Slavná herečka Barbora Hrzánová opravila s manželem chalupu po dědečkovi. Leží poblíž městečka Manětín

Paní Hrzánová, kde se nachází vaše chalupa? A jak často tam jezdíte?

Naše chalupa se nachází poblíž barokní perly západních Čech – městečka Manětín, je to na severu Plzně. A jezdíme sem tak často, jak nám to čas dovolí. Nejčastěji sem jezdíme v létě a když nám to vychází dobře časově, jsme tu klidně až do konce srpna. Celoročně bydlíme v Praze, takže to nemáme příliš daleko. Jinak tu rádi trávíme i zimní prázdniny a někdy i část jara, kdy všechno roste a zahrada si vyžaduje větší péči. 

Je pravda, že chalupa patří vaší rodině už po generace?

Áda Šmíd, můj dědeček, chalupu tenkrát koupil, bylo to v roce 1946. Tenkrát to tu byla sklářská oblast a bývalé Sudety, takže se vlastně jedná o chalupu po Němcích. Mám na toto místo spoustu krásných vzpomínek. Moje maminka tu vyrostla a později sem jezdila každé prázdniny. A já jsem tu tím pádem jako dítě strávila taky spoustu času, jezdím sem už vlastně od narození. Tady je to můj domov.

Jak se vám daří skloubit herecký život s pobytem na chalupě?

Poslední léta si většinou vozím práci s sebou na chalupu, přes léto se tady většinou učím novou roli. Už to takhle dělám asi pět nebo šest let a funguje to dobře. Neznamená to, že když odjedu na chalupu, jsem k nezastižení, musím být stále na příjmu. Samozřejmě se někdy stane, že si mi lidé nedovolají, protože je tady poměrně špatný signál.

Byla chalupa v dobrém stavu, nebo jste musela provést nějakou zásadní rekonstrukci?

Největší a zásadní práce na chalupě dělal můj dědeček, což vůbec nechápu, jak zvládal. Byl to herec a režisér, takže měl poměrně nabitý harmonogram a i přesto sem jezdil a chalupu zveleboval. Tenkrát si sem všechno musel vozit v ruksaku. Pamatuji si, že měl Praga Piccolo a tenkrát cesta z Českých Budějovic až sem trvala celý den. Spoustu věcí si tu opravil sám, byl nesmírně zručný, dokonce uměl vyřezávat. Byl to v podstatě renesanční člověk. A pravdou je, že když jsme potom na chalupě předělávali elektřinu, tak pan elektrikář byl zoufalý z toho, jak to tu dědeček vymyslel. Nebylo to asi vyřešené úplně správně, ale svítit se dalo. A svítilo se tu tak 30 nebo 40 let.

Nebylo tu tedy nic, co by bylo potřeba opravit? Kromě elektřiny

Ale ano, bylo. My jsme s Radkem dělali novou střechu a upravovali dispozici chalupy tak, aby nahoře vznikla ještě jedna místnost navíc (z bývalé sýpky). A v přízemí jsme dělali taky velké úpravy – zavedli jsme tu vodu, udělali nové podlahy a tak dále. Už máme odpracováno.

Předělávala jste si i interiér? Nábytek, vybavení, textil apod.

Já jsem poměrně citlivá ke starým stavením a mám ráda, když chalupa vypadá jako chalupa. Takže kdybych tu udělala nějaké designové změny, tak by si toho návštěva pravděpodobně ani nevšimla, protože by všechny ty úpravy zapadly do rázu naší chalupy. Samozřejmě pár úprav jsem tu udělala, chalupa díky nim hezky rozkvetla. Ve skutečnosti jsem moc pyšná na to, že si chalupu takto udržujeme. Je nám tu dobře a to je hlavní. Neudělala jsem nic, co by zásadně změnilo charakter chalupy.

Chalupa je krásně prosvětlená. Přidání větších oken byl váš nápad?

Děkujeme, ano, chtěli jsme chalupu trochu prosvětlit. Jedná se vlastně o kamenné nosné stěny větších tlouštěk, které jsme museli probourat. Na zahradu jsme udělali jeden východ (francouzské okno). I naše ložnice byla strašně moc temná, a tak jsme obnovili dveře, které tam byly zazděné a osadili jsme na jejich místo další francouzské okno. Celá chalupa je dnes taková prosvětlenější. Já, Radek i naši pejskové ale stejně většinu času trávíme na zahradě.

