Vteřina nepozornosti mu změnila život. Pavel vzpomíná na ztrátu prstů při práci cirkulárkou

Chvilka nepozornosti změní život

Stačí nečekaný suk v polenu, chvilková ztráta koncentrace a ruka se ocitne příliš blízko běžícího kotouče. Pavel je jedním z těch, kteří si tuto zkušenost prožili na vlastní kůži. Před bezmála dvaceti lety přišel u cirkulárky o necelé tři prsty na levé ruce.

Pavle, děkuji, že jste souhlasil s tímto rozhovorem. Je to už dobrých patnáct až dvacet let, co se vám stal onen úraz. Jak se s odstupem času díváte na ten den? Jak k tomu vlastně došlo?

Dnes už to vnímám jako uzavřenou kapitolu. Byl podzim, ráno jsem vstal, nasnídal se a šel na dvůr připravovat palivové dříví na zimu. Dělal jsem to tak roky. Člověk si myslí, že má všechno pod kontrolou, že zná ten stroj nazpaměť. A to je možná ten hlavní problém, přestanete dávat pozor na detaily a začnete spoléhat na to, že to vždycky dopadlo dobře. 

Můžete přiblížit, co přesně se tehdy u pily stalo?

Řezal jsem starší polena, některá měla suky. Cirkulárka běžela, vzal jsem do ruky další kus dřeva, posouval ho ke kotouči a přesně v ten moment se poleno zaseklo o suk a odskočilo. Ruka, kterou jsem dřevo přidržoval, vyletěla proti běžícímu kotouči. Neměl jsem čas zareagovat.

Co následovalo potom?

Změnil se zvuk pily, já jsem ucítil jen tupý náraz a hned jsem věděl, že je zle. Překvapivě jsem zpočátku necítil silnou bolest, asi jsem byl v šoku. Podíval jsem se na ruku a viděl jsem, že chybí ukazováček, prostředníček a část prsteníčku na levé ruce. Hned jsem zastavil mašinu a zavolal si pomoc, protože krvácení bylo silné.

Kdo vám v tu chvíli pomohl? Jak probíhal převoz do nemocnice?

Naštěstí byla doma manželka. Byla zpočátku v šoku, ale jednala rychle. Přinesla čisté ručníky, ruku pevně stáhla, aby zpomalila krvácení, a čekali jsme na záchranku, která přijela poměrně rychle. Cesta do nemocnice mi připadala dlouhá, začala mi být trochu zima a postupně přicházela i bolest. Záchranáři se mě snažili udržet při vědomí, ptali se mě na různé věci.

Byla nějaká naděje, že by lékaři prsty zachránili a přišili zpět?

Záchranáři sice zajistili uříznuté části, ale lékař na chirurgii mi po vyšetření řekl, že to nešlo. Cirkulárka nedělá čistý řez. Kotouč s velkými zuby tkáň roztrhá a zničí krevní cévy i nervy. Navíc tam bylo znečištění pilinami. Doktor mi vysvětlil, že primárním cílem je nyní ránu vyčistit, zamezit infekci a pahýly uzavřít tak, aby se dobře hojily a ruka byla v budoucnu funkční.

Pamatujete si na probuzení po operaci?

Bylo to těžké probuzení, účinky tlumících léků začaly slábnout a ruka silně bolela. Podíval jsem se na velký obvaz a plně mi došlo, co se stalo. V těch prvních dnech jsem cítil hlavně zlost sám na sebe.

Jak probíhalo samotné hojení?

Chodil jsem na převazy, kontrolovalo se, jestli nenastoupila infekce. Měl jsem docela štěstí, protože se tělo hojilo dobře. Ale to byla jen fyzická stránka věci. Mnohem složitější bylo naučit se s takovou rukou fungovat. Jsem sice pravák, což mi situaci částečně ulehčilo, ale člověk si neuvědomí, kolik činností vyžaduje spolupráci obou rukou, dokud o část jedné nepřijde. Složité bylo například zapínání knoflíků u košile, zavazování tkaniček u bot nebo krájení jídla, obzvláště udržet vidličkou maso tak, abyste ho mohli pravou rukou ukrojit. Zvedání těžších předmětů bylo obtížné, protože zbylý palec a malíček nedokázaly předmět uchytit. Pak jsem chodil i na rehabilitace, kde mi terapeuti ukazovali různé cviky s míčky a gumami.

Jak probíhal návrat do vašeho zaměstnání?

Pracoval jsem tehdy jako údržbář, kde byla manuální zručnost potřeba každý den. Měl jsem obavy, jak to zvládnu, ale můj zaměstnavatel se k tomu postavil vstřícně. Po návratu z neschopenky, která trvala několik měsíců, mě nejprve přesunuli na lehčí práci. Postupem času jsem si našel nové grify a dokázal se tak vrátit k většině svých původních úkolů.

Často se v souvislosti s amputacemi mluví o takzvaných fantomových bolestech. Zažil jste je?

Ano, zažil. Je to velmi zvláštní pocit. Díváte se na ruku, vidíte, že prsty tam nejsou, ale mozek vám hlásí, že vás například svědí ukazováček. Někdy to bylo jen svědění, jindy ostrá bolest v místech, kde prsty dříve byly. Lékaři mi vysvětlili, že přerušené nervy stále vysílají signály do mozku.

Jak vaše zranění vnímá okolí?

Většinou si toho lidé hned nevšimnou. Kapsy u kalhot nebo rukávy leccos schovají a při běžné komunikaci rukama tolik negestikuluji. Když si toho někdo všimne, zejména malé děti, obvykle se rovnou zeptají. Nemám problém jim odpovědět, že jsem nedával pozor při práci. Dospělí někdy odvrátí zrak, asi aby nepůsobili nezdvořile. Mně už to ale dávno nevadí.

Vrátil jste se někdy po úrazu k práci se dřevem a k používání cirkulárky?

Trvalo to několik let, každopádně cirkulárku, na které se to stalo, jsem dal pryč. Nechtěl jsem ji mít doma. Dlouho jsem k řezání dřeva zval známé nebo si kupoval už naštípané dříví, ale po zhruba pěti letech jsem si uvědomil, že se nemohu bát nástrojů do konce života. Pořídil jsem si novou pilu, s moderními ochrannými prvky a bezpečnostním krytem. Začal jsem řezat pomalu. Ten respekt tam je pořád, a to je dobře.

Co pro vás bylo za těch uplynulých dvacet let nejtěžší?

Nejtěžší byl ten fakt, že tělo už nebude fungovat jako dřív.

Existuje něco, co byste vzkázal lidem, kteří pravidelně pracují s podobnými stroji?

Aby nikdy nepodceňovali únavu. Skoro každý kutil si někdy řekne: „Tohle uříznu rychle, nepotřebuji k tomu nasazovat kryt.“ A to je přesně chyba. A hlavně, když jste unavení nebo se nesoustředíte, k pile vůbec nechoďte. Dnes jsou nástroje bezpečnější, investice do bezpečnější techniky se vyplatí.

Děkuji vám za rozhovor.

Také děkuji.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.