano, napadlo mě to. Ale v tu chvíli bych akorát ztratila energii a stejně bych nic nezměnila. Oni by se asi omluvili, ale příště by to udělali znova. Přijde mi, že to mají úplně pod kůží, muž rovná se zákazník, žena rovná se doprovod.

Co by podle vás firmy na veletrzích měly dělat jinak?

V první řadě by měly přestat dělat rozdíly mezi mužem a ženou. Zákazník je zákazník. Pokud někdo přijde s otázkou, měl by dostat plnohodnotnou odpověď, ať už je to žena, muž, nebo třeba student. Protože ten člověk má zájem. A zájem by měl být pro obchodníka tím hlavním.

A co byste poradila ženám, které se chystají na podobné veletrhy?

Ať se nenechají odradit. A pokud cítí, že je někdo přehlíží, ať jdou ke konkurenci. Protože dnes je na trhu tolik firem, že není důvod nechat se odbýt. A pokud to jde, je opravdu praktičtější jít tam ve dvou, i když mi vadí, že to musím říct.

Jak zpětně hodnotíte svou návštěvu veletrhu?

Byla to cenná zkušenost, získala jsem spoustu informací. A zjistila jsem, že ženy mají na poli stavebnictví pořád ještě co dobývat. I když vědí, chtějí se učit a řeší reálné věci, často nejsou vnímány vážně. Ale třeba právě tím, že o tom budeme mluvit, se to začne měnit.

Děkuji za rozhovor, Petro.

Rádo se stalo, také děkuji.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.