Bydlení mladých za socialismu a dnes? Hypoteční úředník nahradil soudruha z bytového odboru
Existuje zvláštní, téměř lidová česká disciplína. Hádat se, kdo to měl horší. Stejně jako někteří důchodci s traumatem z front na banány dodnes tvrdí, že největší tragédií devadesátek byla reklama na prací prášek, dnešní dvacátníci mají pohled mrtvého kapra, když jim někdo vysvětluje, že „za nás se makalo, a taky jsme se dočkali bytu.“ Jistě. Makalo se. A dočkalo se. Ale realita socialistického bydlení nebyla romantická idylka kavárenských povalečů z dnešních sociálních sítí. Byla to betonová kolektivní ubytovna národa, esteticky i ideologicky přikurtovaná k zemi.

Přitom stačilo držet ústa a krok
Mladí tehdy dostali byt ne proto, že si ho zasloužili, ale protože režim potřeboval jejich poslušné, ideologicky vlažné životy ukotvit do prefabrikovaných hnízdišť. Kdo podepsal správný papír, chodil na schůze, nekoukal moc na rakouskou televizi a nepřemýšlel nahlas, dostal klíče. A byl rád. Musel být. Nikdo se ho neptal, jestli chce vlastní dvorek, francouzské okno nebo podlahové topení. Stačilo linoleum, sifonový smrad z koupelny a mísený zvuk sousedových večerních hádek se světelným monotónním brněním panelákového trafostanice.
Jistoty, které se rozplynuly
Socialismus poskytoval základní bytové potřeby stejně jako poskytoval základní potraviny. Nebyly dobré, nebylo jich na výběr, ale nějaké byly. A zatímco tehdejší mladí si při převzetí bytu nejspíš mysleli, že žijí lepší budoucnost lidského společenství, dnešní dvacátníci stojí před bankou jako před chrámem finančního vykoupení. Hypoteční úředník nahradil soudruha z bytového odboru. Dřív byly body za ideovou spolehlivost, dnes za kreditní historii. V obou případech systém hodnotí, jestli jste hodní. Jen dekorace se změnila. Pryč jsou úderné plakáty s Leninovou hlavou, nahradily je billboardy na developerské projekty s názvy typu „Rezidence Slunný Háj“, postavené na původně zelené louce, kterou konkrétní developer možná před pár lety získal neznámým, leč inspirativním způsobem.
Smrádek ale klid
Rozdíl je, že tehdy byla jistota. Ošklivá jistota, ale jistota. Člověk věděl, že když bude držet ústa a krok, bude mít byt, teplou vodu a teoretickou dovolenou v Bulharsku. Dnes má člověk svobodu. Tu nádhernou, drásavou, existenciálně trýznivou svobodu, ve které se může rozhodnout, jestli bude žít ve sdíleném bytě se třemi náhodnými ajťáky, nebo zda si vezme hypotéku tak velkou, že i jeho budoucí prapravnuci budou mít pocit, že se narodili do dluhové karmy.
Stavělo se. Hodně se stavělo
Za socialismu se ročně postavilo přes sto tisíc bytů. Kvalita byla přibližně na úrovni nouzového přístřešku pro laboratorní potkany, ale byly. Dnes se postaví třetina, z toho polovina luxusních, určených pro investiční fondy nebo influencery s módní obsesí. A když už se staví, staví se pomalu. Možná to je náhoda. A možná by nebylo špatné, kdyby se ten, kdo rozhoduje o stavebních procesech, občas šel podívat mezi lidi. Přesto nelze říct, že tehdy bylo líp, jakkoliv by to milovníci retro-šedi chtěli slyšet. Za socialismu mohl stát dát byt, ale taky mohl dát kriminál, když se člověk tvářil, že má vlastní hlavu. Dnes stát byt nedá, zato vám nechá vybrat, jestli si chcete koupit minidomek, být digitální nomád nebo si postavit dřevostavbu, pokud vás předtím nezničí byrokracie. Svoboda není o bytě. Svoboda je o možnosti říct „tohle je moje volba“, i když ta volba občas bolí.
Vítáme vás ve svobodném blázinci
Ano, moderní svět občas připomíná šaškárnu, ve které máte stovky možností, ale všechny jsou drahé a většina absurdní. Ano, dnešní dvacátníci řeší existenciální úzkosti, zatímco jejich rodiče řešili, jestli bude na zimu dost uhlí. Ale existenciální úzkost je luxusní komodita. Můžete ji mít jen tehdy, když nejsou kulometné věže na hranicích a nemusíte se bát, že vás kvůli černému humoru u piva někdo uprostřed noci odveze v Tatře s modrým majákem. Na konci téhle podivné bilance nezůstává jednoznačný vítěz. Minulost byla pevná, tvrdá a dusivá. Současnost je volná, roztěkaná a křehká. Tehdy lidé věděli, co smí a nesmí. Dnes mohou všichni všechno. A právě to je děsí. Ale jisté je jedno. Lépe se máme dnes. Ne proto, že by bylo vše dostupnější, snadnější nebo levnější. Ale proto, že když dnes chceme nadávat na systém, můžeme to dělat nahlas. A nejlepší na tom je, že když to uděláme z vlastního bytu, je to ještě sladší. A když to děláme z pronájmu? Pak je to alespoň autentické.
P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.
SDÍLET ČLÁNEKAutor:
Ing. Vlastimil Dvořák
    Vydáno dne:
    30.10.2025    
Photocredit: Jiří R. (se souhlasem)
Zdroj: ČSÚ, autorský text
 
	
  NEJHLEDANĚJŠÍ DOMY
- Bungalovy do L
- Bungalovy inspirace
- Bungalovy na klíč
- Dřevostavby bungalovy
- Dřevostavby do 1,5mil
- Dřevostavby na klíč
- Moderní domy
- Modulové domy
- Montované domy na klíč
- Projekty bungalovů
- Rodinné domy na klíč
- Roubenky na klíč
- Sruby na klíč
- Tiny house
UŽITEČNÉ
NOVINKY E-MAILEM ZDARMA
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejžhavější novinky:
