HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Koupili dům za 4 miliony. Krátce nato se jim do něj nastěhovali cizí lidé a nejde se jich zbavit

reklama

Jan a Marie si chtěli splnit sen o klidném důchodu. Koupili si dům na jihu Španělska, kde plánovali trávit sychravé české zimy v teple. Když se ale do své nové nemovitosti po několika měsících vrátili, čekal je šok. Dům obsadili takzvaní okupas, neboli squatteři. O bezmoci při střetu se španělským právním systémem, absurditě tamních zákonů i o tom, proč musíte nezvaným hostům ze zákona dál platit vodu, se nám svěřil v krátkém rozhovoru přímo majitel nemovitosti, který ji toho času nemůže užívat.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Jan Dvorský
reklama

Co vás s manželkou přivedlo na myšlenku pořídit si dům zrovna ve Španělsku?

Hlavně jsme chtěli na důchod nějaké pěkné bydlení, kde budeme moct trávit zimu. Když je u nás sychravo, chtěli jsme být v teple, kde to bylo příjemné a pohodové. Vybrali jsme si dům v provincii Murcia na jihu Španělska. Vycházeli jsme z doporučení místních, díky kterým se nám povedlo sehnat poměrně pěkný dům za velice dobrou cenu. Podobná nemovitost by byla přímo na pobřeží naprosto nedostupná.

K moři to tedy máte dál?

Původně jsme si řekli, že dojezdová vzdálenost k moři do jedné hodiny je pro nás akceptovatelná. Nakonec to máme na pláž autem něco přes půl hodiny, což nám plně vyhovuje. Zároveň se nám líbilo, že jsou hned u toho hory a národní park. Samotné město je krásné, historické a dobře vybavené. Dům byl navíc ve velmi zachovalém, dobrém stavu a nachází se trošku na samotě, takže jsme se těšili, že tam budeme mít klid.

Jak vlastně takový nákup nemovitosti ve Španělsku probíhá? Bylo těžké se na tamním trhu zorientovat?

S manželkou oba umíme docela dobře španělsky, takže jsme sedli do auta, projezdili celé východní pobřeží a ptali se v místních realitkách. Nejdřív jsme se dívali do výloh, ale narazili jsme na první věc, kterou asi většinou lidi neví. Ty nabídky ve výlohách realitek vlastně vůbec neplatí. Jsou neplatné jak cenově, tak fyzicky. Když se o takový dům zajímáte, řeknou vám, že už je prodaný a inzerát je jen ilustrační. Vždycky je potřeba se ptát přímo makléřů nebo hledat na internetu.

A samotný nákup už probíhal bez komplikací?

Nákup probíhal poměrně jednoduše. Realitní kancelář, která nám nemovitost nabídla, rovnou zajistila i právní služby a notáře. Všechno bylo připraveno v angličtině a španělštině. U notáře jsme smlouvy podepsali, převedli jsme peníze a pak jsme zhruba měsíc čekali, než se to přepíše na katastru, aby byl dům oficiálně náš a mohli jsme tam jezdit. Mezitím jsme odjeli zpátky domů.

Kdy jste se do domu poprvé vrátili jako jeho noví majitelé?

Zhruba po třech měsících. Přijeli jsme s tím, že konečně začneme na domě pracovat a zařizovat si interiér. S překvapením jsme ale na místě zjistili, že v domě bydlí někdo úplně jiný. Byli jsme z toho úplně v šoku, těžko se to dalo představit. O okupaci domů už jsem ale něco zaslechl, takže to bylo první, co mě hned napadlo. A bohužel to tak skutečně bylo. Dům byl obsazený mladými lidmi, kteří se do něj zkrátka nastěhovali a rozhodli se, že tam budou bydlet. Asi nabyli dojmu, že je prázdný a nevyužívaný. Je pravda, že před naším nákupem ležel dům několik měsíců ladem a pak další tři měsíce po nákupu čekal, než jsme se vrátili.

