Potraviny za socialismu. Rozdíl v kvalitě jídla tehdy a dnes je až pozoruhodný

Tady se asi neshodneme

Kvalita potravin je tématem, které společnost rozděluje na dva tábory. Oba z nich přitom považují otázku, zda byly potraviny kvalitnější za socialismu nebo dnes, za zcela jasnou. Problém je v tom, že obě tyto skupiny odpovídají opačně. Jedna je zarytě přesvědčená o tom, že o někdejších potravinách si můžeme dnes nechat jen zdát, druhá je z celého srdce ráda, že tyto potraviny zmizely společně s tehdejším režimem. Tak kde je pravda?

Je to vaše volba

Ve skutečnosti je to se srovnáním kvality potravin trochu složitější a odpověď není tak jednoznačná. Dá se totiž říct, že platí obojí a dnešní potraviny jsou zároveň více i méně kvalitní než za socialismu. Zní to zvláštně, ale má to svou logiku. Problémem potravin za socialismu bylo především to, že jich zkrátka bylo málo. Sortiment byl velmi omezený a výběr skromný. Lidé tedy neměli jinou šanci než sáhnout po potravině, i když nebyla valné kvality.

Dnes možná existují potraviny, které mají ještě nižší kvalitu, na druhou stranu je zde také řada těch, které mají kvalitu podstatně vyšší. Dnešní zákazník má tedy možnost sáhnout po vysoce kvalitní potravině, a zda ji využije, je jen na něm. Stejnou možnost však socialistický zákazník neměl.

Není co zlepšovat

Za socialismu současně neexistoval pojem bio potravina ani farmy, které by byly schopny nabídnout něco lokálního nebo speciálního. Vše totiž řídil stát, který zemědělce znárodnil a sloučil do větších celků. Nebyla nutnost vymýšlet něco nového, lepšího nebo se jakkoliv snažit, jelikož si nikdo navzájem nekonkuroval.

Co na to normy?

Zásadní roli v kvalitě potravin hrají také normy, které je třeba v potravinářském průmyslu dodržovat. V období socialismu se běžně využívala hnojiva a postřiky, které dnes již legislativa nepovoluje. Obsah dusičnanů a dalších toxických látek tak byl v některých potravinách vyšší, než je dnes přípustné. Do krmiv pro hospodářská zvířata se zase přidávala antibiotika, aniž by někdo výrazně řešil jejich dopady na zdraví. Cíl byl jediný. Dosáhnout toho, aby krávy daly co nejvíce mléka. Mezery byly také v dodržování hygienických předpisů, například na jatkách a v masokombinátech.

Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu

Za socialismu se ve společnosti velmi rychle rozšířila tendence obcházet pravidla a šidit. Nikomu to nepřišlo zvláštní, jelikož to dělali prakticky všichni. Platilo heslo: Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu. To se nevyhnulo ani potravinářskému odvětví. Výrobní podniky často posílaly na trh produkty nižší kvality, protože se v průběhu výroby část surovin i materiálů rozkradla. V soukromých firmách je toto většinou mnohem lépe ošetřeno, ale stát neměl šanci všechny občany uhlídat. A jak víme, moc soukromých podniků v té době nebylo.

Přesto všechno však má stále mnoho lidí pocit, že jsou dnes potraviny mnohem méně kvalitní než za socialismu a důvod je jasný. Je to dáno tím, že se o kvalitě potravin mnohem více mluví, více toto téma řeší média, přes která se dostane k široké veřejnosti. Vedle toho za socialismu se škodlivost potravin tajila a nahlas se o ní nesmělo mluvit.

Potravinová chudoba

Malý výběr a nedostatek zboží vedl k potravinové chudobě, která začala postupně mizet až po revoluci. V devadesátých letech se otevřely hranice, na trh přišel nový sortiment a pomalu se v České republice začalo objevovat to, co dnes považujeme za samozřejmost. Tedy výběr určitého produktu ve více podobách a od více značek. Změnu jsme nepocítili pouze v obchodech, ale také v gastronomii, jejíž kvalita šla v posledních desetiletích výrazně nahoru.

Na srovnání socialistických a dnešních cen se můžete podívat v naší galerii.

Délka života mluví jasně

Nejlépe mluví konkrétní čísla. V Československu se ve druhé polovině 20. století vývoj délky života prakticky zastavil. V 70. letech se muži dožívali v průměru asi 66–67 let a ženy 73–74 let, v 80. letech se hodnoty téměř nezměnily (muži kolem 67 let, ženy 74–75 let).

Zatímco u nás se délka života držela na místě, ve vyspělých západních státech pokračoval růst. Ve Švédsku, Švýcarsku či Nizozemsku žili muži v osmdesátých letech běžně 73–74 let a ženy se přibližovaly k hranici 79–80 let. Ve Francii ji už koncem 80. let dokonce překonaly. Rozdíl mezi Východem a Západem se prohluboval, což odborníci spojovali mimo jiné i s rozdílným životním stylem a kvalitou potravin.  

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.