Jana se rozhodla, že si koupelnu obloží úplně sama. Luxusní výsledek má na internetu obrovský úspěch

Jano, jak jste se vlastně dostala k obkládání koupelen?

Odjakživa jsem měla ráda práci rukama. Vystudovala jsem uměleckou školu – čtyři roky obor textilní výtvarnictví a následně tři roky restaurování historického textilu. To má s obkládáním sice pramálo společného, ale už během studia jsem věděla, že se tomuto oboru profesně věnovat nebudu. Po škole jsem začala pracovat jako asistentka recepční, pak jsem přešla do marketingu a dnes se věnuji marketingu na volné noze. Celou dobu mi ale chyběla manuální práce. Když jsme s manželem začali stavět dvojdům a on trávil hodně času na pracovních cestách, nezbylo mi nic jiného, než se zařizování řemesel a prací na stavbě chopit. A upřímně – vůbec mi to nevadilo. Naopak jsem si to užívala.

A jak jste se rozhodla, že si koupelny obložíte sama?

Vždycky se mi líbila umyvadla z obkladů a chtěla jsem je mít ve všech koupelnách. Říkala jsem si, že bych to mohla zvládnout i sama, že na tom snad nic složitého nebude. Ale víte, jak to dopadlo? Nešlo mi to vůbec. Musela jsem se toho ještě hodně naučit. Když jsem ale začala trochu rozumět řemeslu, chtěla jsem pokračovat – nejen obkládat umyvadla, ale celé koupelny.

Vaším prvním projektem tedy byla vaše vlastní koupelna?

Přesně tak. Říkala jsem si, že když už něco pokazím, raději ať je to u mě doma. Máme jednu větší koupelnu v patře, jednu menší v přízemí a samostatné WC – to byly moje první tři projekty. Následovaly koupelny v druhé části dvojdomu.

Pracujete i s velkoformátovými obklady?

Ano, už jsem pracovala s formáty 120 × 60 cm i 60 × 60 cm, což bylo o něco jednodušší. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na fyzickou zátěž – přece jen to vyžaduje určitou sílu a kondici. Ze začátku mě bolely ruce i ramena, ale během pár týdnů si tělo zvykne a už to tolik nevnímáte. U některých obkladů pod stropem mi pomohl manžel.

Přemýšlela jste, že byste se tomu věnovala naplno?

Jsem tomu otevřená, protože mě to opravdu baví. Ale zároveň vím, že pořád dělám začátečnické chyby a nemám tolik zkušeností. Online marketing je pro mě zatím jistotou příjmu.

Zmínila jste, že se vám líbí umyvadla z obkladů. Jak je realizujete?

Dělám je trochu jinak, než je běžné. Někteří obkladači staví celé umyvadlo čistě z obkladů, ale já si nejdřív vytvořím korpus z konstrukčních desek na míru, a ten pak obložím. Pro někoho, kdo nemá roky zkušeností, je to bezpečnější varianta. Když vám na umyvadlo třeba spadne něco těžkého, tlak se rozloží do konstrukce a obklad tak snáz vydrží. A když už by praskl, deska pod ním to udrží pohromadě. Na první pohled nikdo nepozná, že je pod obkladem konstrukce.

Je tahle metoda běžná, nebo je to vaše vlastní vychytávka?

Existuje německá firma, která vyrábí hotové korpusy z konstrukčních desek, ale jen v jedné velikosti – a nejsou zrovna levné. Se vším všudy to pak stojí i kolem 20 tisíc korun. I to byl důvod, proč jsem si řekla, že si je zkusím vyrobit sama.

Kde jste zjistila, co všechno k tomu budete potřebovat?

Na internetu je dnes všechno. Zjistila jsem si, jaká lepidla jsou vhodná, které konstrukční desky jsou nejlepší (i když jsou si všechny docela podobné), i jaké odtokové žlaby použít. Ty jsou navíc mnohem levnější než ty od zmíněné firmy. Cílem bylo vytvořit podobné umyvadlo jako z obchodu, jen za podstatně nižší cenu.

A jste s výsledkem spokojená?

Na první pokus rozhodně ano. U dalších koupelen se mi to povedlo zase o něco líp. Navíc jsem ušetřila a mám všechno přesně na míru.

Jak dlouho vám trvala realizace koupelny svépomocí?

Začínala jsem s malou koupelnou o rozměrech 2 × 2,5 metru – sprcha, záchod, umyvadlo. Zvolila jsem kombinaci obkladů a betonové stěrky, což bylo zajímavé a trochu náročnější. Pracovala jsem na ní zhruba měsíc, jezdila jsem tam každý den, protože jsme tehdy ještě bydleli jinde. Větší koupelna mi trvala déle, ale těžko to odhadnout, protože jsem na ní nepracovala v kuse. V koupelnách v druhé části domu jsou pouze obklady, žádné stěrky, a ty mi zabraly zhruba měsíc a půl. Spodní koupelna má opět 2 × 2,5 metru, horní je větší – kolem 10 m?. Výška stropů je 2,6 metru. A ještě navíc samostatný záchod. U obou záchodů jsem vyráběla také tlačítka z obkladů.

Zmiňovala jste fyzickou náročnost. Jak často jste potřebovala pomoc od manžela?

Po fyzické stránce jsem na tom dobře – sice měřím jen 154 cm, ale nejsem žádné ořezávátko. Dříve jsem chodila do fitka, takže si moje tělo na tu zátěž celkem rychle zvyklo. Během dvou týdnů už jsem necítila bolest ani únavu. Pomoc jsem potřebovala jen výjimečně, třeba u těžkých obkladů pod stropem.

A co psychická náročnost?

Ta přišla hlavně ve chvíli, kdy se blížila kolaudace. Měli jsme termín v březnu a chtěli jsme druhou část domu pronajímat, takže jsme si nemohli dovolit zdržení. To na mě vytvořilo určitý tlak, ale jinak mě ta práce bavila.

Proč jste se rozhodla sdílet svou cestu na sociálních sítích?

Původně jsme chtěli jen dokumentovat stavbu dvojdomu, ale postupně se celý profil začal točit kolem koupelen a lidem se to líbilo. Nepovažuji se za influencera a ani jím nechci být. Ráda ale sdílím svoje dosavadní know-how a zároveň se učím od ostatních obkladačů. A taky mě těší, když můžu inspirovat další ženy. Myslím, že je fajn, když se ženy pouští i do „chlapské“ práce – často mají větší smysl pro detail.

Co byste vzkázala ženám, které by si to chtěly zkusit, ale mají obavy?

Nenechat se odradit hloupými poznámkami. Vždycky se najde někdo, kdo řekne: „Ty jsi ženská, tohle není nic pro tebe.“ Ale pak se najde i někdo, kdo vás uvidí s flexou a řekne: „Tak ta je fakt dobrá!“ Nejdůležitější je to prostě zkusit a nepřemýšlet nad tím, jestli je to práce pro muže nebo pro ženy. Chyby se stanou – to je normální. Důležité je se z nich nepoložit a jít dál.

Máte na závěr nějaký tip pro ty, kteří by si to chtěli také vyzkoušet?

Ať se nebojí a klidně si to zkusí. Počáteční investice nejsou nijak závratné. A když půjdete do prodejny nebo skladu s obklady a řeknete: „Chtěl(a) bych si jen vyzkoušet řezání, nemáte nějaké vyřazené obklady?“ – většinou vám nějaké dají a nezničíte si ty drahé. Hlavně se toho nebát.

Díky moc za rozhovor, Jano.

Nemáte vůbec zač, i já děkuji.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.