Odešli z nájmu a postavili si vlastní dům. Žena otevřeně popsala smutnou realitu života na venkově

Chtěli jste vždy bydlet v domě?

Ano, s manželem jsme nikdy neměli sny o tom, že budeme velmi bohatí, nebo že všechno prodáme, koupíme si karavan a budeme cestovat. Náš největší sen od malička byl úplně obyčejný. Chtěli jsme si postavit dům, založit rodinu a prostě žít. Nechtěli jsme kariéru, která by nás stála veškerý čas, jsme oba rodinné typy. Chtěli jsme mít velkou zahradu, kde si vypěstujeme vlastní zeleninu, budeme si dělat oheň a trávit čas spolu. Jakmile se objevila možnost koupit pozemek za rozumnou cenu, hned jsme po tom skočili a začali stavět.

Stavba pro vás ale byla překvapivě rychlé a radostné období, že?

Přesně tak. My jsme se rozhodli pro dřevostavbu a začátek byl opravdu parádní. Když se to celé rozjelo, bylo to naprosto úžasné. Pamatuji si, jak jsme se jeli podívat na pozemek a hrubá stavba nám vyrostla doslova před očima za pouhé tři hodiny. Druhý den už přijeli řemeslníci dělat střechu. Sledovat celý ten proces a podílet se na tom svépomocí nás strašně bavilo. Já jsem se navíc hrozně těšila na zařizování interiéru.

Jaký byl první rok ve vlastním?

Všechno bylo nové, čisté a dům krásně voněl novotou. Nemáme děti, takže jsme měli spoustu energie pro sebe a pro dům. Dokupovali jsme nábytek do předsíně, ladili dekorace a vybírali skříňky. Druhý rok jsme věnovali čas více zahradě.

Je opro vás zahrada velkým porojektem?

Ano, je to běh na dlouhou trať. Bylo to zpočátku fajn, ale časem jsme pociťovali, že jsme se na ten dům strašně moc upnuli. Je to obrovský žrout času. Zpočátku vám to nevadí, ale pak si uvědomíte, že se ta vysněná nemovitost stala vaší pomyslnou kotvou. Zasadíte stromky a nemůžete jen tak odjet na víkend pryč, protože je musíte pravidelně zalévat. Dům vyžaduje neustálou péči. Často to přirovnávám k tomu, že je to jako mít další malé dítě nebo velmi náročného domácího mazlíčka. Najednou se všechno točí jen kolem domu.

A jak vypadal váš život před přestěhováním?

My jsme byli zvyklí žít opravdu hodně aktivně. Bydleli jsme v Brně a neustále jsme něco podnikali. Chodili jsme mezi lidi, do restaurací, do kina, navštěvovali jsme kavárny, občas jsme zašli do klubu nebo zpívat na karaoke. Také jsme si rádi zašli na dobré jídlo nebo jen tak posedět s přáteli dlouho do noci. Milovali jsme sportovní akce, jezdili jsme na výlety a objevovali nové rozhledny po okolí. Velmi často jsme také jezdili na dovolené, ať už v létě k moři, v zimě na hory, nebo třeba jen tak na otočku do Rakouska.

Proč už se těmto aktivitám nevěnujete?

My bychom to samozřejmě dělat mohli a peníze by se na občasný výlet určitě v pohodě našly. Ten hlavní problém je ale v naší hlavě. Zní to divně, ale my prostě nechceme nikam jezdit. Není to o tom, že by nám ty aktivity nechyběly, ale pocit nedodělané práce je mnohem silnější. Máme vnitřní potřebu ten dům neustále vylepšovat a dodělávat. Každý den tam žijeme a vidíme ty nedodělky. Když přijde volný víkend a my bychom mohli vyrazit, svědomí nám to nedovolí. Vidíme, že chybí postavit zídka, tamhle zase srovnat terén. Řekneme si, že je venku hezky, tak raději zůstaneme doma a uděláme kus práce.

Říkáte, že není problém v penězích. Jak se po nastěhování změnily vaše měsíční výdaje?

V Brně jsme platili za nájem zhruba 20 000 korun. Už před stavbou jsme si řekli, že si klidně něco navíc připlatíme, protože peníze už konečně půjdou do našeho. Dnes platíme 28 000 korun jen za samotnou hypotéku. K tomu ale musíte přičíst nezbytné provozní náklady. Když poctivě rozpočítám vodu, stočné, popelnice, dřevo na topení, internet a pojištění, dělá to dalších zhruba 6 tisíc korun každý měsíc. Pojištění máme zatím docela nízké, ale i tak jsme na částce okolo 34 000 korun. Některé věci platíte jednou ročně, ale když se to vydělí 12 měsíci, ty náklady zkrátka nezmizí.

A co každodenní dojíždění? Není to pro vás problém?

Oba pocházíme z vesnice, takže jsme si velmi naivně mysleli, že nás situace nijak zásadně nepřekvapí. Realita je ale jiná. Dojíždění je strašně zdlouhavé. Přišli jsme o ten obrovský luxus velkého města, kde máte všechno pod nosem a na dosah ruky. Tam si po práci zajdete v klidu nakoupit, stavíte se s přáteli na kávu a jdete pěšky domů. Tady jste odříznutí od světa a musíte všude autem. Všechno musíte složitě plánovat.

Litujete s odstupem času rozhodnutí postavit si dům?

Upřímně nelituji, protože jsme si splnili náš sen a máme svůj vlastní krásný domov. Byla to pro nás velká životní lekce, která nás naučila pracovitosti a trpělivosti.

Takže byste život v domě i přesto doporučila?

Je hodně důležité, aby si každý člověk, který o podobném kroku teprve uvažuje, včas sundal růžové brýle. Je to zkrátka něco za něco. Musíte si naprosto důkladně a předem ujasnit veškeré osobní priority. Pokud nechcete trávit víkendy neustálou prací na zahradě a pokud chcete mít spoustu volného času na cestování, tak se do stavby raději vůbec nepouštějte. Lidé si musí uvědomit, že jakmile si dům pořídí, krok zpět se dělá velmi těžko.

Děkuji vám za rozhovor.

Také děkuji