Baubotanik: živé domy, které rostou podle přání architekta

Baubotanik představuje splynutí technologie moderních materiálů a živých organismů, stromů. Ty jsou při svém růstu ohýbány a fixovány v předem promyšlených polohách a postupně do sebe integrují nosné prvky. Krok za krokem, či spíše rok za rokem, se tak z několika malých stromků stává lávka, zábradlí nebo rovnou celý dům.

Dřevo, které nemuselo zemřít

Unikátní na celém Baubotanik přístupu je, že celá konstrukce je ve své podstatě živá. Stále pokračuje v růstu, vyrábí kyslík, pohlcuje oxid uhličitý, nabízí stín a čistí vzduch. Je to prostě pořád plnohodnotný strom, jehož podobu člověk spolu-vytváří. Neničí jej, nekácí, ale do jisté míry respektuje jeho přirozený vývoj.

Bonsaj velikosti domu

„Je to podobné, jako když pracujete s malou bonsají,“ říká Ferdinand Ludwig, architekt a průkopník myšlenky LPC (Living Plant Constructions, výstavby ze živých rostlin). „Jen se nedržíte měřítek miniatur, ale dáváte směr a formu celému tak masivnímu organismu. Zatímco bonsaj tvarově modifikujete s pomocí malých drátků, zastřihávání a řezů, tady pracujete s ocelovými rourami, dráty a kotvenými úvazy.“

Strom nepadne, pokud sám bude budovou

Ludwig je původní profesí architekt, kterého vnitřně jej sžíralo, kolik stromů musí jít při každém stavebním záměru stranou. To, co rostlo i desítky let, zmizelo pod zuby motorové pily během několika vteřin. „Považoval jsem za velký omyl, že architektura jako ryze tvořivý obor, tolik krásného zničí,“ říká.

Nejprve se snažil stromy zasahující do stavby integrovat a vytvářet jim v projektech prostor. Nefungovalo to. Nakonec tedy dospěl k poznání, že strom nebude moci ustupovat stavbě, pokud se jí sám stane. S postupem let proto do detailu rozpracoval vizi stromů, coby samonosných stavebních konstrukcí.

Směrovat růst, respektovat život

Podstatou celého Baubotanik přístupu je postupné vpravování technických, člověkem vyrobených částí, do organického tělesa stromu. Jedná se o nejrůznější spoje a nosníky, které po čase zarostou do vegetace. Nakonec přestanou být patrné, a zachována bude jen jejich funkce.

Plánování stavby provedené tímto způsobem vyžaduje jak znalosti technického rázu, tak i podrobné zkušenosti zahradníků a lesníků. Mezi obyvatelnou stavbou a čerstvým semenáčkem je období desítek let. A rozhoduje každý moment růstu. Stavitel se překvapivě musí zdržet zásahů mimo dobu vegetačního klidu, a „útočí“ na strom v době růstu. Tehdy je totiž dřevina schopna rychlé reakce a intenzivního hojení.

Živá stavba není nikdy hotová

„Je kuriozitou, že stavba konceptu Baubotanik bude vždy nedokončená a zůstane po formální stránce vždy polotovarem,“ dodává Ludwig. „Tím, že stále přirůstá, transformuje se a zvětšuje svůj objem. Je jako dům, který se mění v průběhu celé své existence a vypadá jinak v každém ročním období. Je živý, a proto vám nikdy nezevšední.“

Na výsledek si musíme počkat

Ludwig dosud názorně demonstroval klady Baubotanik systému na několika menších parkových expozicích. Na úspěch jeho dosud největšího díla si ale budeme muset ještě chvilku počkat. Je jím totiž projekt Platanen Kubus, třípatrová krychle, zelené útočiště vystavené v německém Nagoldu. Uvnitř své zatím převážně ocelové konstrukce uchovává přes tisícovku platanů, které zvolna umělé prvky pohlcují. Pokud vše půjde podle plánu, bude dílo hotové v roce 2028.

Jak se vám líbí myšlenky rostoucích dřevěných staveb? Napište nám svůj názor do diskuse.