Chtěl vyzrát na úřad, ale udělal hloupou chybu. Pokácení stromu ho nakonec stálo 10 tisíc korun

Bagr zkrátka nepočká

Luděk stál na zahradě a díval se na starý ořech. Strom rostl přesně v místě, kudy měl za týden projet bagr kvůli stavbě nové garáže. Luděk měl všechno domluvené. Řemeslníci měli nastoupit ve čtvrtek a každý den zpoždění by znamenal peníze navíc a narušení naplánovaného harmonogramu. Byl si vědom toho, že i když se jedná o jeho vlastní pozemek, nemůže si strom jen tak pokácet. Jenže podat oficiální žádost o povolení ke kácení na odbor životního prostředí znamenalo čekat i třicet dnů na vyjádření. A to si prostě nemohl dovolit. V duchu si nadával, že to nezačal řešit už na podzim.

Rada nad zlato

Situaci probral přes plot se sousedem Karlem. Karel se opřel o rýč a suverénně mu vysvětlil, jak to chodí. Poradil mu, ať strom hned zítra pokácí a úřadu to pak do patnácti dnů nahlásí jako takzvaný havarijní stav. Karel tvrdil, že stačí do papírů napsat, že strom byl nahnutý a hrozil nečekaným pádem na plot. Luděk se podíval na internet a skutečně. Pokud je strom v havarijním stavu, je možné ho pokácet bez ohlášení. Chvíli váhal, ale nakonec v tom viděl ideální kličku. Proč by se měl doprošovat úředníků a čekat týdny, když to jde vyřešit takhle snadno. Vždyť ten ořech už měl stejně proschlou korunu a při větším větru trochu vrzal.

Není na co čekat

Hned druhý den ráno vzal Luděk do ruky motorovou pilu a strom poslal k zemi. Byla to celkem rychlá práce. Když dřevo rozřezal a větve odtáhl na hromadu, spokojeně si otřel čelo. Ušetřil jsem měsíc čekání, nikdo mě neotravoval a bagr může klidně přijet, říkal si. Večer sedl k počítači a podle Karlovy rady sepsal pro úřad strohé oznámení o pokácení nebezpečné dřeviny.

Střet s úřední logikou

Za několik dní mu zazvonil telefon. Volal referent z radnice a chtěl věc dořešit. Luděk nasadil sebevědomý tón a zopakoval historku o tom, jak se kmen nebezpečně nakláněl a ohrožoval jeho i sousedův majetek. Úředník ho trpělivě vyslechl a pak ho požádal o doložení onoho havarijního stavu. Chtěl vidět fotografie prasklin v kmeni, snímky suchého zlomu nebo posudek od arboristy. Luděk znejistěl. Najednou mu došlo, že nemá vůbec nic. Žádnou fotku z mobilu a žádného svědka kromě souseda, který najednou nebyl k zastižení. Zůstal mu jen pařez.

Účet za netrpělivost

Zákon o ochraně přírody a krajiny v tomto mluví zcela jasně. Důkazní břemeno při havarijním kácení leží na tom, kdo strom pokácel. Pokud nedokážete zpětně doložit, že šlo o bezprostřední ohrožení života nebo majetku, úřad situaci vyhodnotí jako nelegální kácení. A přesně to pocítil i Luděk. Bez jediné fotografie nedokázal svá tvrzení obhájit, takže se z jeho rychlé zkratky stalo úřední řízení. Dostal pokutu deset tisíc korun. Bagr sice přijel na stavbu včas a garáž už stojí, ale tahle úspora času se mu ve finále opravdu hodně prodražila.