Nájem v brněnském bytě platí sama. I přesto našla způsob, jak ušetřit 10 000 Kč každý měsíc a žít si na vysoké noze

Hano, na úvod by mě zajímalo, proč jste se rozhodla jít do nájmu sama?

Rozhodnutí nepadlo ze dne na den, vyvinulo se to z určitých okolností. Minulý rok jsem ukončila dlouhodobý vztah, a jelikož se můj bývalý přítel odstěhoval do Českých Budějovic, byt zůstal mně. A tak jsem si řekla, že to zkusím sama a uvidím, jak se to bude vyvíjet. Nechtěla jsem hned hledat někoho cizího, kdo by mi s placením nájmu pomáhal.

Takže to byla spíše reakce na situaci?

Ano, přesně tak. Ale zpětně to beru jako důležitý krok. Člověk o sobě hodně zjistí, když za všechno zodpovídá sám. Hodně jsem se toho za poslední rok naučila a navíc jsem zjistila, že mi to tak i vyhovuje. Sice platím za nájem víc, než předtím, ale nemusím se o byt s nikým dělit a na nikoho se ohlížet.

Zmiňovala jste, že zvládáte bydlení i život bez partnera bez problému. Co to konkrétně znamená?

Znamená to, že se každý měsíc nedívám na účet se staženým žaludkem. Vím, kolik vydělám, kolik utratím a kolik si můžu dovolit dát stranou. Nemám pocit, že bych jen přežívala.

To zní velmi racionálně.

Protože to racionální je, emoce do rozpočtu přece nepatří.

Jak vlastně vypadá vaše finanční situace?

Nechci mluvit v přesných číslech, ale vydělávám dost na to, abych zaplatila nájem, energie, jídlo, dopravu, něco si dopřála a zároveň pravidelně spořila. Nežiju v největším luxusu, ale žiju komfortně a v porovnání s mými známými bych řekla, že si žiju na vysoké noze. Byt mám kousek od centra, supermarket přes cestu, práci za rohem a klub s barem dvě minuty chůze od hlavních dveří. Tím, že ještě neplánuju rodinu, je tohle všechno, co momentálně potřebuju.

Co je pro vás komfortní životní situace z hlediska financí?

Že si nemusím odpírat běžné věci. Když chci jet na víkend pryč, jedu. Když potřebuji nový notebook, koupím ho bez půjčky. A když chci jít na večeři, nepočítám každou korunu. Je to osvobozující, když jdete do supermarketu a nemusíte se tolik dívat na ceny. 

Není pro vás bydlení v nájmu v dnešní době stresující?

Je, pokud na to nemáte příjem nebo rezervu. Pro mě je teď momentálně nájem forma svobody. Nevážu se hypotékou, můžu se rozhodnout změnit byt nebo město. Zkrátka platím za klid a flexibilitu.

Kolik zhruba dáváte měsíčně za bydlení a na spoření?

Bydlení je největší položka v rozpočtu, ale platím pořád v rozumném poměru k mému příjmu, což je podle mě klíčové. A se spořením je to to samé, snažím si udržovat životní úroveň někde mezi „zvládám to“ a „jsem v klidu“. Každý měsíc dokážu poslat bokem 10 tisíc korun.

Jak se vám to daří?

Každý měsíc si hned po výplatě pošlu 10 000 Kč na spořicí účet v jiné bance, aby ty peníze nebyly po ruce. Pak si hlídám, že nejím a nepiju venku každý den, aspoň tři dny v týdnu si beru jídlo z domu a kafe do termohrnku. Po rozchodu jsem zrušila zbytečná předplatná a snažím se omezovat impulzivní online nákupy. Dávám si také pozor na tarify na mobil, internet a energie, čímž ušetřím pár tisíc, a pokud mi pořád něco chybí, jednou až dvakrát týdně si přivydělám pár hodinami práce navíc, aby bylo 10 000 Kč jistých každý měsíc bez stresu.

A spoříte tedy pravidelně?

Ano. Beru to jako samozřejmý výdaj, ne jako něco, co zbude.

I když na první pohled působíte velmi samostatně, zajímalo by mě, jestli nepociťujete osamělost? Jaké to je, žít úplně sama?

Asi bych řekla, že samota a osamělost není totéž. Jsem sama, ale necítím se opuštěná, protože mám přátele, práci a různé aktivity. Samozřejmě jsou chvíle, kdy by bylo hezké mít s kým sdílet radost nebo starost, ale co naděláte. Chybí mi blízkost, ale nechci nutně vztah za každou cenu. Nehledám někoho, kdo mě bude živit nebo se podílet na placení nutných věcí. Spíš někoho, s kým se budeme doplňovat a respektovat se.

Ve společnosti rezonuje téma, zda by měl partner vydělávat stejně nebo více než jeho partnerka. Jaký na to máte názor?

Důležité je, aby byl finančně samostatný a zodpovědný. Suma, kterou partner nebo partnerka vydělává, je až druhotná. Podle mě bychom měli opustit stereotyp, že se muž musí postarat o ženu, která také vydělává. Jiná situace je samozřejmě mateřská a rodičovská, ale každý, kdo chodí do práce a má zkrátka příjmy, by měl plně zodpovídat i za svoje výdaje.

Kdybyste se ocitla v horší finanční situaci, dokážete přijímat pomoc? Třeba od rodičů?

Ano, ale musím o ni požádat sama. Nechci, aby mi někdo pomáhal z pocitu povinnosti nebo převahy. Naučila jsem se hodně si hlídat hranice, to je podle mě důležité. A co se týče rodičů, finance příliš neřešíme, momentálně mají velký zájem o vnoučata.

Jelikož je vám 29 let, jak tento nátlak vnímáte?

S nadhledem upřímně. Otázky na děti, svatbu a společné bydlení ideálně v domě samozřejmě se objevují dost často, ale s tím si nelámu hlavu. Snažím se žít podle sebe, ne podle časové osy mého okolí.

Hano, děkuji za rozhovor.

Také děkuji za rozhovor, Katko.