Banka jí schválila jen polovinu potřebné částky. Lenka našla způsob, jak omezení obejít a získat hypotéku v plné výši

Je to hezké, ale já chci něco víc 

Lenka žila v prostorném bytě na okraji města. Její bydlení bylo hezké a útulné. Bývalý partner byl truhlář, který v celém bytě udělal nábytek na míru z kvalitního dřeva. Vyrobil vestavěné skříně, kuchyni i masivní jídelní stůl. Lence se na bytě ale pořád něco nezdálo a připadalo jí, že to stále není ono. Představovala si něco trochu modernějšího a na internetu i v časopisech neustále sledovala nejnovější trendy. Myšlenka moderního domova se jí v hlavě uhnízdila natolik, že začala přemýšlet o kompletní rekonstrukci bytu.

Bohužel, tolik nedostanete 

Lenka si podrobně vypsala, co přesně by ve svém bytě chtěla a nechala si propočítat, na kolik by ji taková rekonstrukce vyšla. Dostala se na částku jednoho milionu korun a s touto vizí také zamířila do banky. Zde ji však čekalo nemilé překvapení. V bance jí totiž řekli, že na tak vysokou hypotéku se svým platem nedosáhne, a půjčí jí nanejvýš půl milionu. Podobnou částku jí řekli i v dalších bankách. Pro Lenku to byl šok. Myslela si, že vzhledem k tomu, že nemá děti, žádné jiné dluhy a vlastní nemovitost, bude žádost o hypotéku pouhou formalitou. Půl milionu na její vysněnou rekonstrukci ani zdaleka nestačil. Zklamaně se tak vrátila do svého bytu, který nemohla už ani vidět.  

Nějak to přece musí jít... 

Lenka se s tím však pořád nechtěla smířit. V duchu si už totiž představovala svůj nový a ultramoderní byt. Pořád nad celou věcí přemýšlela, až ji napadlo zajímavé řešení. Věděla sice, že se pohybuje na hraně, ale byla ochotna to risknout. Nejprve šla do jedné banky, kde si půjčila půl milionu korun. Hned poté se vydala do druhé, kde si půjčila stejnou částku. Musela si však pospíšit, dokud ještě nebyla v registru, jinak by jí v druhé bance nepůjčili. Plán fungoval až překvapivě hladce: Lenka měla milion a mohla se konečně pustit do rekonstrukce bytu.  

Všechno se jednou omrzí 

Lenka si byt zařídila přesně tak, jak si to představovala. Všechno bylo nové, moderní, čisté a působilo jako ze stránek katalogu. První týdny a měsíce byla Lenka naprosto nadšená a šťastně se za novým bytem vracela domů. Jenže po nějakém čase nadšení už nebylo tak silné jako na začátku. Byt začínala mít pomalu, ale jistě okoukaný a začaly se jí do podvědomí dostávat první myšlenky, že to možná nebyl tak úplně chytrý nápad, jak si zpočátku myslela.  

Možná jsem se přepočítala 

Teprve po několika splátkách jí začalo docházet, že pro ni není tento systém zrovna výhodný. Se dvěma hypotékami totiž platila dvě pojistky, a navíc byla úroková sazba u každé půjčky vyšší, než kdyby měla celý milion z jedné banky. Teprve teď si Lenka spočítala, kolik s dvěma půjčkami namísto jedné přeplatí, a udělalo se jí zle. Rozdíl byl za celou dobu splácení více než sto tisíc korun.  

Namísto radosti z nového domova tak Lenka přemýšlela stále jen o penězích. Ke své stálé práci si musela najít ještě brigádu, aby oba půlmilionové úvěry utáhla. Stále více také uvažovala, zda jí to vůbec stálo za to. S odstupem času jí její starý byt nepřipadal zase tak špatný.  

Nedělají to pro srandu králíkům  

Lenčin případ jasně ukazuje, že některé kličky nestojí za to. Banky mají důvod, proč klientovi někdy nevyhoví – chrání tím nejen sebe, ale především jeho samotného. Lidé často vnímají odmítnutí jako překážku, kterou je třeba obejít. Ale ve skutečnosti je to často dobře míněné varování, které se nevyplatí brát na lehkou váhu.