Hvězda televizní show Lída Garcia si postavila s přítelem srub. Navštívili jsme je u Prahy

Hvězda televizní show 

Během rozhovoru se sympatickou Lídou Garciou, známou televizní kutilkou, jsme se dozvěděli o celém jejím zajímavém příběhu. V roce 2015 koupili s přítelem pozemek u Prahy a kvůli problémům s úřady započali výstavbu až o dva roky později. Mezitím bydleli v „bojových podmínkách“ v rozpadající se chatě. Dále nám Lída pověděla, proč si s přítelem postavili právě srub, který stojí kousek od Prahy přímo u rušnější silnice. Nejvíce nás zarazil její převoz vrtulníkem do nemocnice, jelikož se jí přihodila nehoda na stavbě. Ostatně kdybyste chtěli vidět, jak má zařízený domov hvězda Receptáře prima nápadů na Primě, navštivte naši fotogalerii.

Lído, jak jsi bydlela předtím, než jsi začala s přítelem stavět srub?

Úplně poprvé, když pominu podnájmy, jsme začali bydlet u Prahy. Dcera pořád chtěla do přírody a kamarád mi tenkrát nabídnul, že jeho známý u Prahy rekonstruuje byty. A že tam je nějaký velký mezonetový byt s vysokými stropy a je k němu zahrádka. Ta zahrádka mě nalákala. Vyřešila jsem si hypotéku a nastěhovali jsme se tam. Bydleli jsme tam asi sedm let, než jsem zase otěhotněla. No a později nám byt (3+kk) začal být malý.

Takže jste začali uvažovat nad koupí pozemku nebo rovnou rodinného domu?

Přemýšleli jsme, že prodáme byt a koupíme spíše nějaký pozemek. Hodně jsme začali pokukovat po srubech.

Věděli jste od samého začátku, že chcete bydlet ve srubu? 

Dá se říct, že ano. Hodně jsme cestovali a pořád jsme na ně koukali. Pak jsme se byli i podívat na srub, který někde prodávali. Začali jsme hledat firmy, vyptávali jsme se na cenu a když jsme zjistili, že tenkrát ještě hrubá stavba srubu vyšla levněji než klasický zděný dům, tak jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.

Jak jsi našla tento krásný pozemek? Má úžasné výhledy

Chtěli jsme pozemek blízko Prahy. Jezdila jsem po pozemcích na prodej a tady, kde nic nebylo, jen louka, byla cedule „Na prodej“. A pak jsem zahlédla ten rybník. Bylo rozhodnuto. Poté, co jsme jej koupili, nastaly ale drobné problémy.

Lída nám také prozradila, za kolik tenkrát koupili tento stavební pozemek. Odpověď naleznete ve fotogalerii.

Jaké problémy nastaly? Týkaly se koupě pozemku?

Spíš to trvalo dlouho, než jsme získali hypotéku. Když se prodal byt, neměli jsme vlastně kam jít, protože jsme neměli ani byt, ani dům, měli jsme jen ten pozemek.

To je ošemetná situace. Jak jste ji s přítelem vyřešili?

No, úplnou náhodou. Jeden starší pán nám poblíž pronajal zděnou chatu, ve které se dalo jakžtakž bydlet. Byla neudržovaná. Zdevastovaná chata s vymlácenými okny, tráva na zahradě byla vysoká, podlahou se nám propadaly nohy, protože byla ztrouchnivělá. Ještě 14 dní před tím, než jsme se měli nastěhovat, jsme museli ty podlahy betonovat, prořezávat houšť, zasklívat okna a tak podobně.

Jak dlouho jste měli v plánu bydlet v takových podmínkách?

Říkali jsme si, že rok nebo dva to tam zvládneme, nájem jsme měli jen za údržbu. A z roku, dvou, bylo najednou pět let...

Proč tak dlouho?

Jen rok a půl jsme totiž čekali na stavební povolení. Nedalo se stavět. Vzpomínám si, že při každém dopise z úřadu jsem brečela, protože už jsem se těšila, že konečně budeme mít schváleno, ale vždycky po nás chtěli dodat něco navíc. Dokonce i pan architekt, který nám to stavební povolení vyřizoval, říkal, že už mu to přijde jako šikana, jako bychom stavěli nemocnici, ne rodinný dům.

