Petr postavil reaktor, který ohřívá vodu bez plynu a elektřiny. Využívá jen obyčejný kompost na zahradě

Petře, většina lidí si pod kompostem představí hromadu zahradního odpadu, ze které vznikne hlína do záhonů. Vy ale mluvíte o „bioreaktoru“. Co to vlastně je a jak jste se k tomu dostal?

Je to vlastně pořád obyčejný kompost, jen trochu vylepšený. Když dáte dohromady dost organického materiálu (trávu, listí, větve) a dobře ho izolujete, začne uvnitř probíhat biologický proces, při kterém vzniká velké množství tepla. Běžně si toho lidé všimnou, když se na podzim z hromady listí kouří. Já jsem jednou do takové hromady strčil ruku a zjistil, že je uvnitř opravdu horko. Tehdy mě napadlo, že když to zvládne ohřát ruku, proč by to nezvládlo ohřát i vodu? Zasypal jsem do hromady listí kanystr s vodou a ono to fungovalo. Tak začal můj experiment s kompostovými reaktory, který se postupně vyvinul až k pokusům o ohřev vody pro domácnost.

K čemu tedy momentálně využíváte teplou vodu z reaktoru?

Chtěl jsem původně ohřívat teplou užitkovou vodu (TUV – sprcha, dřez na nádobí). V pilotním testu jsme měli bioreaktor, který přes výměník a čerpadlo ohříval vodu v bojleru. Bohužel se ukázalo, že běžné výměníky nejsou dostatečně účinné a často se ucpávají, v tom smyslu, že teplo z kompostu dobře neproudí po celou dobu funkčnosti reaktoru do ohřívané vody (neucpává se topný okruh). Takže topná smyčka je teď u nás doma zaslepená a běží jen elektrické topné těleso jako klasický bojler na elektřinu. Přesto jsem si ověřil, že teplo z kompostu je reálně použitelné a při lepším řešení výměníku by to šlo v domácnosti využít.

A jak máte vodní okruh napojený?

Mám samostatnou smyčku do bojleru, připravenou na různé zdroje (solár i kompost). Je to podobný princip, jako se dělají okruhy pro solární ohřev vody. V současnosti jen čekám na vylepšený výměník, aby se dalo teplo z reaktoru skutečně využít.

Jak dlouho trvá, než se reaktor zahřeje?

Obvykle týden až dva. Pokud je plný, vlhký a dobře izolovaný, do 14 dnů dosahuje provozních teplot kolem 40 °C a pak stoupá výš.

Jaké byly nejvyšší a nejnižší teploty, kterých jste dosáhl?

Maximum bylo 65–70 °C v jádru reaktoru. To je dostatečná teplota i pro sprchování, i když jsme tehdy teplo jen monitorovali. A naopak minimum 20 °C v mrazech. Pravdou ale je, že reaktor byl v teplé fázi o 40–50 °C teplejší než okolí. Na sprchu by 45 °C stačilo, ale v té době jsme teplo nečerpali, jen měřili teploty.

Kolik dní se vám podařilo udržet v reaktoru teplotu vhodnou pro ohřev vody?

U malých reaktorů do 1 m³ se dařilo držet teplotu nad 40 °C zhruba dva týdny. U středních (2–3 m³) to byl asi měsíc a největší, kolem 5 m³, vydržel i tři měsíce.

Dokázal byste popsat, čím je kompost izolovaný?

Izolace je jednoduchá, ale funkční. Boky jsou z dřevěných fošen tloušťky 50 mm izolované EPDM membránou, shora je sláma, listí, opět zakryté EPDM membránou a vhodné je odizolovat i dno - EPDM membrána, odvod digestátu a pod membránou dřevo a sláma. Klíčem je ale vybalancovat dvě věci. Udržet dostatek tepla a zároveň zajistit, aby se kompost neudusil nedostatkem vzduchu. Pokud se přehnaně utěsní, proces se zastaví. Pokud se nechá moc otevřený, teplo utíká příliš do okolí.

