Meníčka ve třech cenových kategoriích a výplata 96 tisíc na pozici číšníka. „Do Česka už se neplánuji vrátit,“ popisuje Pavel život ve Švýcarsku

Pavle, proč jste se rozhodl přestěhovat zrovna do Švýcarska?

To rozhodnutí padlo zhruba před 25 lety. Bylo mi kolem dvaceti let, měl jsem rodinu a přemýšlel jsem hodně o budoucnosti. Už v té době jsem se živil jako číšník a abych si vydělal víc peněz, plánoval jsem, že půjdu pracovat do Vídně. Kvůli tomu jsem potřeboval vylepšit svoji němčinu a to byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodl odcestovat na delší dobu do Švýcarska.

Jak jste si zařídil dlouhodobý pobyt ve Švýcarsku?

Tenkrát mi jedna švýcarská agentura nabídla práci. Dokonce dorazila do Česka, do mého rodného Brna – setkali jsme se a já podepsal smlouvu. Následně mi dali nějaké peníze, abych mohl odjet do Prahy a tam si vyřídil vízum. Den po naší schůzce jsem tam jel a do čtrnácti dnů jsem ho získal. Tehdy udělovali toto stážnické vízum na 18 měsíců.

Jak velký problém byla zpočátku jazyková bariéra?

Odjel jsem do země, kterou jsem moc neznal a o níž jsem tehdy ani moc nevěděl. Šel jsem pracovat jako číšník a i když jsem měl na škole z němčiny jedničky, švýcarská němčina mi dala pořádně zabrat. Nosil jsem s sebou bloček a pokaždé, když jsem uslyšel nějaké slovo, kterému jsem nerozuměl, tak jsem si ho napsal. V kuchyni mi pak vysvětlovali a ukazovali, co to vlastně znamená. Vzpomínám si, že jsem si tehdy napsal na bloček slovo „rukola“ a když mi to pak v kuchyni popsali, jako něco hořkého, co roste na zahradě, tak jsem si tam napsal v překladu ‘pampeliška‘. Dnes už se tomu jen směju. Doma jsem se pak tato slovíčka učil, abych je mohl už druhý den používat. Tím, že jsem tu neměl české kamarády, to šlo velice rychle.

Učil jste se i jiné jazyky?

Pracoval jsem potom ještě v italské restauraci, kde se mluvilo jen italsky, takže jsem se základy italštiny velmi rychle naučil. Pracoval jsem i ve francouzské restauraci, takže jsem se musel naučit ovládat i základy francouzštiny. A angličtina byla takový základ, takže po pár měsících jsem jazykovou bariéru překonal. Dnes mluvím čtyřmi světovými jazyky a to jen díky tomu, že žiju tady.

Co vás ve Švýcarsku nejvíce překvapilo?

Prvním šokem byl ten mix národností. Přišel jsem první den do práce a v kuchyni byli lidé ze Srí Lanky a z Afriky, na baru zase Maďaři. Bydlím v Curychu a s nadsázkou můžu říct, že je tady každý druhý cizinec. Hodně mě překvapilo, jak spolu lidé z různých koutů světa dokážou tak skvěle spolupracovat.

Vzpomněl byste si, jaká byla vaše první výplata?

Pamatuju si na svou první výplatu v Česku, bylo to 2 000 Kč, byl jsem tenkrát v učení. V této restauraci, kde jsem začínal, jsme měli od šéfa jídelní lístky ve třech cenových kategoriích. Fungovalo to tak, že jsme jako číšníci rozdávali tato meníčka podle vzhledu hosta – když přišli Češi, tak jsme jim dali jen o něco dražší nabídku, když přišli cizinci, tak jsme jim dali tu nejdražší nabídku. Ve Švýcarsku jsem se pak s dýšky dostal až na 3 700 franků (cca 96 000 Kč). Oproti Česku to byl obrovský rozdíl. Na druhou stranu – v potravinách bylo všechno velmi drahé, takže se to docela vyrovnalo.

Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi životem v Česku a ve Švýcarsku?

Asi ty různorodé národnosti, jak jsem zmiňoval. Je zajímavé, jak spolu dokážou žít lidé různých národností a především jiných náboženství. Jsou tu křesťané, muslimové, ateisti a tak dále.

Co vám na životě v Česku nejvíc chybí?

Zpočátku mi hodně chyběli přátelé a rodina, ale postupem času si člověk vytvoří nové kontakty i tady. A chybí mi ta volnější pracovní kázeň, která v Česku panuje (alespoň oproti Švýcarsku).

Jak celkově hodnotíte život ve Švýcarsku?

Za ten rok a půl, co jsem ve Švýcarsku žil, jsem ho dokázal poměrně hodně prozkoumat a musím říct, že je to opravdu nádherná země. Je tu 26 kantonů (samostatných oblastí), přičemž každý z nich má značnou samostatnost a často i jiný úřední jazyk. Mluví se tu čtyřmi jazyky, jsou tu čtyři národní televize a když se s někým potkáte u vody, velmi pravděpodobně si s ním popovídáte ve čtyřech až pěti jazycích. Je to úžasné. Nejen proto jsem se rozhodl, zůstat tu natrvalo.

Plánujete se vrátit ještě někdy do Česka?

Natrvalo se tam neplánuji odstěhovat, hodně mě to táhne na jih. Ale samozřejmě se tam vždy rád vracím a jsem vždy šokovaný tím, jak se to tam posunulo kupředu, vidím ten skok. Tím, že v Česku už velmi dlouhou dobu nežiju, tak ty proměny vidím opravdu zřetelně. Za těch 25 let se naše republika opravdu posunula. Myslím si, že to dokážu dobře srovnat. Jsem pyšný na to, jaký jsme pracovitý národ, v zahraničí máme celkem dobrou reputaci, v Česku jsou fantastický lidi, Praha je v dobrém slova smyslu světoznámá a česká kultura je taky moc fajn.

Moc děkuji za rozhovor, Pavle.

Rádo se stalo, také děkuji.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.