„Bydlíme v domečku za 1,5 milionu.“ Mladí našli cestu k vlastnímu levnému bydlení

Na úvod vás poprosím, abyste se našim čtenářům představili a trochu přiblížili, kde vlastně bydlíte.

Damián: Tohle je má přítelkyně Jana a já jsem Damián, oběma je nám pětadvacet let. Já se živím jako programátor a Jana pracuje jako učitelka. Momentálně se nacházíme v našem domečku, který leží kousek za městem, v bývalé chatové osadě.

Mít ve dvaceti pěti letech vlastní bydlení bez hypotéky je dnes spíše výjimka. Většina vašich vrstevníků na něco takového asi nedosáhne. Jak se vám to podařilo?

Damián: Je pravda, že v našem věku z našich kamarádů ve vlastním ještě nikdo nežije. Někteří sice zvažují hypotéky, ale získat ji v dnešní době na drahý dům není nic snadného. My jsme k tomu přistoupili z opačného konce. Nechtěli jsme se zadlužit na desítky let. Měli jsme naspořené nějaké peníze, protože já jsem pracoval v IT už během studií.

Jana: Já jsem při škole také chodila na různé brigády, abychom si vytvořili finanční základ. Zásadní bylo, že jsme žádnou hypotéku nechtěli. K našim úsporám jsme přidali jen menší půjčku v řádu několika set tisíc korun od rodičů. Díky tomu jsme si mohli dovolit koupit nemovitost za 1,5 milionu korun. Myslím, že to je částka, na kterou se dá při troše snahy a dobrém plánování dosáhnout vždy.

Zmínili jste, že jde o bývalou chatovou oblast. Jak je to s možností trvalého bydlení na takovém místě?

Jana: Původně tato stavba skutečně sloužila pouze k rekreaci. Dnes už tu ale někteří lidé bydlí nastálo, protože se v této lokalitě změnila pravidla a dá se tu pobývat celoročně. Chtěla bych ale upozornit všechny, kdo by o něčem podobném uvažovali, aby si to předem dobře zjistili na úřadech. Každé místo má jiná pravidla a někde se smí opravdu jen rekreovat. Je nutné to zohlednit, aby pak nevznikly zbytečné problémy.

Kde jste tuto nabídku našli? Předpokládám, že u realitních kanceláří takové dostupné nemovitosti mizí rychle.

Damián: Realitním kancelářím jsme se záměrně vyhýbali. Abych byl upřímný, mám s makléři převážně špatné zkušenosti. Vždy to pro mě byla spíše ztráta času a celou prohlídku kazili. Vadilo mi takové to časté přikrášlování reality – sotva se pozdravíte, už vám tvrdí, jaké mají na dům fronty zájemců, přitom vy z internetu víte, že ten inzerát tam visí už dlouho. Štvalo mě to, a tak jsme hledali jinde a jiným způsobem.

Jana: Nakonec jsme inzerát objevili na normálním bazaru. Není to primárně realitní server, lidé tam prodávají běžné staré věci, ale občas se mezi tím objeví i dům od přímého majitele. Náš domek prodával člověk, který se odstěhoval do zahraničí a chtěl se nemovitosti zbavit. Žádní realitní agenti v tom nefigurovali, což nám podle mého názoru ušetřilo peníze, protože ti celý proces jen prodražují.

Damián: Samotný nákup pak proběhl poměrně rychle a bez komplikací. Původní majitel přijel ze zahraničí v podstatě jen proto, abychom mohli podepsat smlouvy, a bylo to vyřízené.

Když si člověk pořídí starší chatu, často musí řešit technický stav inženýrských sítí. Jak máte vyřešenou vodu a elektřinu?

Damián: Vodu čerpáme z vlastní studny, která už na pozemku byla. Na začátku sice nebyla úplně čistá a objevila se lehká kontaminace, ale zavolali jsme profesionály a chvíli jsme tam lili chlór. Nyní už je voda v pořádku a používáme ji běžně na pití i vaření. Průběžně si ale raději děláme kontrolní testy kvality.

Jana: Hodně využíváme také dešťovou vodu. K domu patří nádrž, do které se při dešti stahuje voda ze střechy. Tou pak zaléváme zahradu, zejména když je v létě sucho. Pěstujeme si vlastní ovoce a zeleninu, takže jsme částečně potravinově soběstační. Zelenina je kvalitní, čerstvá a ušetříme díky tomu peníze za nákupy.

Kolik vás vlastně stojí měsíční, potažmo roční provoz takového domu?