Jaký vlastně používáte druh biomasy a v jakém poměru?

Nepoužívám žádné přesné poměry, prostě to, co zahrada dá (trávu, listí, štěpku, kuchyňský odpad). Když je to moc suché, zaliju dešťovou vodou. Díky odvodu přebytečné vody do čističky nehrozí přemokření. Někdy zkouším i speciální materiály, například kompostovatelné pleny nebo houbičky, kompostovatelné tácky a příbory. Zajímavé bylo i osídlení reaktorů larvami zlatohlávků, které dokážou bioodpad velmi rychle zpracovat.

Má tato vychytávka nějaké chyby? Na jaké problémy jste doposud narazili?

Největší výzva není technologie, ale logistika. Sehnat několik tun biomasy během pár dnů je pořádná dřina. Odpad ze zahrady nestačí, i když zpracovávám všechno, co lidé obvykle pálí – třeba i ořechové listí. Technicky se potíže, jako je vysychání nebo větrání, dají řešit zavlažováním a izolací. Ale zajistit materiál je nejtěžší. Tak sbírám to, co sousedé nechtějí – plevel, větve, listí a u nás se to zkompostuje při vysoké teplotě během necelého roku, což u ořechového listí v běžném kompostu tak dobře nefunguje. Obecně zahrádkáři ořech nemají moc rádi, protože kompostovací proces docela brzdí. Ale v kombinaci s jinými materiály a ve velkém objemu jsem zatím problémy neměl.

Dá se tento systém využít i jinak než na ohřev vody?

Ano, v poslední době jsem ho využíval hlavně na tzv. aktivní izolaci severní strany domu. To mi přijde jako velmi smysluplné. Namísto pasivní izolace jsem vytvořil aktivní “teplou stěnu“. Reaktor funguje jako bariéra, která drží vysokou teplotu a tím zlepšuje tepelnou bilanci domu. Dalo by se to rozvinout třeba i pro skleníky nebo zimní zahrady. Místo sluneční pasti temperační reaktor.

A vy plánujete tento systém rozšířit nebo využívat i jinak?

Chci vytvořit modulární systém. Zkrátka jednoduchou stavebnici, kterou si lidé mohou postavit podle velikosti a potřeb. Cílem je jednoduchost, dlouhá životnost a účinnější výměník. Hadice nebo radiátory nejsou ideální, lepší by byl třeba vodní akumulátor, který by se neucpával.

Tento experiment prováděl i Jean Pain. Inspiroval jste se jeho postupy?

Ano, ale to jsem zjistil až později. Stejně tak mě později inspirovali i přátelé, kteří zkoušeli něco podobného. Dokonce jsem našel spojence u nás na VUT na strojní fakultě, kde stejný projekt řešil mladší kolega jako svou doktorskou práci. Každý projekt měl svou unikátní cestu. Jean Pain dělal velké hromady štěpky se spirálovou hadicí. Tento typ jsem osobně nezkoušel. U nás byla zatím vždy cílová zhruba válcová nádoba. Jedna konverze se mohla Painovu pokusu podobat, ale použili jsme zcela jiný typ bednění – skládané dřevěné hranolky.

Co byste na závěr doporučil lidem, kteří by si chtěli podobný kompostový ohřívač vyrobit sami?

Začněte s kubíkem trávy, teploměrem a plechovým sudem na vodu. Nemusíte mít složitý plán, jde o vlastní zkušenost. Zkoušejte, testujte, sledujte teploty. Časem přijdete na to, co funguje především ve vašich podmínkách. Pokud máte starou skruž z betonu, zkuste to s ní a uvidíte. Lze použít kari sítě vystlat slámou, senem a do jádra dát kompostovaný materiál a nějaký výměník, třeba barel s vodou. Pozor ale na teploty, někdy jsou schopny plast i natavit, což se nám jednou stalo s PVC výměníkem, který byl původně určen na solární ohřev vody. Nevydržely plastové koncovky a výměník přestal těsnit.

Díky za rozhovor, Petře.

Rádo se stalo.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.