HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Srovnali jsme ceny stavebních materiálů za socialismu a dnes. „Obyčejná cihla stála 50 halířů,“ vzpomíná Marie

„Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu,“ připomíná Marie známou parafrázi, která výstižně charakterizovala atmosféru 70. a 80. let. Rodinný dům postavili za 399 000 Kčs, ale podle manželů nebyla výstavba domu tehdy o nic jednodušší než dnes. V poutavém rozhovoru jsme otevřeli jejich položkový rozpočet z roku 1978 a společně porovnali ceny stavebních materiálů za socialismu a dnes.


Cena stavebního materiálu
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Veronika P. (se souhlasem)

Na návštěvě na jižní Moravě

Manželé z jižní Moravy postavili dům svépomocí za necelých 400 tisíc Kčs a dnes porovnávají ceny stavebních materiálů s realitou současnosti. Výstavba započala v květnu roku 1978, přičemž plánované dokončení mělo být na konci června roku 1990. Manželé však stihli dokončit stavbu podstatně dříve a sice v prosinci roku 1980 (kolaudace následně proběhla v dubnu 1981). Na návštěvě v jejich domě nám Marie a Zdenek ukázali úhledně svázaný položkový rozpočet, který si jako jeden z mála dokumentů uchovali. Jaký je rozdíl v dnešních a tehdejších cenách za stavební materiál? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru níže.

Marie, na kolik nakonec vyšla celková stavba vašeho domu?

Marie: Bylo to necelých 400 tisíc korun československých. Přesně si pamatuju, že jsme to s manželem několikrát přepočítávali. Tehdy to byla neuvěřitelná suma, protože jsme oba pracovali v družstvu, manžel jako traktorista a já jako účetní.

Mohu se pro představu zeptat, jaká byla vaše tehdejší výplata?

Marie: Manželova nejlepší výplata, kterou kdy donesl, byla čtyři tisíce tehdejších korun. Já jsem začínala na devíti stech a po pár letech se to zvedlo na něco přes tisíc. Takže když si to přepočítáte, náš měsíční příjem byl zhruba pět tisíc korun. I přesto jsme si mohli dovolit dům, ne jako dnes, když pozoruju vnoučata, jak se trápí. Jenže tehdy se na to dívalo jinak, stavělo se nejčastěji svépomocí a pomáhali i příbuzní. Mohli jsme si tak dovolit dům, na který bychom dnes asi nedosáhli.

Jak velký je váš dům?

Marie: Vzpomínám si, že jsme si ho nenavrhovali sami, ale zalíbil se nám jako jeden z mála v katalogu. Trochu jsme si ho upravili a pak i postavili. Máme patrový dvougenerační dům do tvaru takového čtverce. Vchod do domu je ze zahrady, ne přímo z ulice. V přízemí máme oddělený obývák od jídelny a od kuchyně, halu, dvě ložnice, menší koupelnu a samostatné WC. Stejná dispozice je i v patře, takže to co jsem teď vyjmenovala krát dva. Ve sklepě máme prádelnu, garáž, dílnu, kotelnu a takovou spíž.

Kolik stály jednotlivé materiály?

Marie: Ano, můžeme si nalistovat položkový rozpočet v projektu.

Zdenek: Třeba tady, jedna obyčejná cihla stála kolem 50 halířů. My jsme měli v rozpočtu asi 7 000 kusů plných a k tomu 3 000 dutých, plus ještě tvárnice a další. Když to sečtete, na celý dům jsme potřebovali kolem 11 500 cihel. V přepočtu to byla vlastně směšná částka, kolem 5 000 Kčs. Dneska dáte za jednu cihlu 50 až 100 korun, takže by to vyšlo klidně na půl milionu jen za cihly.

Poznámka redakce: Pokud máte doma schované podobné dobové ceníky nebo rozpočty ze 70. a 80. let, budeme rádi, když nám je pošlete na redakce@drevostavitel.cz. Rádi je zpracujeme a ukážeme srovnání se současností.

Kromě cihel tam vidím i položky jako překlady, stropní desky nebo panely. Dokážete spočítat, na kolik vás například vyšla stropní konstrukce?

Zdenek: V rozpočtu máme stropní desky PZD. Jeden kus vycházel na 10 až 20 korun československých a my jsme jich měli celkem 55 kusů. Takže řekněme tisícovka za celý strop. Dneska stojí jedna stropní deska v řádu tisíců, takže ten rozdíl je opravdu velký. A podobné to bylo i s překlady RZP. Tehdy jsme jich měli skoro padesát, a jeden kus vyšel kolem 25 korun. To se dneska pohybujete v řádu stokorun až tisíců za jeden.

U jakých položek v rozpočtu jste si řekli, že se jedná o opravdu velkou částku?

