Evě zemřel partner. Část společného domu zdědili jeho rodiče a začali si dělat nároky

Evo, kde v současné době bydlíte?

Bydlím ve starším rodinném domě se zahradou nedaleko Prahy. Žiju v něm zhruba patnáct let.

Jak jste se k této nemovitosti dostala?

Koupili jsme ji společně s mým partnerem Martinem. Dlouho jsme žili v pronájmu a chtěli jsme vlastní bydlení. Dům jsme koupili v roce 2004 za sedm milionů korun a pořídili jsme si ho do podílového spoluvlastnictví. Každý měl v katastru zapsanou ideální polovinu.

Z čeho jste dům financovali?

Použili jsme naše tehdejší úspory, což dělalo zhruba dva miliony. Na zbylých pět milionů korun jsme si vzali společnou hypotéku.

Jak probíhalo splácení úvěru?

Založili jsme si společný účet. Každý měsíc jsme tam oba posílali domluvenou částku z našich výplat. Byli jsme docela mladí, dost jsme se uskromnili a měli jsme jasný cíl, zbavit se dluhu co nejdříve. Posílali jsme bance i mimořádné splátky a nakonec se nám to skutečně podařilo. Hypotéku jsme zvládli po několika letech celou doplatit.

Vyžadoval dům v průběhu těch let nějaké další investice?

Ano, stál nás další peníze. Během let jsme nechali udělat novou střechu, zrekonstruovali jsme koupelnu a postupně pořídili i novou kuchyň. Všechno jsme financovali z našich běžných příjmů. Značnou částku jsme také za tu dobu odvedli bance navíc jen na samotných úrocích z té původní pětimilionové půjčky. Dům nás tak ve výsledku stál podstatně víc, než byla jeho kupní cena.

Pomáhal vám s opravami nebo financováním někdo z rodiny?

Byli jsme na to sami. Moje rodina bydlí poměrně daleko, takže občas přijeli pomoct, když se dělalo něco většího. Martinovi rodiče se do toho nezapojovali vůbec. Martin se s nimi dlouhodobě nestýkal. Vztahy v jeho rodině ochladly už v minulosti a prakticky jsme se nevídali. Na opravy, natož na dřívější splácení hypotéky, nám nepřispěli ani korunou. Naše společné bydlení vlastně poprvé viděli až potom, co se to stalo.

Co přesně máte na mysli?

Martin v roce 2019 náhle zemřel. Bylo mu devětatřicet let. Ráno odešel do práce a odpoledne mi volali jeho kolegové, že v kanceláři zkolaboval. Záchranná služba už mu nedokázala pomoci.

Věděli jste o nějakých jeho zdravotních problémech?

Ne. Neměl žádné zjevné potíže. Až později se zjistilo, že šlo o skrytou srdeční vadu.

Co jste musela ohledně bydlení po úmrtí partnera řešit?

Myslela jsem si, že když už nemáme dluh u banky, střecha nad hlavou je pro mě jistá. Věnovala jsem se zařizování pohřbu a běžným praktickým věcem. U notáře se ale později v rámci pozůstalostního řízení začalo řešit vlastnictví našeho domu a situace se zkomplikovala.

Co přesně se u notáře dělo?

Dům se musel nacenit. Moje polovina byla jasná, ta mi dál patřila. Martinova polovina se ale stala předmětem dědictví. V ten moment se ukázalo, jak zásadní bylo, že jsme s Martinem nebyli úředně manželé a neměli jsme děti. Notář mi vysvětlil, že se dědictví řídí pravidly takzvané druhé dědické třídy.

Kdo do této dědické třídy patří?

Spadala jsem tam já, protože jsme spolu alespoň rok před jeho smrtí žili ve společné domácnosti a pečovala jsem o společnou domácnost. Spolu se mnou tam ale za našich okolností automaticky spadali i zůstavitelovi rodiče.

Jak se tedy dům formálně rozdělil?

Zákonná pravidla určují, že všichni ve druhé dědické třídě dědí stejným dílem. Byli jsme tři dědicové, tedy já, jeho matka a jeho otec. Martinova polovina domu se proto musela rozdělit na tři stejné části. Získala jsem ještě jednu třetinu z jeho podílu. Po sečtení s mojí původní polovinou tak vlastním dvě třetiny domu. Jeho rodiče společně získali tu zbývající třetinu z celého domu.

Jak na tuto situaci reagovali?

Nenápadně kolem domu chodili, aby si obhlédli nový majetek. Mysleli si, jak jsou nenápadní, ale já jsem je viděla. Byli jako supi. Poté mě kontaktoval jejich advokát. Oznámil mi, že rodiče nabyli majetek podle zákona. Vycházeli z hodnoty nemovitosti stanovené v pozůstalostním řízení a při jednání o vypořádání požadovali, abych jim jejich podíl vyplatila.

Zkoušela jste s nimi probrat, že jste dům financovali vy s partnerem?

Ano. Snažila jsem se jim vysvětlit, že dům jsme zaplatili my dva a že jsme bance na úrocích odvedli další statisíce, které se teď vlastně ztratily. Chtěla jsem, aby zohlednili, že my jsme nesli zátěž dlouholetého splácení, zatímco oni k tomu nikdy nepřispěli. Nemělo to ale žádnou cenu.

Co by následovalo, kdybyste peníze na vyplacení nesehnala?

Byla jsem upozorněna na jejich práva. Jako spoluvlastníci by měli právo podílet se na užívání domu v rozsahu odpovídajícím jejich podílům. Měla bych tedy spolubydlící. Pokud bych dům užívala celý sama a oni byli z jeho užívání vyloučeni, mohli by po mně požadovat peněžitou náhradu za užívání jejich podílu. Zjednodušeně řečeno, musela bych jim platit určitou náhradu za to, že bydlím i v jejich třetině.

Byla ve hře i možnost, že by se celá věc řešila u soudu?

Ano, ale to jsem nechtěla. Bála jsem se, že bychom se o dům dohadovali tak dlouho, až by soud nařídil jeho prodej. Pak bych musela svůj dosavadní domov opustit. To jsem nechtěla riskovat.

Kde jste tedy nakonec zajistila peníze na vyplacení? Přece jen, byla to částka v řádech milionů korun.

Dostala jsem se do paradoxní situace. Na dům, který jsme už měli jednou splacený, jsem si musela vzít novou hypotéku. K tomu jsem prodala auto a vybrala všechny zbývající úspory.

Jak se to potom celé uzavřelo?

Celou částku jsme odeslali do advokátní úschovy. Jakmile peníze dorazily, podepsaly se smlouvy a dům už byl v katastru přepsaný čistě na mě. Martinovi rodiče dostali vyplacený podíl a já doufám, že už ty lidi nikdy v životě neuvidím.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.