Její dům obdivují statisíce lidí. Dává přednost věcem z druhé ruky, ne trendům

Kde jste našli tak krásný 120 let starý dům?

Naše cesta k dnešnímu domu začala koupí úplně jiného domu. Oslovila nás malá maďarská obec pod horou s tradiční architekturou, kde jsme našli první bydlení. Už tehdy jsme tušili, že nebude naším konečným. A při jeho koupi jsme navíc ani netušili, že v den, kdy jsme přebírali klíče, nám realitní makléřka ukáže náš vysněný dům. Jen tak pro inspiraci, protože tehdy vůbec nebyl na prodej.

Jak jste nakonec odkoupili váš dům?

Následující rok jsem během každé procházky chodila kolem tohoto domu. Byl opuštěný a zanedbaný, ale stále mě něčím přitahoval. Pak jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že je na prodej. Okamžitě jsme si domluvili prohlídku, přestože jsme tehdy vůbec nebyli v situaci, kdy bychom si mohli dovolit koupit další dům. Měli jsme ale obrovské štěstí. Majitel nebyl odkázaný na okamžitý prodej a protože věděl, že dům se dostane do dobrých rukou, dal nám rok, abychom ho koupili. A tak se také stalo. O rok později jsme se stěhovali a s námi putoval do nového domu i veškerý náš venkovský nábytek a dekorace z prvního bydlení. V podstatě jsme tak jen pokračovali v příběhu, který začal v prvním domě.

Měla jste od začátku jasnou představu, nebo se styl vyvíjel postupně?

Provensálský styl domu byl daný od začátku. Líbili se mi odhalené kamenné stěny kombinované se dřevem a záměrně přiznané nedokonalosti. Právě proto jsme si zamilovali i samotný dům. Doplnili jsme náš nábytek, dekorace a doplňky a postupně do sebe všechno zapadlo jako puzzle. Postupem času se ale naše rodina rozrostla a začali jsme zjišťovat, co potřebujeme změnit.

Do jakých změn jste se pustili?

Začali jsme stavbou kachlových kamen a letos jsme se pustili do další velké změny. Šestimetrový otevřený strop v obýváku jsme snížili a brzy přibudou schody a podkrovní pokoje. Při každé úpravě máme jednu zásadu a sice že nesmíme poškodit charakter domu, ale naopak na něj citlivě navázat.

Co bylo při zařizování nejtěžší?

Nejtěžší bylo najít člověka, kterému bychom na 100 % důvěřovali a byli ochotni s ním jít do tak výrazné přestavby obýváku. Roky jsme ji plánovali a přesně věděli, co chceme, ale dlouho jsme neměli člověka, který by se pro tu myšlenku nadchl stejně jako my. Nakonec nám osud jednoho takového člověka přivedl do cesty. Hned jsme věděli, že je to on, a rezervovali jsme si ho dva roky dopředu.

Co vás při tvorbě prostoru nejvíc inspirovalo?

Protože v naší rodině všichni milujeme přírodu, největší inspirací je právě ona a její barvy, materiály, struktury a hlavně její dokonale nedokonalá přirozenost. Náš domov se postupně mění. Někdy nás inspiruje konkrétní kus nábytku, dekorace nebo úplná maličkost, která k nám přijde a jednoduše do prostoru zapadne. Nesnažíme se proto vytvořit dokonalý interiér. Spíš necháváme domov přirozeně vyvíjet spolu s námi.

Čím se liší váš interiér od ostatních?

Myslím, že je to právě záměrná nedokonalost. Dnešní interiéry často stojí na dokonalých liniích, hladkých stěnách a precizním provedení. V našem více než 120 let starém domě ale není rovná ani dokonale hladká jediná stěna. Nesnažili jsme se to skrývat ani napravovat. Právě díky tomu působí celý prostor osobitě.

Jak reagují lidé, když k vám přijdou poprvé?

Většinou velmi pozitivně. Chválí interiér, zajímají se o detaily a často se ptají, jestli si mohou něco vyfotit pro inspiraci. Zažili jsme ale i návštěvu, která se úplně vážně zeptala, kdy si konečně uděláme omítky. Nechápali, že to, co vnímali jako nedokončené, je u nás záměr.

A co návštěvy překvapí nejvíc?