Proč vám dělali zle? S čím si myslíte, že měli problém?

Vyloženě tady nechtěli ten srub. Ale my jsme si šli za svým.

Po padesátce si postavili vysněný srub na jižní Moravě – navštívili jsme s redakcí

Ale srub stojí. Jak jste nakonec obešli úřad?

Na stavebním úřadě nám řekli, že pokud obec nebude nic namítat, tak nám to nemůžou vyloženě zakázat. A pan starosta nám řekl, že naopak sruby v obci chce. S jeho svolením jsem přišla na stavební úřad a když viděli, že to povolit musí, tak byli naštvaní a začali nám házet klacky pod nohy.

Jak se to projevovalo? Dokázala bys celý proces popsat? Co všechno jste museli úřadu dodat?

Tak například nám měřili hluk ze silnice. Byl tady pán, který seděl a čárkoval si, kolik projede osobních nebo nákladních aut. To nás stálo 12 000 Kč. Výsledky nakonec překročily povolené decibely a měli jsme si dům otočit, aby byla ložnice jinak a podobně. Ten dům jsem si navrhovala sama a určitě jsem s návrhem nechtěla hýbat. Tak se udělalo ještě jedno měření za 12 000 Kč a pak to tedy nakonec prošlo. Asi jezdilo méně aut nebo nevím. Dále už takové klasiky – geolog, radon a tak dále. Chtěli toho po nás hrozně moc, ale už si to všechno nepamatuji.

Přeskočme na příjemnější dobu. Co se dělo poté, když vám udělili povolení?

Hned jsme stavěli základovku. Přítel s kamarády tady ručně míchali, nechalo se navézt ztracené bednění a všechno se dělalo ručně. Když tady byla ještě vysoká tráva, zdálo se, že je tu jen mírný kopeček, ale když tady není ten val, je to výška přes dva metry. Opravdu se to nezdá, ten sklon je velký.

Takže jste začali stavět svépomocí, pak se do toho vložila firma a poté jste dělali dokončovací práce opět svépomocí?

Ano. Firma nám v podstatě udělala hrubou stavbu. Potom odjeli a zbytek byl na nás, např. zbroušení a lakování srubu.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Mám malou vsuvku, spíše ze zvědavosti – jak obecně probíhá spolupráce s firmou, která ti staví srub?

Nejdříve podle plánu postaví srub u sebe v hale, člověk se tam potom přijde podívat a řekne si, kde budou okna a podobně. Na poslední chvíli, než se to zase rozebere, jim člověk musí přesně říct, kde budou zásuvky. Když kulatiny staví na sebe, tak vrtají díry a protahují jimi husí krky na kabely, takže dodatečně už udělat nejdou, maximálně možná podlahou. Potom to rozebrané přivezou na místo a začnou to skládat na základovku.

Díky za vysvětlení. Vrátím se k tomu, že jste si dodělávky dělali sami. A zajímá mě, proč jste se tak rozhodli?

Jasně. No, oni po nás chtěli za broušení a lakování domu 360 000 Kč, což jsme nebyli úplně ochotni zaplatit, takže jsem si koupila za 1 500 Kč flexu a postupně jsem půl roku kolem dokola brousila. Přítel mezitím zaklápěl štíty a přístavbu.

Za jak dlouho byla postavená hrubá stavba?

Snažili jsme se pracovat rychle. Hrubá stavba byla postavená za deset dní, potom dělali ještě trámy a krovovou soustavu. Kulatiny postavili moc hezky. Co jim ale moc nešlo, byly krovy nahoře. Přítel musel spoustu věcí dodělávat sám. Spoustu toho nahoře nesedělo. Sloup dali třeba o metr a půl vedle.

Co všechno jste si tedy suma sumárum dělali svépomocí?

Střechu, vylévání podlah, příčky, elektřinu atd. Firma nám dělala pak vlastně jen okna a instalaci tepelného čerpadla.

Dokázala bys to více rozvést, prosím? Zaměřme se třeba na vnitřní prostory...