Damián: Naše celkové měsíční provozní náklady se pohybují někde mezi 1500 a 2000 korunami. Největší položkou je elektřina, protože máme elektrické čerpadlo ve studni. Dále na elektřinu pereme, svítíme a vaříme. Dalším pravidelným výdajem je vývoz jímky. Dvakrát do roka musí přijet speciální auto a vyvézt ji, ale to nestojí žádné velké peníze.

Jana: Za topení neplatíme, protože přes zimu topíme dřevem v kamnech. Elektřinou přitápíme jen velmi výjimečně. Dům je malý, takže jeho spotřeba je celkově minimální.

Damián: Dřevo si navíc vozíme z lesa od mého táty. Vždycky tam společně něco zpracujeme na zimu, což nám náklady na život zlevňuje.

A co vybavení domácnosti? Museli jste kvůli velikosti domu dělat nějaké kompromisy?

Jana: Vůbec ne, jsme vybaveni jako běžná domácnost. Máme pračku, ledničku, plnohodnotnou kuchyňskou linku se sporákem, a dokonce se nám sem vešla i myčka. Je to komfortní bydlení a nedá se říct, že by nám tu cokoliv chybělo.

Jak řešíte dojíždění do práce, když bydlíte za městem?

Damián: Pořídili jsme si starší benzínové auto za 20 tisíc korun. Funguje spíše jako takové naše přemisťovadlo tam a zpět. Do města je to autem asi jen deset minut, takže to není žádná překážka. Já pracuji většinu času z domova, takže auto nepotřebuji každý den.

Jana: Já dojíždím do práce denně, proto zvažujeme, že bychom výhledově koupili ještě jedno menší auto, abychom byli nezávislí.

Chatařské osady obývají často spíše starší lidé. Jak vás mezi sebe místní přijali?

Jana: Sousedé jsou fajn a vycházíme spolu velmi dobře. Je tu sice větší podíl lidí v důchodovém věku, ale myslím, že jsou rádi, že se sem nastěhoval i někdo mladý. Pomáhá to překonávat občasné mezigenerační nepochopení. Vidí, že nesedíme jen u počítačů a dokážeme pomoct. Když třeba starší paní potřebuje odnést nákup od auta, jdeme a pomůžeme jí. Líbí se nám tu a neměnili bychom.

Zmínili jste ale i věci, ze kterých máte obavy. Můžete přiblížit, o co jde?

Damián: Ano, to je věc, která nás teď trápí, a tou je nový stavební zákon. Strýc pracuje jako právník, takže jsme ten nový zákon podrobně probírali i s ostatními sousedy a zahrádkáři z osady. Nerozumím tomu, jak mohlo něco takového projít. Dává to totiž developerům možnost vyvlastňovat lidem chaty, pokud se rozhodnou v dané lokalitě postavit nějaký větší projekt, například bytový dům, a označí to za veřejný zájem.

Jana: Jakmile se něco takového stane veřejným zájmem, je to pro původní majitele nevýhodné. V praxi to znamená, že vám na pozemek může přijet bagr a mohou vám to zbourat.

Damián: V naší chatové oblasti se už v historii objevily snahy o rozsáhlejší zástavbu, starousedlíci nám o tom vyprávěli. Tehdy ale lidé měli oporu v zákonech a podařilo se jim to ubránit. S novou legislativou už to bude mnohem složitější, ne-li nemožné. Zaskočilo to nás i sousedy. Je zajímavé, že řada místních volila současnou vládu, a teď docela zírají, jaké zákony se schvalují. Ale nedá se s tím nic dělat, komu není rady, tomu není pomoci.

Pokud se tyto černé scénáře nenaplní, plánujete zde vychovávat děti, nebo je to pro vás spíše přechodné bydlení?

Jana: Děti v této chvíli ještě neplánujeme, to budeme řešit, až ten čas nastane. Neříkáme si, že tu musíme nutně dožít, bereme to jako dočasnou věc. Až zjistíme, že se sem případně s rodinou nevejdeme, můžeme jít jinam. Život letí a my jsme hlavně chtěli mít vlastní bydlení už teď a nečekat celý život na to, až se jednou objeví ideální příležitost.

Damián: Z mého pohledu to byla dobrá investice. Neplatíme nájem, neplatíme úroky bance, a navíc se ta nemovitost zhodnocuje s tím, jak rostou ceny na trhu. Věřím, že pokud bychom dům někdy prodávali, dostaneme za něj více, než jsme do něj vložili. Každému, kdo má peníze na podobné skromnější bydlení, bych doporučil to zkusit.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.