Místo zámkové dlažby si Ondřej položil zasakovací rošty. Hotovo měl za pár hodin a podělil se o cenové srovnání

Ondřej moc dobře věděl, co chce

Když si pan Ondřej před lety pořídil starší nemovitost, nespokojil se pouze s rekonstrukcí nebo dílčími úpravami. Starý dům zboural a na jeho místě si postavil nový. A stejně tak si postupně začal budovat vše kolem domu, až přišla řada na vjezd, který bylo potřeba zpevnit. Dlouho přemýšlel o tom, jaký materiál zde nejlépe zvolit.  

Ondřej nějakou dobu zvažoval i zámkovou dlažbu, do té se mu však příliš nechtělo. Měl s ní zkušenosti už z minulosti, kdy s ní pokrýval podobně velkou plochu. Betonové tvárnice byly velmi těžké a celý proces byl náročný. Zámková dlažba si totiž žádá rozsáhlejší výkopy, betonové obrubníky a několik druhů štěrku. Po chvíli uvažování ji zavrhl. Místo toho se začal poohlížet po řešení, které by nevyžadovalo rozsáhlé práce, ale zároveň by vjezd hezky zpevnilo. Dalším přáním Ondřeje bylo udržet na ploše před domem zeleň.

Jasný vítěz

Když si Ondřej dal do kupy všechny své požadavky, došlo mu, že nejlepší variantou bude zatravňovací dlažba. Sedl si proto k počítači a začal hledat, který přesný typ by byl pro jeho vjezd nejvhodnější. Ondřeje nejvíc oslovily rošty, jelikož u nich nebylo potřeba dělat hlubokou podkladovou vrstvu, zároveň umožňují volný průchod vody a tráva jimi hezky prorůstá.

Koho by nezajímala cena?

Ondřeje samozřejmě zajímalo také to, jak si stojí zatravňovací dlažba z pohledu ceny. Ještě, než se pustil do realizace, udělal si proto menší srovnání. V něm zjistil, že samotné zatravňovací dlaždice možná vyjdou dráž než zámková dlažba, avšak u zatravňovacích dlaždic nejsou tak složité a tím pádem i drahé přípravné práce. Pokud se vezme v úvahu vše, zatravňovací dlažba vyjde Ondřeje dokonce o něco levněji než klasická zámkovka. Nemusel tak už déle váhat. 

Na detailní výpočty se můžete podívat v galerii níže. 

Nic, co bych sám nezvládl

Ondřej se rozhodl, že si zatravňovací dlažbu instaluje svépomocí. Nejprve si zavolal bagristu, který z příjezdové cesty odstranil asi 5–10 cm ornice a následně hlínu rozvezl po zahradě, čímž Ondřej ušetřil za odvoz. Nechal si dovést jeden náklaďák štěrku, který si sám rozházel a srovnal povrch stahovací latí. Jakmile bylo hotovo, dal na to ještě suchý kompost a celou plochu přežehlil žehličkou, aby se vše pořádně spojilo. Příprava podkladové vrstvy zabrala Ondřejovi zhruba šest hodin.

Ondřej dal vzorek do sklenice, ve které je krásně vidět, jak žehlička vše promíchala.

Už se ani nehne

Jakmile bylo vše připraveno, Ondřej mohl pokládat rošty. Udělal si skicu, aby musel provádět co nejméně řezů. Kde bylo třeba, použil úhlovou brusku s diamantovým kotoučem. Jakmile rošty položil, zafixoval je roxory, aby se nehýbaly. Další pojistka vznikne, až dlažba prokoření a zaplní se mezery v roštech. Nejdříve uvažoval, že by mohl kolem dokola vybetonovat obrubník, ale chtěl mít možnost rošty kdykoliv rozebrat. Pokládka dlažby zabrala maximálně tři hodiny. Celkově měl tedy Ondřej hotovo asi za deset hodin. Pochvaloval si především nízkou hmotnost dlaždic, díky které se s nimi velmi dobře manipulovalo, a to i přes to, že jsou poměrně velké.

Fantazii se meze nekladou

Dalším krokem, který má Ondřej v plánu, je navezení kompostu na dlaždice. Ideální je zde mix kompostu, písku a hlíny. Do buněk v roštu se však mohou umístit i dlažební kostky, takže si majitel může vytvarovat jakýkoli symbol. Pokud by zatravňovací rošty byly použity ve městě, mohl by se použít například symbol vozíčkáře, zastávky a podobně. Ondřej má však v plánu celou plochu nechat zarůst. Několik roštů mu ještě zbylo, tak je použil na chodníky na zahradě, cestičky k domu a využil je i u včelích úlů. Na zatravňovací dlažbě se může používat klasická sekačka. Na jejich aktuální ceny se můžete podívat například zde.

Všechny nás přežije

Tou největší předností zatravňovacích roštů od firmy Asio je podle Ondřeje jejich životnost. Materiál se prakticky neopotřebovává, a tak nebude po pár letech potřeba dělat celý vjezd znovu. Ondřej si myslí, že se jedná o nesmrtelný materiál a až to bude potřeba, dlaždice se jen vyndají a použijí jinde. Dlaždice navíc vydrží velmi vysokou zátěž. Vjezd u Ondřejova domu je koncipován do 3,5 tuny, ale rošty samotné mohou mít mnohem větší nosnost. Jsou-li dobře uzpůsobeny podkladové vrstvy, rošty mají nosnost i 40 tun.