„Nájem držím schválně vysoko. Lidi to učí finanční gramotnosti a nutí makat,“ vysvětluje pan domácí

Komfort zabíjí ambice

Richard staví svůj ústřední argument na myšlence, že levné živobytí vede k osobní stagnaci. Pokud podle něj mladá rodina zaplatí za střechu nad hlavou jen malou část svých měsíčních příjmů, nenutí ji to vystoupit ze zóny komfortu. „Když lidem umetete cestičku, přestanou se snažit a ztratí přirozenou životní dravost,“ uvažuje nahlas. Richard tak svůj tvrdý přístup nevnímá jako honbu za ziskem, ale pasuje se spíše do role neoficiálního mentora.

Lekce finanční gramotnosti

Dalším pilířem jeho svérázné filozofie je vliv drahého nájmu na rodinný rozpočet. Zvýšené náklady fungují podle Richarda jako rychlokurz praktické ekonomiky. Nájemníci si najednou musí mnohem pečlivěji rozmýšlet, kam jejich peníze každý měsíc mizí. „Když víte, že patnáctého musíte odeslat z účtu třicet tisíc korun, velmi rychle se naučíte škrtat nesmyslné výdaje,“ popisuje s jistou dávkou zadostiučinění. Zastává názor, že mnoho mladých párů se právě díky tomuto pravidelnému finančnímu tlaku konečně naučilo plánovat budoucnost a tvořit si smysluplné priority.

Rychlý kariérní růst

Nejkontroverznější částí jeho pohledu na věc je přímý vliv nájmu na pracovní výkony. Richard věří, že drahé bydlení motivuje zaměstnance odvádět lepší práci a aktivně si říkat o povýšení. „Často vidím, jak se moji nájemníci během krátké doby vypracují, musí domů nosit více peněz a nadřízení to dříve nebo později ocení,“ tvrdí „samozvaný filantrop“. Při této úvaze ale tiše opomíjí fakt, že pro mnoho lidí pracujících ve školství nebo sociálních službách je takový raketový nárůst mzdy nemožný. Pro ně znamená vysoký nájem jen neustálý stres bez reálné šance na snadné řešení.

Zlaté devadesátky

Zajímavý kontrast k jeho výchovným metodám tvoří způsob, jakým k celému majetku přišel sám Richard. Jeho cesta k současnému portfoliu nemovitostí totiž nevedla přes roky tvrdého odříkání. Na konci devadesátých let mu rodiče pořídili menší startovací byt. Doba tehdy přála odvážným a ceny realit byly z dnešního pohledu úsměvné. Richard využil darovanou nemovitost jako zástavu bance, vzal si úvěr a postupně nakoupil další byty za tehdejší ceny, o kterých se nám dnes může jen zdát. Dnes už do práce chodit nemusí a žije z pravidelných výnosů. Své byty má dávno zaplacené a z čistě matematického hlediska by nájem mohl srazit dolů, a i přesto by slušně vydělal. To však kvůli svému přesvědčení odmítá.

Různé úhly pohledu

Pro člověka počítajícího každou korunu do příští výplaty znějí podobné rady jako cynický výsměch. Richard měl to štěstí, že mu start usnadnila rodina a příznivá doba, a dnes dává nevyžádané lekce těm, kteří začínají od nuly. Současná společnost je ale plná podobných paradoxů a tržní prostředí tyto situace přirozeně vytváří. Názory Richarda připomínají, jak odlišně mohou uvažovat lidé na opačných stranách nájemní smlouvy.