Myslím, že je nejvíc překvapí třímetrový kovaný digestoř, nadrozměrná kachlová kamna a obrovský vinný sklep, který se táhne pod celým domem a pokračuje až pod zahradu.

Jak moc se liší realita od toho, co lidé vidí na sociálních sítích?

Moje sociální sítě jsou pro mě trochu únikem z reality. Ta bývá při dětech, domácnosti, práci a všech ostatních povinnostech často pořádně hektická. Jsou dny, kdy nestíhám uklízet a doma to vypadá jako po výbuchu. To, co vidíte na sociálních sítích, je proto jen malý výřez našeho života, respektive jeho hezčí, klidnější a uklizenější chvíle. I u nás se ale žije úplně běžně se vším, co k životu s dětmi patří.

Čeho při zařizování domu trochu litujete?

Cihlové podlahy v obývací a kuchyňské části jsou krásné, ale na údržbu je to někdy hotová hrůza. Podlaha tu navíc byla už v době, kdy jsme dům koupili, a postupně se jí přizpůsobily i dveře, kuchyň a další vestavěný nábytek. Její výměna by proto vůbec nebyla jednoduchá.

A co bylo překvapivě drahé nebo časově náročné?

V obýváku jsme si nechali postavit 2,5tunová akumulační kachlová kamna. U nich jsme byli na cenu i časovou náročnost připraveni. Naopak při snižování stropu nás příjemně překvapila rychlost, jakou se podařilo postavit základní konstrukci. Pak ale přišly různé komplikace a dokončení pokojů se výrazně protáhlo. S tím se začal navyšovat i rozpočet a stále ještě nemáme hotovo. V našem domě se ale řídím heslem „z mála vykouzlit hodně“. Nenajdete u nás designový nábytek ani doplňky za tisíce eur. Spoustu věcí mám z druhé ruky nebo jsou to burzovní úlovky. Některé jsem dostala od sousedů či přátel, oni už vědí, že než něco vyhodí, mají mi zavolat. Právě takové originální kousky podle mě dávají interiéru charakter a příběh.

Nemáte někdy chuť všechno zjednodušit a mít úplně obyčejný byt?

Práce na domě je nekonečný příběh. Když jednu věc dokončíte, pokazí se něco nového. O dům se člověk musí neustále starat a investovat do něj. Není to jen o kávě na zahradě a hezkých fotkách na Instagramu (poznámka redakce: profil Viktórie Holečko naleznete zde). Život v bytě jsem si ale vyzkoušela a velmi rychle zjistila, že to není pro mě. Mám ráda, že je kolem domu stále co dělat, měnit, zvelebovat a objevovat. Je to někdy náročné, ale přesně tento způsob života mi vyhovuje.

Cítíte tlak pořád něco doma měnit nebo vylepšovat?

Na začátku ano. Když jsem před deseti lety přišla na Instagram, cítila jsem určitý tlak neustále něco měnit a nakupovat, abych mohla tvořit nový obsah. Postupem času se ale můj pohled výrazně změnil. Dnes si i pětkrát rozmyslím, jestli něco opravdu potřebuji. Nemám potřebu každý rok měnit nábytek nebo kompletně předělávat interiér jen kvůli trendům. Věřím, že domov by měl dozrávat přirozeně a odrážet lidi, kteří v něm žijí.

Jaká je nejčastější otázka, kterou od sledujících dostáváte?

Nejčastěji se mě lidé ptají na barvu oken a dveří, popínavé rostliny na domě a velký zájem je také o naše kachlová kamna.

Co byste poradila lidem, kteří chtějí mít originální domov, ale bojí se vystoupit z „bezpečné“ estetiky?

S úsměvem bych řekla, ať koupí 120 let starý dům. Ten vás z bezpečné estetiky dostane velmi rychle. U nás je třeba rozdíl mezi šířkou přední a zadní části obýváku téměř 30 centimetrů. Myslím si ale, že originální domov nevzniká kopírováním trendů. Vzniká postupně, když se obklopujeme věcmi, které máme rádi a které o nás něco říkají. Často právě malá nedokonalost vytvoří největší kouzlo.

Děkuji vám za inspirativní rozhovor.

Rádo se stalo.

P.S. Vybavujete interiér ve Vašem domě či bytě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.