Za domem rodičů opravil starou vilu. Obešel se bez stavebního povolení a bydlel ve svém do roka

Kdy padlo rozhodnutí opravit vilu?

Bylo to krátce poté, co jsem se kolem roku 2010 osamostatnil. Jako malý jsem žil s rodiči a sourozenci v domě u silnice, v dospělosti jsem se přestěhoval do města. Vila stála vzadu na pozemku a dlouhá léta sloužila jen jako sklad. Nebyla určená k bydlení, ale odjakživa mě přitahovala. Jakmile jsem začal řešit vlastní bydlení, došlo mi, že dává smysl využít právě ji. Už tam stála, byla dál od silnice a líbila se mi.

V jakém byla stavu?

Upřímně řečeno, spíš špatném. Dům byl dlouho neobývaný, vlhký, s původními rozvody a bez pořádného vytápění. Když jste se dovnitř podívala tehdy, možná by vás napadlo spíš ho zbourat. Konstrukčně ale držel pohromadě a mně přišlo zbytečné začínat od nuly.

Proč jste se rozhodl pro rekonstrukci a ne pro novostavbu?

Hlavní důvod byl pragmatický. Ten dům už na pozemku stál a v té době se rekonstrukce menšího objektu řešily mnohem volněji než dnes. Nezasahoval jsem do nosných konstrukcí ani do objemu stavby. Šlo mi hlavně o to udělat z neobyvatelného objektu jednoduché, funkční bydlení. Navíc jsem byl mladý, neměl jsem ambici stavět „dům snů“, ale chtěl jsem se co nejrychleji osamostatnit.

Jak to bylo se stavebním povolením?

V dnešních poměrech by to znělo problematicky, ale tehdy byla situace jiná. Neřešil jsem nové povolení. Šlo o udržovací a vnitřní úpravy existující stavby, bez změny účelu v katastru v prvním kroku. Úřady fungovaly jinak, nebylo běžné řešit všechno do posledního detailu. Kdybych se do toho pouštěl dnes, postupoval bych možná jinak.

Jak rychle rekonstrukce probíhala?

Poměrně svižně. Nejprve jsem opravil střechu a vyřešil základní problémy s vlhkostí. Pak přišly rozvody, jednoduché vytápění a základní zateplení. Interiéry jsem řešil úsporně, bez zbytečných detailů, ty si vzala na starosti žena až když jsme v domě bydleli. Do roka od začátku prací jsme se nastěhovali. Ne všechno bylo hotové, ale dům byl obyvatelný.

Dělal jste si práce sám?

Ano, z velké části. Jednak kvůli penězům, jednak proto, že jsem chtěl mít věci pod kontrolou. Byla to kombinace vlastních sil a pomoci řemeslníků na klíčové věci, jako byla střecha nebo elektroinstalace.

Jak na to reagovala rodina?

Rodiče to brali pragmaticky. Viděli, že chci bydlet sám, ale zůstat jim nablízku. Sourozenci už tehdy žili jinde a nijak to neřešili. Vlastnické vztahy byly jasné, vila byla vyčleněná pro mě. Navíc nás smrt rodičů opět sblížila, nemáme teď žádné spory.

Změnilo se po smrti rodičů ještě něco?

Myslím, že kromě toho sourozeneckého pouta nic. Dům u silnice zůstal prázdný. Rodiče v něm dožili a já po celou dobu bydlel ve vile vzadu. Dnes ten menší dům slouží spíš jako sklad. Nemám potřebu ho prodávat ani bourat. A hlavně já už žádné velké stavební plány nemám. Dům stojí, funguje, nezatěžuje okolí a až přijde čas, děti se rozhodnou samy.

Uvažujete o sjednocení pozemků?

Ano, ale spíš z praktických důvodů do budoucna.

Co byste dnes udělal jinak?

Možná bych si hned na začátku nechal udělat ještě podrobnější technický průzkum, hlavně kvůli vlhkosti. Jinak bych postupoval stejně. Rekonstrukce mě naučila, že některé věci se nedají urychlit a že postup krok za krokem je u starého domu často nejrozumnější cesta.

Děkuji vám za rozhovor.

Také děkuji za rozhovor.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.