Mají problém zaplatit nájem. Po třech měsících zjistili, že už nemají z čeho brát

Jak jste se do této situace dostali?

Je mi čtyřiadvacet a partnerovi pětadvacet. Oba pracujeme v obchodě v marketingové agentuře a velká část příjmu závisí na provizích. Loni jsme byli zvyklí na to, že jsme dohromady přinesli domů kolem šedesáti tisíc čistého měsíčně. Mohli jsme si dovolit normálně fungovat, platit nájem, něco si odložit bokem a nepřemýšlet nad každou korunou. Jenže letos na jaře přišly tři slabší měsíce po sobě.

Co to pro vás znamenalo v praxi?

Dostali jsme se na polovinu, takže místo šedesáti tisíc jsme měli zhruba třicet a v tu chvíli začnete každou platbu vnímat úplně jinak. Nájem máme dvaadvacet tisíc, takže už jen ten spolkne většinu příjmů. První měsíc jsme to pokryli z úspor a říkali jsme si, že je to jen výkyv. Druhý měsíc jsme sáhli do rezerv znovu a pořád jsme věřili, že se situace otočí. Až po tom třetím měsíci nám došlo, že už vlastně nežijeme z toho, co vyděláme, ale z peněz, které jsme si odložili bokem.

Kolik máte nyní našetřeno?

Momentálně asi čtyřiatřicet tisíc korun. Hodně záleží na tom, jaké máme výdaje. Jen nájem je dvaadvacet tisíc a pak jsou tu běžné věci jako jídlo, doprava, telefony nebo další pravidelné platby. 

Kdy vám došlo, že je problém vážný?

Už jsme si přestali namlouvat, že příští měsíc bude určitě lepší. Do té doby jsme to brali tak, že v obchodě se prostě někdy daří víc a někdy míň. Jenže když jsme si spočítali, kolik peněz nám zbývá, kolik odchází každý měsíc a jak dlouho bychom při současných příjmech vydrželi, tak jsme si poprvé otevřeně řekli, že budeme muset začít řešit i nepříjemné varianty.

Napadlo vás požádat rodiče o pomoc?

Napadlo a bavili jsme se o tom několikrát. Člověku se do toho ale moc nechce, protože už několik let pracuje a bydlí sám. Není to ani tak o tom, že by rodiče nechtěli pomoct. Spíš je nepříjemné si přiznat, že věci nejdou podle plánu.

Jaké varianty tedy zvažujete?

Nejpravděpodobnější je, že opustíme současný byt a na nějakou dobu půjdeme bydlet k partnerovým rodičům. Bydlí kousek za Brnem, takže z hlediska práce by to nebyl zásadní problém. Finančně by nám to pomohlo docela výrazně. Upřímně ale nejde o variantu, ze které bychom byli nadšení. Nemáme mezi sebou špatné vztahy, ale každý, kdo někdy bydlel samostatně a pak se měl vrátit zpátky k rodičům, asi chápe, že to znamená určitou ztrátu soukromí. Jenže když proti tomu postavíte stres z toho, jestli zaplatíte další nájem, začnete se na podobné věci dívat jinak.

Proč nejdete k vašim rodičům?

Protože bydlí v Hradci Králové, a to by pro nás znamenalo mnohem větší zásah do života. Kdybychom šli k našim, museli bychom řešit každodenní dojíždění a spoustu dalších věcí.

Takže stěhování berete jako dočasné řešení?

Určitě v to doufáme. Nikdo z nás si nepředstavoval, že bude ve pětadvaceti letech řešit návrat k rodičům. Na druhou stranu jsme si během posledních měsíců uvědomili, že někdy je lepší udělat krok zpátky než se za každou cenu snažit udržet současný standard a skončit v dluzích. Není to příjemná představa, ale pořád nám připadá rozumnější než se zadlužovat.

Zvažujete třeba změnu práce?

Ano, mnohem víc než dřív. Nechceme dát výpověď hned zítra, ale tahle zkušenost nám ukázala, jak velké riziko v našem nastavení je. Oba jsme závislí na provizích a oba pracujeme ve stejném oboru. Dokud se daří, vůbec to nevnímáte. Když ale přijde horší období, dopadne to na oba současně.

A co se vlastně stalo? Udělali jste něco špatně?

To byla přesně naše první reakce. Když se na to ale dívám zpětně, nemyslím si, že bychom žili nějak rozhazovačně. Nekoupili jsme auto, neutráceli za luxusní věci ani nežili stylem, kdy bychom peníze bezhlavě rozhazovali. Spíš jsme si zvykli na určitou úroveň příjmů a začali ji brát jako samozřejmost.

Je to podle vás problém jen vás dvou?

Nemyslím si. Když se o tom bavím s kamarády nebo lidmi v podobném věku, tak zjišťuji, že podobnou zkušenost má mnohem víc lidí. Navenek to ale často není vidět. Myslím, že hodně mladých lidí dnes žije v situaci, která je stabilní jen do chvíle, než se něco pokazí. Kdyby nám někdo řekl, že za tři měsíce budou příjmy zase na normální úrovni, asi bychom to zvládali mnohem lépe. Jenže my vůbec nevíme, co bude za měsíc. Jestli přijde lepší období, nebo další propad.

Máte pocit, že se mění představa mladých lidí o samostatném bydlení?

Určitě ano. Ještě před několika lety se bralo jako samozřejmost, že když člověk pracuje na plný úvazek, zvládne si pronajmout byt a fungovat samostatně. Dnes mám pocit, že je ta jistota mnohem křehčí. Nájmy jsou vysoké a stačí několik horších měsíců, aby se člověk dostal do problémů.

Co byste dnes poradili někomu ve stejné situaci?

Asi aby nečekal tak dlouho jako my. Několik měsíců jsme si říkali, že se to určitě zlepší a že není potřeba nic zásadního řešit. Možná se to opravdu zlepší, ale člověk by měl mít připravený i plán pro případ, že ne. Dnes už si nemyslím, že je ostuda vrátit se na čas k rodičům nebo požádat o pomoc. Ostuda by podle mě byla tvářit se, že je všechno v pořádku, a mezitím si nadělat dluhy jen proto, že se bojíte přiznat, že vám to momentálně nevychází.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.