Tak po dobroušení hrubé stavby jsme dělali odpady, vodu a polystyren do podlahy jako základ pro podlahové topení. Podlahy se vylily anhydritem a potom se to muselo nechat uschnout. Až to vyschlo, začali jsme na to dávat vinyl. Vinyl je tenčí než dlaždičky s lepidlem, takže když se to tady vylévalo, kuchyně musela být o něco níž. Nikdy jsem to nedělala a museli jsme trefit tu správnou výšku, aby to přesně navazovalo. Dvakrát jsme to museli vysekávat. I teď je vidět, že jsou někde vystouplé více a někde méně.

A co svislé konstrukce? Ty jste si také dělali s přítelem sami?

Zdi se nedělaly, dělaly se jen příčky, ještě před podlahami. Zedník založil první řadu, dal mi vodováhu, ukázal mi, jak se to dělá, a řekl mi, ať pokračuji. Všechny příčky jsem dělala já, přítel stavěl komín.

Chtěla jsem mít v obýváku ražené obklady, moc se mi líbily. Zjistila jsem, jak se to dělá, a objednala si silikonová razítka, vyšlo to asi na 3 500 Kč. Chtěla jsem si to udělat sama stejně jako broušení domu. Rozdíl oproti tomu, co po nás chtěla firma, a na kolik nás to reálně vyšlo, byl markantní. Vyšlo nám to včetně laku, barvy a papírů určitě tak do 40 000 Kč. Stálo nám to za to i s tím pobytem v nemocnici.

V nemocnici? Koho z vás dvou odvezli a proč?

Mě. Jak je pozemek nerovný, brousila jsem dům na kovových štaflích a jednu nohu jsem si vždycky podložila dřevěnými prkýnky. Celou dobu to vycházelo, když už jsem byla po půl roce skoro na konci, tak se mi štafle rozjely. Spadla jsem asi ze čtyř metrů celým tělem na kovové štafle, takže jsem se celá domlátila. Flexa byla zapnutá, protože v tu chvíli to člověk nestihne vypnout, ale naštěstí měla jen ten pěnový kotouč, na který jsem spadla obličejem. Měla jsem zlomené obě ruce, naražená žebra, hrudník a nohu. Nejdříve přijely sanitky, ale nakonec pro mě poslali vrtulník, obávali se vnitřního krvácení. Nakonec to naštěstí dobře dopadlo a vše se časem zahojilo.

Když mě přítel vezl z nemocnice, říkal mi, aby mě trochu rozesmál: „To si dobrousíš.“ Ale když se zapnula flexa, začala jsem se klepat, bušilo mi srdce, bála jsem se. Dobrousila jsem to, ale teď už mi zvuk flexy není příjemný. Pokračovali jsme ale dál. Nejdříve se začalo dělat spodní patro, potom horní.

A kdy jste se vlastně nastěhovali?

Až bylo spodní patro hotové, takže po třech letech.

Takže jste si zbytek dostavěli, až když jste tady bydleli?

Mysleli jsme si, že když už tady budeme bydlet, uděláme toho víc. Ale bylo to naopak. Když už tady člověk bydlí, nic moc už se mu nechce, takže se to celé zpomalilo. Teď tu bydlíme čtvrtou zimu.

Lída nám také popsala, jakým způsobem si zařídili kuchyni jen za 30 000 Kč. Odpověď naleznete ve fotogalerii.

A co vytápění? Jakou máte kombinaci systémů?

Srub vytápíme tepelným čerpadlem, teplovodním podlahovým vytápěním a nahoře jsou přímotopy. V přízemí máme krásná krbová kamna, na kterých se dá vařit.

Zjistěte, za kolik si můžete pořídit krbová kamna s podobnými vlastnostmi, jako má Lída Garcia, zde.

Tuto kombinaci vám doporučili, nebo jste to tak sami chtěli?

To nám někdo doporučil. S čerpadlem jsme hodně spokojení. Teď si vzpomínám, že po nás ještě chtěli před kolaudací měření hluku tepelného čerpadla (od výrobce je přitom jasně dané, kolik to má decibelů). Museli jsme to změřit, aby to nerušilo souseda, kterého tady stejně nemáme. Takže jsme platili dalších asi 14 000 Kč za to, že tady někdo pět minut měřil hluk.

Jaký je ve srubu tepelný komfort v létě a v zimě?