Marie: Byly to keramické panely ke stropům. V dokumentech je napsaných 35 kusů a cena za jeden byla 390 Kčs. Celkem to teda vyšlo skoro na čtrnáct tisíc. A to byla tehdy velká částka.

Zdenek: Ale dneska se dají sehnat keramické panely nebo obklady v akcích za docela dobré peníze. Navíc máte možnost vybrat si ze stovek variant, což my jsme vůbec neměli. My jsme brali to, co bylo.

Jaké ceny stavebních materiálů se dnes neliší oproti dřívějšku?

Marie: To je těžká otázka, všechno se zdražilo

Zdenek: Leda mě napadá řezivo. Máme tady celkem čtyři kubíky jehličnatého řeziva. To tehdy stávalo pár stovek, dneska už je to násobně víc, ale pořád to v poměru k jiným stavebním materiálům tolik nezdražilo. Dřevo je vlastně jeden z mála materiálů, který když porovnáte tehdy a dnes, vyjde relativně příznivěji. To samé třeba keramické obklady, tehdy nás stály docela hodně, dneska se dají koupit levněji, když člověk nehledá luxusní značky.

Uplynulo zhruba 45 let a ceny vyskočily. Člověk si až říká, proč bylo tehdy všechno tak levné?

Marie: Jednak byla jiná doba, my jsme nevydělávali 40 tisíc korun měsíčně, jako někteří lidé dnes. A taky bych ráda zmínila nepříjemnou pravdu, kterou si mladí ani neuvědomují. Materiál byl sice levný, ale taky se hodně kradl. Byl na to dokonce takový slogan: kdo neokrádá stát, okrádá rodinu.

Zdenek: Třeba cement, vápno nebo cihly si lidé odváželi z družstev, podniků nebo stavenišť. Nikomu to nechybělo, protože to „bylo všech“, jenže tím pádem vlastně ničí.

Marie: Platili jsme to my všichni, pořád se bralo ze společného. Dnes se možná taky krade, ale je to jiné, všechno má svého majitele a když kradete, tak kradete konkrétnímu člověku nebo firmě.

Dá se tedy podle vás říct, že je dnes materiál sice dražší, ale dostupnější?

Marie: Ano. My jsme měli sice nízké ceny, ale nic nebylo. Na vanu nebo umyvadlo se čekalo, často se to shánělo přes známé. Když jsme vybavovali koupelnu, litinová vana vyšla na necelou tisícovku a umyvadlo stálo dvě stě osmdesát korun československých. Dnes by to byly desetitisíce, ale zase můžete jet do obchodu a koupit ji hned. My jsme chodili do stavebnin a tam vám řekli: „Přijďte za půl roku, možná něco bude.“

A kolik vás stál stavební pozemek? Zajímalo by mě to pro srovnání.

Marie: To si pamatuju přesně. 800 metrů čtverečních za 3 200 Kčs. Jeden metr čtvereční tedy vyšel na čtyři koruny. Dneska za to nekoupíte pomalu ani rohlík.

Zmiňovala jste trápení vašich vnoučat. Když se podíváte zpět a porovnáte obě doby, byla tehdy výstavba domu snazší než dnes?

Marie: Neřekla bych. Byla jiná. My jsme sice nestavěli s firmou, ale měli jsme výhodu v tom, že se do toho zapojila celá rodina a mohli jsme si všechno obstarat sami. Mladí si dnes objednají stavební společnost, která jim postaví dům na klíč, ale zaplatí mnohem víc.

Oběma vám moc děkuji za rozhovor.

Marie: Nemáte za co, také děkujeme.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
29.09.2025

Photocredit: Veronika P. (se souhlasem)
Zdroj: Rozhovor s manželi

0

Češi žijící na Tenerife se podělili o zkušenosti. Představy se v mnohém rozchází s realitou
Žít v oceánském ráji u písečné pláže, kde celý rok svítí sluníčko a teplota neklesne pod 20 stupňů. Dříve sen, dnes už běžná realita.

Platby za energie v bytech jsou často vyšší než v rodinných domech. Situace se značně otočila
Dům nebo byt? To je otázka, kterou si musí položit alespoň jednou v životě každý z nás. Někdo nedá dopustit na bydlení v rodinném domě, jiný je pro změnu zvyklý na pohodlí svého bytečku, který nevyžaduje žádnou velkou údržbu a starost.

Nejbizarnější zákazy a nařízení z dob socialismu. Vězení za obyčejný vtip a stříhání mániček na ulici
Socialistické Československo sice bylo řízeno heslem „všechno patří všem“, ve skutečnosti však možnost rozhodování obyčejným občanům příliš nepříslušela.

Zemědělství za socialismu. Na agrární výrobu před rokem 1989 mnozí vzpomínají s nostalgií
Půda byla dobře obdělaná, lidé pracovali pro společné dobro a všichni měli práci. Skutečně to bylo se zemědělstvím za socialismu tak růžové?