„Nechápu, že lidé nechtějí stavět ve svahu,“ diví se majitel domu. Ze své 150 m2 velké terasy má idylické výhledy

Poslední slova maminky

Měl k dispozici krásný pozemek, na kterém stála stará chata z 60. let a přemýšlel, jak nejlépe by ho mohl využít. Objekt byl v opravdu špatném stavu – takřka odepsán k demolici (rekonstrukce stavení by byla příliš nákladná). Pozemku se nechtěl vzdát a tak ho napadlo, že by si tu mohl postavit nový rodinný dům. Se zbouráním původní chaty to však nebylo jednoduché. Jeho maminka měla k tomuto místu silné pouto a i když chtěla, aby si tu její syn postavil nový dům, nepřála si, aby chatu strhl, dokud bude žít. A on jí vyhověl. Jeho maminka zemřela na podzim a on se na jaře rozhodl začít chystat projekt.

Jediným sousedem byla obec

Původní pozemek byl docela malý a tak pan majitel postupně přikupoval přilehlé pozemky, aby zde mohl jednoho dne postavit vysněný dům. Vše šlo jako po drátku. Vyřízení stavebního povolení proběhlo bez problému – jediným sousedem pana majitele budoucí dřevostavby byla obec, a proto se celá situace vyřešila veřejnoprávní smlouvou s obcí. Samotnou studii měl vypracovanou od architekta, stavební firmu hledal až posléze. Skutečnost, že konstrukčním systémem bude sloupková dřevostavba, věděl od samého začátku. Líbilo se mu, že se dřevostavba velmi snadno prohřeje a vytopí. Rychlost výstavby byla samozřejmě také výhodou.

Návrh rodinného domu ve svahu

Stavební pozemek neměl ani zdaleka pravidelný tvar – ba naopak. Jednalo se o velmi svažitý pozemek, se kterým si však architekt vyhrál na výbornou. Panu majiteli navrhl krásný dům s opravdu velkou terasou. Nechtěl přízemní dům, ale dům na patro kvůli výhledům. Nicméně když bychom se podívali na půdorys, zjistili bychom, že se vlastně jedná z velké části o bungalov. Stavba má celkem 3 podlaží, přičemž v suterénu bude výhledově samostatná bytová jednotka 1+kk, která bude sloužit návštěvám či případně k pronájmu. V přízemí domu se nachází hlavní vstup s prostornou halou, na kterou navazuje malá šatna a samostatné WC, dále je tu vstup do obytné části pro hosty a dveře přímo na terasu. V části pro hosty je chodba, technická místnost, dva pokoje a koupelna. Ze vstupní haly je také vstup do hlavního obytného prostoru, který v sobě spojuje obývací pokoj, kuchyň s barovým pultem a velkou jídelnu až pro 12 lidí. Hlavní prostor je několikaúrovňový a má vysoké stropy, je tu vstup na terasu a v obývací části krásný prosklený krb. Odsud vedou schody do patra, kde je malá galerie, dvě ložnice a dvě koupelny.

Královská terasa

Obrovskou dominantou moderního domu je velká terasa navržená směrem do zahrady. Jedním z mnoha požadavků pana majitele domu bylo, aby z terasy viděl na celý svůj pozemek a protože je jeho rozloha 9 500 m², terasa nemohla být malá. Svou plochou zaujímá 150 m², což je zhruba velikost 3–4 obývacích pokojů v běžných rodinných domech. Potenciál je zde opravdu velký a rozhodně nebude nevyužitý. Majitel dřevostavby má velké plány.

Co se vejde na tak velkou terasu?

Standardní velikost terasy u rodinného domu se pohybuje okolo 20 m². Je to ideální pochozí plocha pro jídelní stůl či sedací zahradní soupravu, kde usadíte až osm osob. Zároveň vám zde ještě zbývá prostor pro grilovací kout. Nicméně natolik velký prostor, jaký venkovní terase věnoval architekt rodinného domu, lze rozčlenit klidně až na pět zón – odpočinkovou, jídelní, zahradní, relaxační a zábavní.

Do odpočinkové zóny můžete umístit velkou sedací soupravu nebo pohovka s křesly, konferenční stolek a slunečník. Do jídelního koutu se s rezervou vleze stůl pro 6–10 osob, židle nebo lavice, venkovní bar, velký gril nebo venkovní kuchyňská linka a nějaké úložné skříňky. Relaxační zóna by poté měla zahrnovat lehátka na opalování (např. 2–4 ks) a může zde být i vířivka. Zároveň můžete na tak velkou terasu umístit např. vyvýšené záhony, malý zahradní domek, sušák na prádlo a stále tam budete mít prostor.

Plynulý přechod na terasu

Jak si můžete povšimnout na fotografiích, vchodů na terasu je opravdu mnoho. Pan majitel si přál mít propojený interiér s exteriérem a tak francouzskými okny nešetřil. Napojení terasy na interiér pro něj bylo velmi důležité – trval na tom. Chtěl se dostat ven z vícero pokojů, nejen z obýváku. A ten – i když je sám o sobě poměrně velký, se díky celé jedné prosklené stěně opticky velmi zvětšil. Terasa nyní vlastně slouží jako prodloužený obývací pokoj – ideální místo pro život.