Sousedské vztahy na severu Slezska narušily večerní oslavy. Seniorka nakonec musela využít místní rozhlas

Z pole rovnou na terasu

Paní Aničce je osmdesát let. Celý profesní život strávila v tělocvičně jako učitelka, což na ní poznáte na první pohled. Je sice menší postavy, ale stále si udržuje sportovní figuru, chodí narovnaná a má vitální krok. Ráda a hezky vypráví, z jejího tónu je cítit, že nevyhledává konflikty, má ráda řád a váží si svého zaslouženého klidu. Bydlí v domově pro seniory, který svou koncepcí připomíná spíše dlouhý bungalov, ve kterém má zhruba patnáct obyvatel vlastní vchod z ulice a malou, útulnou bytovou jednotku. Ke každé z nich navíc patří francouzské okno, přes které se senioři dostanou na svou venkovní terasu. Dlouhé roky tu vládla tichá rutina a sousedská sounáležitost, nicméně nový územní plán všechno změnil.

Pátá ranní

Hned za francouzskými okny se původně táhlo pole. Před několika lety ho ale majitelé rozprodali obci a ta pozemky nabídla pro novou zástavbu. Senioři z bungalovů museli prokázat velkou dávku trpělivosti. Zvládli hluk těžké techniky, prach z bagrů i budování nové silnice. Chápali, že se vesnice rozrůstá a stavební ruch je nutné zlo. Po dvou a půl letech se situace uklidnila. Domy stály, moderní fasády zářily novotou a do ulice se začali stěhovat noví majitelé. Paní Anička, která se často a ráda prochází po obci, si novou čtvrť pečlivě zmapovala a jak sama tvrdí: „Až na jeden pár padesátníků, který si asi postavil dům na stáří, se sem nastěhovali převážně mladí lidé a rodiny s malými dětmi.“ Vizuálně působili všichni sympaticky a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že brzy dojde ke střetu dvou rozdílných generací.

Zbytečný papír

S příchodem léta a dokončenými terasami se však objevil problém. Obyvatelé domova vstávají brzy, většinou už kolem páté ranní a spát chodí hned po večerních zprávách. V jejich obci (pravděpodobně jako v mnoha jiných obcích) přitom platí nařízení o dodržování nočního klidu po dvaadvacáté hodině. Noví obyvatelé si z něj ale těžkou hlavu nedělali. Grilování se protahovalo, na zahradách se scházely návštěvy a hlasitý hovor rušil seniory v jejich spánku. Paní Anička to zpočátku přisuzovala kolaudačním oslavám, jenže hluk se opakoval a skupina seniorů se proto vydala na obecní úřad. Starosta je ochotně vyslechl, souhlasil s jejich výtkami a slíbil nápravu. Zvolil cestu nejmenšího odporu a informaci o nutnosti dodržovat noční klid vyvěsil na fyzickou úřední desku před úřadem. Důchodkyně odcházely spokojené, protože pro jejich generaci je nástěnka středobodem dění.

Sliby přes plot

Uplynulo několik týdnů a večerní večírky pokračovaly beze změny, jelikož mladí lidé k obecní nástěnce zkrátka nechodí. Paní Anička proto vzala svou kamarádku a šly za starostou znovu. Ten tentokrát slíbil, že výzvu zveřejní na webových stránkách obce a senioři opět uvěřili, že internet je místo, kde tráví mladí veškerý čas. Znovu se však přepočítali. Webové stránky obce čte pravidelně jen málokdo.

Bývalé tělocvikářce došla trpělivost, nechtěla dělat zlou krev, jen se chtěla konečně vyspat. Vydala se proto za ploty nových domů na vlastní pěst. Vyhlédla si dva konkrétní sousedy, u kterých byl hluk v minulých dnech nejvýraznější. Přistoupila k nim, když zrovna pracovali na zahradě a dala se s nimi do řeči, pochválila jim novostavby a upravené trávníky. Teprve při odchodu mezi řečí zmínila, že by ocenili dodržování nočního klidu. Reakce byla vstřícná. Sousedé se omlouvali, tvrdili, že šlo o větší sešlost a že jim nedošlo, jak moc je to slyšet. Ujistili ji, že další venkovní akce už letos neplánují.

Hlas z reproduktoru

O pouhý týden později se situace opakovala. Pro paní Aničku to bylo zklamání a ačkoliv jí bylo už trapné jít znovu na obec, odhodlala se a starostovi zopakovala celý příběh od nástěnky přes web až po osobní sliby. Sám nevěděl, jakou další metodu zvolit, aby nemusel obcházet dům od domu a zvonit na zvonky. Seniorka si ale vzpomněla na ranní vysílání hudby z místního rozhlasu. Navrhla, ať hlášení proběhne přes tlampače, které zasáhnou celou vesnici. Starosta souhlasil a předal úkol kolegyni. Hlášení o nočním klidu zaznělo v celé vesnici ten den odpoledne a pro jistotu se opakovalo i v jiný den a jinou hodinu. Efekt se dostavil téměř okamžitě.

Ticho za trest

Večerní klid se začal dodržovat. Sama bývalá učitelka ovšem přiznává, že k útlumu venkovních dýchánků mohlo přispět i deštivé počasí z posledních dnů. Jak sama říká, vyčká, jak se situace vyvine dál s příchodem teplých večerů. I přes tento dílčí úspěch jí ale z celé věci zůstal hořký pocit. Kdykoliv teď vyjde na svou terasu, všímá si změny v chování sousedů. Dříve se zdravili, dnes na ni házejí zamračené pohledy, a pokud to jde, rychle zalezou do domu. Mají pocit křivdy? Domnívají se, že ačkoliv se po osobní domluvě zklidnili, seniorka si na ně šla stejně znovu stěžovat? Její pocit viny je však neoprávněný. Pravidla platí pro všechny a ignorování nastavených hodin pro noční klid narušuje chod celé komunity. Zjištění místních regulí by mělo patřit k základním krokům před uspořádáním jakékoliv venkovní akce. Pokud nařízení v dané obci existuje, je namístě ho respektovat, bez ohledu na to, zda sousedíte s prázdným polem, nebo řadou bungalovů plných lidí, kteří mají odpracováno a žádají si ticho. Svůj příběh o tomto sousedském sporu seniorka poskytla formou rozhovoru portálu Dřevostavitel.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.