Zedníkovi zaplatil za 9 dní 30 tisíc. Výsledek práce neodpovídal hodinové sazbě

Do rekonstrukce domu se pustil s nadšením a většinu prací poctivě zvládal naprosto sám. Jednoho dne se ale dostal do nečekané časové tísně a musel se spolehnout na cizí pomoc. Z banálního zbourání dvou příček se nakonec vyklubala nepříjemná zkušenost, která ho stála nejen spoustu nervů, ale především desítky tisíc korun vyhozených z okna. Jak snadné je přijít o peníze při ústní dohodě s řemeslníky, jak vypadá tvrdý náraz na realitu současného stavebního trhu a proč už by majitel domu nikdy nenechal nikoho pracovat na svém pozemku bez jasně sepsané smlouvy?

Co vás vůbec vedlo ke koupi staršího domu a k rozhodnutí rekonstruovat ho svépomocí?

Vždycky jsem byl docela manuálně zručný a myšlenka, že si svůj budoucí domov vybuduji od základu sám, se mi líbila. Koupě staršího domu pro mě zkrátka představovala ideální příležitost, jak si vše přizpůsobit přesně podle vlastních představ a zároveň ušetřit nějaké peníze za drahé stavební firmy. Většinu věcí jsem zvládal úplně sám, takže mě práce bavila. Problémem pro mě byl spíš čas, ale věděl jsem, že ta rekonstrukce nebude hned hotová. Jen jednou jsem potřeboval pomoct s bouráním zdí, ale jinak si všechno dělám sám.

Proč jste potřeboval pomoci s bouráním zdí?

Dostal jsem se do fáze, kdy bylo potřeba konečně propojit obývací pokoj, jídelnu a kuchyň do jednoho velkého otevřeného prostoru. Prakticky to pro mě znamenalo probourat dvě docela masivní zdi, na což jsem se původně dlouho chystal sám. Jenže v té době jsem musel neplánovaně odjet na desetidenní pracovní cestu, která měla trvat déle než jeden týden. Došlo mi, že s mým omezeným časem to do odjezdu nestihnu.

Proč jste nepokračoval v práci až po příjezdu sám?

Měl jsem už dlouhodobě nasmlouvané elektrikáře, zkrátka mi na tento prostor navazovaly nasmlouvané práce. Šlo u nich o jasně daný termín, u kterého bylo nemožné cokoliv posunout. Všichni moc dobře víme, jak složité je v dnešní době sehnat spolehlivé a volné profesionály, takže zrušení jejich nástupu by znamenalo zpoždění celé rekonstrukce o několik měsíců.

Jak přesně probíhala domluva s najatými zedníky?

Měl jsem štěstí v neštěstí a podařilo se mi sehnat dva zedníky, kteří měli zrovna volnou kapacitu a byli ochotni nastoupit prakticky okamžitě druhý den. Rychle jsme se domluvili na hodinové sazbě, která mi sice už v tu chvíli přišla opravdu hodně vysoká, ale nakonec jsem ji s ohledem na mou tehdejší situaci a stav současného trhu zkrátka akceptoval. Řekl jsem jim, kdy přijde elektrikář, což bylo až za 14 dní, a že to musí být už hotové. Shodli jsme se ale, že termín dokončení bourání bude určitě dříve. Mou chybou ale bylo, že celá tato zásadní domluva proběhla pouze ústně někde v rychlosti mezi dveřmi. Žádná pevná písemná smlouva vůbec nevznikla, já jim v dobré víře prostě předal klíče a odjel na služebku.

Jaký byl váš reálný odhad časové náročnosti?

Jelikož svůj dům velmi dobře znám a přesně vím, z jakého materiálu jsou ty stěny postavené, měl jsem docela přesnou představu o tom, kolik času by taková demoliční práce měla reálně zabrat. Odhadoval jsem, že dvěma chlapům musí samotné vybourání obou zdí trvat maximálně čtyři až pět pracovních dní, pokud budou dodržovat nějaký normální osmihodinový pracovní režim. Je také velmi důležité zmínit, že jejich jediným a naprosto hlavním úkolem bylo pouze to fyzické zbourání. Nemuseli vůbec nakládat suť do přistavených kontejnerů, nemuseli nic odvážet ani nikde zametat, prostě měli jen vzít těžké nářadí, poslat ty zdi k zemi a jít domů. 

