Moderátorka Michaela Dolinová opravila chalupu u České Lípy. „Zbavili jsme se původních kamen a dnes toho lituji,“ přiznává

Paní Dolinová, proč jste se rozhodla pro investici do chalupy?

Za tím stojí moc hezký příběh. I když chalupa stojí u České Lípy, tak já pocházím z Beskyd – celé dětství jsem vyrůstala ve Frýdku Místku. Ve studentských letech jsem odjela do Prahy a tam jsem studovala na konzervatoři. Jakmile jsem ji dostudovala, tak už jsem v Praze zůstala. To znamená, že od mých 15 let bydlím v Praze. A jak už to tak bývá, mojí mamince se stýskalo, takže se přestěhovala do novostavby na Severní Moravě. Jakmile ale odešla babička s dědečkem, tak tam zůstala sama, což nebylo ideální. Rozhodli jsme se proto, že se přestěhuje do Prahy a ten její dům prodáme. Prodej domu trval asi tři roky, ale nakonec se to podařilo a ona se přestěhovala do Prahy. A v té době jsme si říkali, že by bylo dobré, mít možnost jezdit někam do přírody, dál od tady toho rychlého života. V té době už jsem ale měla dvě malé děti a věděla jsem, že je hloupost, abychom si každý víkend pronajímali nějakou chalupu za městem. Navíc jsme měli strašně moc věcí z mámina domu, které jsme neměli kam dát. Zbavit se jich bylo poměrně komplikované.

Měli jste hodně věcí nebo za tím byla citová vazba?

Řekla bych tak napůl. Je zkrátka jednodušší si věci pořizovat, než se jich potom zbavovat. Ale samozřejmě z 50 % jsme to rozdali nebo vyhodili, protože nový majitelé mámina domu, si tam chtěli pořídit vlastní nábytek. A to byl vlastně jeden z dalších důvodů, proč jsme začali uvažovat nad chalupou a ideálně s nějakou velkou stodolou, kam bychom mohli veškeré věci zavést.

Mířili jste hned do České Lípy, nebo jste zvažovali i jiné lokality?

Tehdy jsme bydleli na Proseku a abychom nemuseli jezdit přes celou Prahu, tak jsme hledali někde na severu. Mně se líbily Krkonoše, ale to se jevilo (i finančně) jako dost neúnosné. Takže jsme nakonec zakotvili tady, v České Lípě.

Čím vás místo zaujalo?

Zaujal nás pozemek, který je snesitelně velký, a navíc, je téměř bez  sousedů. Tedy jednoho máme a ten je skvělý. A to nadšení z pozemku  převládlo dokonce nad tím, že v chalupě nebyl záchod, ani koupelna. Bylo to tu zkrátka v dost spartánském  stavu – všechno se tady muselo dělat znovu – od podlah přes novou omítku až po novou střechu. Každý rok tu byla nějaká práce.

Jak stará byla chalupa, když jste ji kupovali?

Tipovala bych rok 1925. Pod stavením jsou vlastně kamenné sklepy, kde se dřív choval dobytek. Zůstali tam dokonce žlaby na potravu pro zvířata. Celá chalupa vlastně stojí na pískovcovém podloží a protože se do něj dobře kutá, původní majitelé si podsklepili obrovskou část.

Všimla jsem si, že máte v obytné místnosti krásná kamna. Ta jsou nová?

Ano, původně tu nebyla. Celkově jsme museli rozvést topení po celém domě. Máme tu vlastně menší přímotopy a krbová kamna s výměníkem, ale musím říct, že s nimi nejsem spokojená.

Proč jste s nimi nespokojená?

Mají pravděpodobně malý výkon, neutáhnou vytopení celé chalupy. Nedokážu si představit, že bychom tu trávili zimu. I když na druhou stranu je fér říct, že vždy když sem přijedu, musím zatopit a počkat, než se chalupa vyhřeje. Možná, kdybychom tu byli v zimě každý den a topili každý den, stačilo by to (aktuální ceny výkonných krbových kamen s výměníkem si můžete prohlédnout např. zde – pozn. redakce). Ideální to tady zkrátka v období květen až září, to jsme sem s dětmi, když byly malé, jezdili velmi často.

Děti je občas těžké zabavit. Zalíbilo se jim tu?

Přesně tak, ano, holkám se tu vždycky moc líbilo. Když byly malé, snadno se tu zabavily. Když vyrostly, tak sem jezdili s kamarády na víkend sami grilovat. Pak tu jedna z dcer měla dokonce svatbu. Ta chalupa pro nás hodně znamená.

Narazila jste při rekonstrukci na nějaký nepříjemný zádrhel?

