Žena, která vládne mužské profesi. Klempířka Květa ukázala „pravým chlapům“, jak se dělá řemeslo

Jak se žena vůbec dostane ke klempířině? Vaše původní profese je totiž úplně jiná, že?  

Přesně tak, moje cesta byla docela pestrá. Původně jsem se vyučila obráběčkou kovů. Chvíli jsem v tom oboru i pracovala, ale změnily se podmínky, takže jsem pak dělala prodavačku. Následně jsem se dostala do školství, kde jsem celých deset let dělala administrativu u vedení školy. Mezitím jsem si dálkově dodělala maturitu z podnikání. A pak přišla klempířina. Co se mi líbí, do toho jdu. Neumím někde sedět u práce, která mě nebaví, jen proto, že mi to přináší peníze.

Co byl ten hlavní impuls k tomu stát se klempířkou?

Vzniklo to tak, že můj přítel jako klempíř podniká a já s ním začala chodit na brigády. Ta práce se mi velice zalíbila. I když jsem dřív snila o tom, že budu pracovat v kanceláři, podmínky se tam změnily a já si řekla, že už to není nic pro mě. V lednu 2020 jsem dala výpověď a rozhodla se, že klempířinu zkusím naplno. Jenže v březnu přišel covid a všechno se pozavíralo. Šla jsem se tedy přihlásit na úřad práce s tím, že bych si na to ráda udělala rekvalifikaci. Úřednice mi to pomalu vymlouvala, protože nechápala, že se žena s maturitou hrne zrovna do takového oboru. Ale nakonec mi i ona fandila. Šla jsem do toho a v červnu 2021 už jsem měla v ruce výuční list na klempíře.

Můžete přiblížit, co vaše práce v praxi obnáší?

Záleží na tom, co poptává zákazník. Děláme klasickou klempířinu, tedy žlaby, svody, okapy. Samozřejmě pracujeme na střechách. Vysvětluji životnost jednotlivých materiálů a podobně.

Vzpomenete si na svou úplně první samostatnou zakázku?

To víte, že ano. Byla to výměna žlabů a svodů na Lipně, kterou jsem dělala úplně kompletně sama ještě v době své rekvalifikace. Byla tam plechová krytina, pod kterou se ten žlab musel nasouvat. Na jedné straně to šlo snadněji, ale ke konci to bylo docela náročné a hodně jsem se s tím prala. Trvalo mi to déle, než by to dělal nějaký zkušený mazák, ale zvládla jsem to kvalitně. Byla jsem na sebe tehdy obrovsky hrdá.

Předpokládám, že je k této práci potřeba i dobrá fyzička...

Fyzička je stoprocentně potřeba, člověk musí něco unést. Někdy samozřejmě přijede jeřáb, dá vám materiál rovnou na střechu a je to. Jindy, třeba u soukromníků, si to musíte do patra vynosit v ruce. Nemám nikoho, kdo by to za mě nosil. S přítelem si sice u těch těžších věcí vypomůžeme, ale jinak si zkrátka musím poradit sama.

Dá se dnes takovým řemeslem dobře uživit?

Určitě. Když je člověk schopný a má k tomu danému řemeslu lásku, promítne se to i na výdělku.

Setkáváte se v oboru i s jinými klempířkami?

Zatím jsem osobně žádnou nepotkala. Slyšela jsem, že tady v Jihočeském kraji jsme prý dvě, přičemž ta druhá paní prý už půjde do důchodu. Když přijedu někam na stavbu nebo na jednání na firmu, lidé koukají, protože se se ženou v této profesi běžně nesetkávají. Když zmíním, že jsem klempíř, často říkají: „To není možné! Žena, a v takovém řemeslu?“

Narazila jste někdy i na předsudky, třeba ze strany mužů na stavbě?

Stalo se mi to asi jen jednou jedinkrát. Přijeli jsme na zakázku a pánové, když viděli ženskou v montérkách, se začali hodně povyšovat. Bavili se se mnou tónem, na který nejsem zvyklá, a dost mě to překvapilo. Ale rychle jsem si sjednala pořádek (smích). Podle mě jsou si všichni rovni, ať je to muž, nebo žena. Řekla jsem jim od plic to, co jsem zrovna potřebovala, a když viděli, že se neleknu a nenechám na sebe houkat, hned otočili. Jinak to zatím vždy bylo bez problémů.

Na jakou realizaci jste za dobu své praxe nejvíce pyšná?

Asi na složité střechy dvou novostaveb garáží. Byla to pro mě obrovská výzva, protože investor už měl nakoupený materiál, konkrétně hliníkové šablony od výrobce Comax, se kterými jsem do té doby nikdy nepracovala. Nechtěla jsem udělat chybu, tak jsem firmu napřímo oslovila s prosbou, jestli by mě s jejich krytinou nenaučili dělat. Vyšli mi naprosto vstříc. Jejich školitel mi věnoval čtyři hodiny čistého času, do detailu mi vše vysvětlil, a navíc mi byl celou dobu na stavbě k dispozici na telefonu pro případnou radu. Díky této podpoře jsem to zvládla s jedním brigádníkem ošéfovat úplně sama a na ten výsledek jsem opravdu pyšná.

Co byste poradila někomu, ať už ženě nebo muži, kdo by uvažoval o tom, že se vydá stejnou cestou jako vy?

Ať si to určitě nejdřív vyzkouší. Spousta lidí si řekne: Když to dala ona, tak to dám taky. Ale ono to tak nefunguje. Člověk k tomu musí mít vztah a musí tomu řemeslu přijít na chuť. Ať už je k tomu někdo vedený od malička rodiči, nebo se rozhodne sám, musí si to zkusit rukama a říct si: Ano, baví mě to, jdu do toho.

Rozhodla byste se pro povolání klempířky znovu?

Určitě ano. A udělala bych to o hodně dřív. Důležité je zkrátka dělat to, co vás baví a naplňuje. Jak říkám, bez lásky k té dané věci to není ono, ať už děláte jakékoliv povolání.

Děkuji za rozhovor, ať se vám daří.

Také děkuji.

P.S. Chcete vidět klempířku Květu živě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.