Bylo vše hotové, když jste se po 10 dnech vrátil?

Já se vrátil o několik dní dřív. Ne že bych potřeboval chlapi kontrolovat, jednalo se o pracovní záležitosti.

Co vás čekalo po dřívějším návratu?

Když jsem po týdnu dorazil domů, čekal mě na místě šok. Ty zdi totiž zdaleka nebyly zbourané a celá práce stála snad teprve někde v polovině. Kdyby tam ti dva chlapi dřeli do úmoru a ono to prostě jen nešlo kvůli materiálu, asi bych to lidsky pochopil a snažil se s nimi najít řešení. Jenže realita byla taková, že jsem je tam na místě rovnou zastihl, jak v klidu odpočívají, vesele si u toho povídají, kouří jednu cigaretu za druhou a popíjejí vychlazené pivo. Samotný fakt, že si dají pauzu na osvěžení, bych jako normální člověk ještě dokázal tolerovat, ale ten nepoměr mezi uběhnutým časem a reálně odvedenou prací tam bil přímo do očí. Bylo evidentní, že jejich pracovní morálka byla po celou dobu mé nepřítomnosti mizerná a spoléhali se jen na to, že je nikdo nezkontroluje.

Jak se tento přístup promítl do celkové ceny a kolik vás to nakonec stálo?

Z mého úhlu pohledu odvedený výkon vůbec neodpovídal času, který si posléze nechali zaplatit. Místo toho, aby pracovali poctivých osm hodin denně, jak jsme původně předpokládali, odhaduji dnes jejich denní nasazení tak na pět nebo nanejvýš šest hodin čistého času. Celá tahle estráda s bouráním příček se kvůli jejich tempu nakonec protáhla na celých devět dní. A protože jsme byli pevně domluveni na konkrétní hodinové sazbě, konečný účet za jejich služby hodně narostl. Ve finále jsem za tuto demoliční práci dvou lidí musel zaplatit šedesát tisíc korun. Když si to v hlavě trochu spočítáte, vychází to na třicet tisíc korun pro jednoho člověka za devět dní práce.

Bránil jste se proti zaplacení tak vysoké částky?

Byl jsem v tu chvíli zahnán do kouta, neměl jsem v rukou vůbec žádné páky, jak se bránit. Tím, že jsme hned na začátku nesepsali žádnou závaznou smlouvu s pevně danými pravidly nebo nějakou fixní cenou za celé dílo, jsem stál na tenkém ledě. Neměl jsem k dispozici žádné hmatatelné důkazy o tom, kdy ráno na stavbu přicházeli a kdy naopak odcházeli, a nemohl jsem proto nijak podložit, kolik těch hodin skutečně odpracovali. Můj jediný argument spočíval vlastně jen v tom, že jsem je jednou nečekaně přistihl při popíjení piva a lelkování, což ale vůbec nestačí. Oni navíc oba tvrdili, že práce byla nečekaně náročná a zdrželi se, a já to neměl vlastně jak stoprocentně vyvrátit. Nakonec mi tak nezbylo nic jiného, než tu částku vyplatit.

Jak tuto zkušenost vnímáte dnes? Změnila váš přístup k další rekonstrukci?

Dnes už to celé beru jako ponaučení a defacto zlomový bod celé mé stavby. Rozhodně nechci a nebudu házet všechny profesionály do jednoho pytle, velmi si vážím poctivých řemeslníků a respektuji tu obrovskou náročnost jejich těžké práce. Nicméně mě to utvrdilo v mém původním přesvědčení, že si většinu věcí budu dál dělat raději zase úplně sám. 

Jaké ponaučení si z této zkušenosti odnášíte do budoucna?

Zůstává ve mně taková filozofická otázka, nad kterou často hodně přemýšlím. Neustále si říkám, kde vlastně leží ta hranice mezi férově oceněnou těžkou lidskou prací a jejím sprostým zneužíváním ze strany některých lidí. Postupně jsem dospěl k názoru, že pravda bude jako vždycky ležet někde uprostřed. Doufám zkrátka jen v to, že můj příběh aspoň trochu otevře oči ostatním lidem a ušetří jim podobné obrovské zklamání.

Díky za váš čas.

Rádo se stalo.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.