Jak jste zareagovali? Zkoušeli jste se s nimi rozumně domluvit?

Chvilku jsme se tam s nimi dohadovali, ale oni striktně odmítali odejít. Tvrdili, že je to prostě jejich, že tam bydlí a nikam nepůjdou. Tak jsme zavolali policii.

Předpokládám, že když policisté viděli vaše doklady o vlastnictví, vetřelce okamžitě vyvedli.

Přesně to jsme si mysleli taky. Ohrazovali jsme se, žádali jsme, ať je z našeho domu vyženou, a ukazovali jsme policistovi zápis v katastru. Ale on nám řekl, že v takovém případě bohužel nedokáže udělat vůbec nic. Ti lidé policistům tvrdili, že tam můžou být, a policie podle svých slov nesmí na místě posuzovat a rozhodovat o tom, jestli na to mají právo, nebo ne. Policajt mi řekl, že je mu to hrozně líto a že nejsme první ani poslední, komu se to stalo. Vysvětlil nám ale, že španělské zákony jsou prostě takhle nastavené. Kdyby je odtamtud vyhnal nějak násilím, on sám by se dopustil trestného činu. Zákon mu na ně zkrátka nedává žádné páky. Jediná cesta prý je dát to k soudu.

Španělská právní divočina jménem Occupas

Occupas, neboli specifická forma squattingu, je ve Španělsku poměrně zaběhlou formou, jak řešit krizi bydlení. Stát zavírá oči před tím, že lidé zabírají nemovitosti, které jim nepatří. Situace zašla tak daleko, že některé organizované skupiny si i vydávají manuály, které edukují nové příznivce tohoto stylu života a radí jim krok po kroku, jak mají postupovat, aby jednali v souladu se zákonem a byli nepostižitelní. Viz například následující ukázky:

Člověka by v takovou chvíli hned napadlo odpojit jim alespoň vodu a elektřinu, aby dům raději sami opustili, zvažovali jste to?

Ano a přesně před tím nás ten policajt hned důrazně varoval. Říkal, ať ani nezkoušíme dělat nějaké změny a nesnažíme se těm lidem nijak pomstít. Zní to neuvěřitelně, ale podle španělských zákonů mají tito lidé, přestože vám vlastně ukradnou nemovitost a odmítají odejít, právo na zajištění elektřiny a vody. Vy jim to nesmíte zastavit a přerušit. Kdybychom to udělali, skončilo by to velmi problematicky pro nás. Použili by to pak u soudu proti nám s tím, že jsme je omezili na jejich právech. Takže jsme teď v naprosto absurdní situaci. Chodí nám složenky, platíme elektřinu a vodu za úplně cizí lidi, kteří tam naše energie spotřebovávají, a my do vlastního domu nesmíme, protože si vyměnili zámky.

Co na to všechno říkal váš právník? Neexistuje vůbec žádná obrana?

Ihned jsme vyhledali právníka a on nám ta slova policie potvrdil. Byl to sice Španěl, ale studoval v Německu, takže znal trošku severoevropské poměry, nebo náš standard, a našemu překvapení plně rozuměl. Vysvětloval nám, že ve Španělsku je to historicky daná věc. Mají tam hodně neosídlených nemovitostí a vysoký problém s bezdomovectvím. Stát nedokáže vyřešit nedostatek bydlení pro lidi, tak místo toho v podstatě toleruje, že si lidé takhle zabírají cizí domy. Jsou tam na to ale nějaká nepsaná pravidla. Pokud vám někdo vleze do baráku a vy ho stihnete vystěhovat zavčas, tak je to v pohodě. Ale pokud to nestihnete, oni se tam zabydlí a prokážou, že už tam nějakou delší dobu bydlí, získávají nárok tam pobývat a vy pak musíte to vlastnictví prokazovat u soudu. Což je přesně naše situace.

