Zemědělství za socialismu. Na agrární výrobu před rokem 1989 mnozí vzpomínají s nostalgií

Socialistické pole zlaté

Někteří pamětníci často vyprávějí příběhy, které znějí téměř idylicky, zatímco jiní upozorňují na problémy, jež byly s tehdejším hospodařením spojené. Ať už je ale jejich přesvědčení jakékoliv, jedno je jisté. Doba socialismu přinesla do zemědělství výrazné změny a mnohé z jejich důsledků můžeme pozorovat ještě dnes.

Důležitá je kvantita 

Za socialismu se zemědělství řídilo jednoduchým heslem: čím víc, tím lépe. Kvalita šla tedy často stranou a důraz se kladl především na kvantitu. Cílem bylo zkrátka nakrmit lid, nikoliv vyrobit produkt, který musí uspět na trhu. Sklizeň byla často exportována na východ, byl zde proto tlak ze Sovětského svazu na to, aby družstva dosahovala daných kvót. Intenzivně se tak hnojilo nejrůznějšími chemickými prostředky, často bez kontroly a dohledu, aby byla úroda za co nejkratší dobu co největší. 

Konec farem a drobných zemědělců

Probíhala rovněž kolektivizace menších zemědělských usedlostí a farem (velmi často nedobrovolně) a postupně se vytvořila jednotná zemědělská družstva, takzvaná JZD. Při kolektivizaci nepřišli drobní zemědělci jen o půdu, ale také o hospodářská zvířata a stroje. Vznikly tak velké útvary, které paradoxně v mnohém připomínaly dnešní mnohými nenáviděné korporáty a globální firmy.

Kvalita půdy je alfa a omega

Socialistické zemědělství nemělo na půdu příliš dobrý vliv. Půda během éry intenzivního družstevního hospodaření byla často vyčerpaná. Pole byla sdružována do obřích lánů, mizely meze a remízky, což odstartovalo rozsáhlou vodní i větrnou erozi. Rozsáhlé meliorace a narovnávání toků vysušily půdu a urychlily odtok vody z krajiny. Těžká technika půdu utužovala, takže hůře vsakovala a kořeny rostlin měly zhoršený přístup k živinám i vodě. K tomu se přidávaly kyselé deště a spady těžkých kovů z průmyslu, které půdu i lesy poškozovaly.  

Po roce 1989 se situace částečně zlepšila a kyselé deště i plošná kontaminace ustoupily. Jenže půda dostala tak zabrat a prošla takovými změnami, že se některé problémy vzniklé za socialismu táhnou dodnes. Příliš velké lány bez krajinných prvků stále podporují erozi, meliorační sítě dál odvádějí vodu z polí a utužené půdy se špatně obnovují i po desítkách let. Zatímco některé problémy se podařilo odstranit, jiné nás stále zatěžují a kombinují se s těmi, které přinesla doba po roce 1989.

Chemické postřiky a malé klece

V minulosti bylo běžné plošné stříkání pesticidů a insekticidů, často i takových, které jsou dnes zakázané, typickým příkladem je DDT. Dnes se oproti tomu prosazují nejrůznější bio a přírodní ochrany rostlin. Je zde snaha o minimalizaci škodlivých chemikálií, které by se mohly dostat do půdy a na samotné zemědělské produkty.

Podobně se změnily také velkochovy, kdy za socialismu byly například slepice drženy v halách a v klecích. Prioritou byla jednoznačně efektivita a výnosnost nad podmínkami zvířat. Dnes se mnohem častěji využívá volných chov a biofarmy, kde mají zvířata více prostoru pro pohyb a přirozenější podmínky.

Proč to měnit, když to funguje? 

Kvalita potravin a plodin za socialismu nebyla valná, což mělo jednoduché vysvětlení. Tím je pochopitelně řízené hospodářství. Každá potravina byla v obchodě k dostání pouze v jedné podobě a od jednoho výrobce. Zákazník neměl možnost volby a pokud věc chtěl a potřeboval, musel ji v této podobě a kvalitě zkrátka koupit. Je tedy logické, že na výrobce nebyl žádný tlak a motivace ke zlepšení. Během kapitalismu naproti tomu funguje konkurenční prostředí, které výrobce nutí inovovat, aby si zákazník vybral právě jeho výrobek.

Od prázdných regálů k přeplněným košům

Dnešní nadbytek zboží a velký výběr má však také svou stinnou stránku, a tou je přehnaný konzum. Lidé nakupují ve velkém, často mnohem více, než dokáží spotřebovat a také věci, které nepotřebují. Mnoho lidí koupí produkt jen proto, že je ve slevě. Za čas však daný produkt v lednici nenápadně projde, a nakonec skončí v koši. Podle nejnovějších statistik se v České republice ročně vyhodí až 420 000 tun potravin, což odpovídá cca 38 kg na osobu. Ročně tak průměrný Čech hodí do koše přes 4,5 tisíce korun.

Růžové brýle v praxi

Paradoxní je, že mnozí obyvatelé dnes vzpomínají na socialismus jako na zlaté dobré časy. Přitom za řadu zdravotních problémů, které dnes mají, mohou právě škodlivé látky, které do sebe za socialismu dostávali prostřednictvím potravin, na kterých se podepsalo tehdejší zemědělství. I přesto na dobu před rokem 1989 nedají dopustit.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.