Narazila. Před dvěma lety jsem zjistila, že všechny stropy, které tu máme i podlaha a kompletně celá půda je napadená červotočem. Dokonce když jsme v noci leželi, tak jsme je slyšeli. A já jsem se strašně dlouho odhodlávala s tím něco udělat, protože to je poměrně velký zásah do konstrukce. Naštěstí jsem ale narazila na firmu, která celý problém vyřešila – zbavila mě červotočů, vyházeli starý odpad, poškozené dřevo naházeli na jednu hromadu, které jsme se potom zbavili. Dnes už tu mám nové dřevo a krásně udělanou půdu.

Využíváte nějakým způsobem půdu?

Původně jsem tam chtěla vytvořit dva dětské pokojíčky, ale nakonec jsem to neudělala. Vždycky, když se podívám na ten krásný prázdný prostor s dřevěnými trámy, tak je mi líto to ničit nějakým konstrukčním zásahem. A kdyby tam chtěl v budoucnu někdo přespat, tak si tam klidně může rozložit matraci, podlaha je tam čistá. Ale místa na přespání je v chalupě hodně, takže si myslím, že k tomu snad ani nedojde.

Kolik je v chalupě místností?

Je tu velká předsíň, velká kuchyně spojená s obývákem a tři ložnice.

Co byla první věc, která si vyžádala rekonstrukci? Co nejvíce hořelo?

Řekla bych, že nové podlahy a stropy. V ložnicích bylo taky spousta věcí, kterých jsme se museli zbavit. Pak přišel na řadu rozvod tepla a rekonstrukce suchého záchodu. Na zahradě máme tedy septik, protože bylo náročné, vést tu kanalizaci. Ve vápenci Ale to byl taky boj, abych pravdu řekla.

Co se přihodilo?

To byla asi největší pohroma vůbec. Před deseti lety mi sem firma zapustila plastový septik a pár dní na to přišel velký liják. A protože máme pozemek v mírném svahu, voda stéká po celé jeho ploše dolů. Tlak podzemí vody prázdný plastový zničil, zdeformoval. Po dešti jsem se tam šla podívat – byla tam obrovská díra, septik z části vykukoval ven a byl celý zkroucený. Soused mi pak pomohl, objednal bagr a celé se to muselo vytáhnout. Dnes už tu mám septik z pevnějšího materiálu, který vydrží víc (aktuální ceny nejoblíbenějších septiků k obetonování naleznete zde – pozn. redakce). Možná kdyby byl ten plastový septik plný, tak se to nestane, ale i tak je to špatně. Dali jsme do toho spoustu peněz a pak tohle. Plastový bych si už neobjednávala.

Schraňujete na pozemku dešťovou vodu?

Ano, u každého střešního okapu máme sud nebo barel.

Jak dlouho vlastně trvala rekonstrukce vaší chalupy?

To nejde tak snadno říct, tady je pořád co dělat. Takže by se dalo říct, že 17 let. My ale nikam nespěcháme, pro nás je to relax, taková jiná forma odpočinku. Jak říká náš milý pan soused: ‘chalupa je hra, to nikdy neskončí‘.

Máte na chalupě něco původního, co jste si hned zamilovala?

Rozhodně to byly ty dřevěné trámy. Dokonce když jsme se nastěhovali, tak ony nebyly vidět, protože je původní majitelé zabetonovali. Vypadalo to tu jako v bytě. Takže jsem to všechno oklepala, aby to dřevo krásně vyniklo.

Kdybyste se ocitla na začátku, co byste udělala v rámci rekonstrukce jinak?

Určitě by to byla jiná volba vytápění, respektive jiná krbová kamna než ta co mám. Původně tu byla malá litinová kamna a ta chalupu paradoxně vytopila více a rychleji, než ta s výměníkem (aktuální ceny výkonných litinových kamen si můžete prohlédnout např. zde – pozn. redakce). Asi to byla holt špatná volba výkonu. A jinak bych udělala dřív střechu. V době pandemie. Odkládala jsem to na později a pak už to bylo dražší, počítám tak o 100 000 korun.

Co byste doporučila lidem, kteří se chystají do rekonstrukce staré chalupy?

Asi bych jim doporučila zamyslet se nad tím, kolik let mají ještě před sebou. Rekonstrukce chalupy je opravdu běh na dlouhou trať, tak ať si stihnou chalupu ještě pořádně užít. Když už je pak člověk starší, tak nemusí snadno zastat veškerou práci, i když jde např. jen o sekání dříví. Mladší už člověk nebude. Ale pokud jste mladí, je vám třeba okolo 30 let, tak bych do toho určitě šla. Už jenom kvůli těm dětem. A v neposlední řadě si spočítat, jestli ta rekonstrukce nebude dražší, než třeba koupě nového domu nebo chalupy.

Paní Dolinová, mockrát děkuji za rozhovor.

Nemáte za co, také děkuji za rozhovor.