V jaké fázi se nyní váš soudní případ nachází?

S právníkem jsme hned vypracovali žalobu, dali jsme to ke španělskému soudu a od té doby čekáme. Teď je to něco přes půl roku a zatím se to vůbec nepohnulo. Soudy jsou tam přetížené a nestíhají to řešit. Co jsme zjišťovali, tak nám říkali, že tyhle případy trvají klidně i rok. Prý to ale nakonec dopadne dobře a my dům dostaneme zpět.

Zkoušejí majitelé i nějaké neoficiální cesty, jak svůj majetek získat zpět rychleji?

S právníkem jsme probírali, jak se to řeší jinak. Hodně lidí to prý řeší tak, že se pustí do nějaké agrese a chtějí se s nimi poprat, což nám určitě nedoporučoval, protože bychom se sami stali spolupachateli a vystavili se postihu. Někdy si prý lidé objednají nějaké „gorily“, které tam přijdou a nezvané hosty vynesou ven. Tam ale taky varoval, že v případě, že se prokáže, že jsme si je objednali my, budeme ve velkých problémech. A pak je další varianta a to pokusit se ty lidi uplatit, aby odešli. Padaly částky, že se to v přepočtu pohybuje někde kolem 50 až 100 tisíc korun. My jsme to chvíli zvažovali, ale pak jsme si řekli, že to asi nebude správná cesta. Tím je sice dostaneme pryč, ale oni by se pak mohli nastěhovat k sousedům, nebo se k nám někdy vrátit zpátky. Navíc nám přišlo neetické platit někomu za to, že odejde z našeho vlastního baráku. Takže teď se nám ta situace táhne, nemůžeme nemovitost po nákupu používat a uvidíme, v jakém stavu nakonec bude. Snad nám dům moc nevybydlí.

Co plánujete udělat, až se dům konečně vrátí do vašich rukou, aby se něco podobného neopakovalo?

Právník nám rovnou doporučil, ať si tam pak zajistíme bezpečnostní službu. Ta nemovitost monitoruje, a pokud tam nejste a někdo vleze dovnitř, nahlásí se to. Bezpečnostní služba tam okamžitě přijede, oznámí to policii a lidi vystěhuje ještě zavčas – než se tam stihnou usídlit. Pak to jde rychle a nemusí se to vůbec dávat k soudu.

Máte po této hořké zkušenosti nějakou radu pro Čechy, kteří o nákupu nemovitosti ve Španělsku uvažují?

Setkání se španělským právem je opravdu velice nečekané a zajímavé. Pokud někdo řeší pořízení nemovitosti někde v zástavbě, kde je hodně baráků vedle sebe, nebo když je to bytovka či apartmán, tak je to asi v pohodě, tam to nemá smysl vůbec řešit. Ale pokud je to někde víc na samotě jako náš případ, tak důrazně upozorňuju a varuju, zajistěte si rovnou nějaký monitoring a ochranu, protože se to ve Španělsku údajně děje docela často. Když jsme si to pak hledali, našli jsme dokonce nespočet volně dostupných manuálů v PDF. Jsou to doslova příručky na to, jak máte někomu správně okupovat barák, jak mu ho máte sebrat, jak se tam máte nastěhovat, co máte dělat, abyste tam mohli zůstat, a jakou máte proti majiteli právní ochranu. Oni si tyhle informace mezi sebou sdílí a jsou velmi dobře vybavení. A proto ti policajti potom s nimi nemůžou nic dělat – vědí, že nezvaní hosté mají právní povědomí a mají to přesně zpracované. A v podstatě ten policajt se bojí, aby se sám nedostal do problémů, takže do toho nechce moc zasahovat.

Neuvěřitelné. Díky moc za sdílení vaší zkušenosti a přeji ať to dobře dopadne.

Také doufáme, díky.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
31.05.2026

Photocredit: Jan Dvorský

3