V létě to krásně chladí, samozřejmě když je několik dní po sobě 40 °C, tak i tady je teplo. Ale když člověk přijde zvenku, je vevnitř příjemný chládek. A v zimě to krásně hřeje. Není potřeba žádné zateplení, protože dřevo to teplo krásně drží.

Máte nějaké stínicí technologie?

Nemáme nic, jen závěsy. Na srub by se to ani nehodilo.

Ve srubu většinou bývá větší tma, upozornil vás na to někdo, abyste si například navrhli více oken?

Nikdo nám to neříkal, ale já jsem chtěla všude kvůli světlu francouzská okna. Jen v kuchyni máme normální okno.

Srub si ještě nějakou dobu sedá. Jak dlouho už stojí ten váš?

Stojí už šest let, teď už by měl být usazený. Pořád ještě pracuje, různě se to teplotou kroutí, ale sedat už si nebude.

Máš odhad, jak moc si konstrukce sedla?

Myslím, že 35–38 cm. Normálně je to cca 20 cm, ale ty naše kulatiny jsou docela tlusté, možná i to má vliv.

Takže už můžete vevnitř dodělat příčky. Je to tak?

Akorát nevím kdy, v první řadě musíme dostavět druhé patro. Vždycky v létě děláme zahradu a v zimě vnitřky. Máme hotové dva pokoje, ale jsou dodělané jen na 90 %. Nejsou tam lišty, čouhají kabely atd.

Většina věcí, které vidíš, je vyrobená námi. Teď dělám houpačku, dělala jsem i lustry, v podstatě nic nekupujeme. A když ano, tak něco starého a rekonstruujeme to nebo zrestaurujeme.

Ještě mě napadá, máte tady dost úložných prostor?

Já si myslím, že úložných prostor je vždycky málo. Ale například pod verandou máme hodně velký prostor. Je tam spousta dřeva, protože ho nevyhazujeme. Může se vždycky na něco hodit. Nahoře ještě nějaké vestavěné skříně přibydou. U dětí v pokojích jsem v šikminách chtěla udělat zabudované skříně, ale zatím je to jen v plánu a mají tam místo toho regály.

Využíváte i půdní prostor?

Ano, udělali jsme tam synovi bunkr. Chodí se tam po čtyřech. A půlku toho bunkru využívám na uskladnění sezónních věcí.

Co akustika a hlučnost?

V pohodě, ale když děti dupou nahoře v pokojíčkách, tak je to slyšet. Je to prostě dřevo, máme sice velkou tloušťku izolace, ale nese se to. Všechno potřebné máme dole, takže do budoucna nahoru už moc chodit nebudeme.

Dokážeš říct, kolik jste s přítelem ušetřili díky tomu, že jste srub dodělávali svépomocí?

Asi to úplně nespočítám, ale začínali jsme s hypotékou na 4 000 000 Kč i s pozemkem a teď jsme na 6 000 000 Kč. Ale je to kompletně se vším (pozemek, dům, bazén za víc jak půl milionu a vybavení). Začali jsme, když byl materiál ještě před zdražením, a díky tomu, že si to děláme sami, taky hodně ušetříme. Všechno by nás s firmou stálo minimálně dvojnásobek.

Nadšený teenager Erik si postavil srub vlastníma rukama. Trvalo mu to rok

Co bylo nejvíce stresující na celém procesu výstavby?

Když pominu stavební povolení, tak nejvíce stresující byli řemeslníci, které jsme tady měli. Například ohledně oken se s nimi nedalo moc domluvit, dlouho jim to trvalo, pak něco udělali špatně, než to přijeli opravit, tak uběhly dva měsíce, během kterých nezvedali telefony. Hodně vázla komunikace.

Poradila bys za sebe něco lidem, kteří se teprve chystají stavět?

Jestli se chystají stavět svépomocí, ať si přichystají pevné nervy a počítají s tím, že nebudou mít žádné volno. A hlavně – jít si za svým. Když vás budou lidi odrazovat a říkat vám, že to takhle nebude dobré, ale vám se to líbí, jste rozhodnutí a chcete to, tak se nenechte nikým odradit. Jít si za svým snem a nenechat si do toho od nikoho kecat.

Velice děkujeme Lídě za tento inspirativní rozhovor a přejeme velké množství kuráže ke kompletnímu dokončení jejich vysněného snu. Ať se vám daří!