Byly chvíle, kdy jste si říkala, že jste si toho možná vzala moc? Myslím v rámci rekonstrukce

Ne to ne, já mám chalupu a to místo okolo moc ráda. Všechny úpravy domu v rámci rekonstrukce jsme dělali tak, abychom je v klidu zvládli, i z finančního hlediska. V podstatě každá oprava byla vždy nárazová akce – vždy, když jsme měli peníze, tak jsme na chalupě udělali to nejnutnější, co bylo potřeba

Jak vám s manželem funguje společné kutění?

Popravdě nejsme ani jeden pořádný kutil, takže si najímáme převážně odborníky, což není v dnešní době nejjednodušší. Získali jsme nějaké zkušenosti s řemeslníky různých kvalit a občas to bylo trochu náročné, jak už to tak bývá, ale všechno dopadlo dobře. My tu chalupu více užíváme, než opravujeme, i když musím říct, že Radek, manžel, je velmi šikovný, až jsem byla opravdu překvapená.

Jsou na chalupě nějaké původní prvky, které jste chtěla zachovat za každou cenu?

Máme jich tam do dneška strašně moc, tím, že je to chalupa po dědovi jsme se většiny věcí nechtěli zbavovat. Třeba nábytek z břízy, který sám vyrobil a do dneška funguje. Taky tu máme postel a několik židlí ještě po Němcích, které mají zespodu dokonce razítko Hitlerjugend. Takže je tu spousta věcí jak po dědečkovi tak i po původních majitelích. A dokonce tu máme i obrovské trofeje (třeba hlavu kance, ptáky a tak dále), které děda dostal kdysi v Českých Budějovicích při vyklízení loveckého a hlubokého zámečku.

Co pro vás bylo v rámci rekonstrukce nejnáročnější?

Dalo by se říct, že všechno, protože dům je opravdu velký. Takže náročná byla rekonstrukce střechy, kanalizace, kopaná studna a v neposlední řadě i rekonstrukce sýpky. Z té je dnes zkušebna pro kapelu.

Zažila jste na chalupě něco, co by vydalo na knihu?

Ano, mám jeden neopakovatelný zážitek. Ve vesnici, kde naše chalupa stojí, bydlí stále ty stejné rodiny, to znamená zhruba od 1947 už několik generací. Všichni se tu známe a s mými vrstevníky jsme tehdy uspořádali obrovské, velkoplošné divadelní představení. Tehdy se moc necestovalo, nikam se nejezdilo, takže jsme si řekli, že si vytvoříme zábavu tady. Byl tady muzikál s živou kapelou, sjeli se sem výborní muzikanti z Plzně a z Prahy a naživo se hrálo. Představení se zkoušelo pořád, já jsem tehdy byla svobodná, bezdětná, nezávislá umělkyně, takže já mohla zkoušet pořád. A tak se děly tance a zpěvy. My jsme si dokonce napsali jak libreto, tak muziku i texty k písním. Do toho si zkoušeli choreografie, takže třeba vystupoval sbor pětadvaceti brazilských tanečnic. Dělo se tam toho opravdu hodně. A nikdy se to nezopakovalo.

Narazila jste při opravách chalupy na nějaké překvapení?

Vlastně celá ta chalupa má pro mě duchovní hodnotu, protože kam se podívám, tak tam vidím dědečka, babičku, tátu a mámu. Ale napadá mě, že dědeček vybudoval v patře krb a my jsme ho velmi často využívali. Když už děda nebyl a my jsme tu s mámou byly samy, tak jsme si řekly, že bychom tu mohly vymalovat. A moje máma, když malovala na židli tu stříšku krbu, která byla zkosená nahoru až ke stropu, se o ni opřela, tak se propadla. Zjistily jsme, že byl děda sice šikovný, ale pořád divadelník. Celá ta stříška krbu byla vytvořená z dřevovláknité desky, která za těch 50 let prohořela samozřejmě. A i ta příčka za krbem byla z dřevovlákna, takže to, že jsme nevyhořeli, bylo neuvěřitelné štěstí.

Máte nějaký tip pro lidi, kteří se chtějí pustit do rekonstrukce staré chalupy?

Já vždycky říkám, že než se do něčeho člověk pustí, tak by měl opravdu dvakrát měřit, než bude řezat. Hlavně aby si to lidé zrekonstruovali tak, aby mohli chalupu celoročně obývat a ne třeba jen jednu sezónu. A vždycky je prima, když chalupu ctíte a snažíte se jí vyhovět, než abyste ji úplně srovnali se zemí.

Děkuji za rozhovor, paní Hrzánová.

Rádo se stalo.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.