Zázračná dřevěná kaple jako ozdoba lesního hřbitova

Jak „oživit“ hřbitov?

Německý šlechtic Heinrich Graf zu Ortenburg je majitelem a správcem tambašského zámku i nedalekého lesního hřbitova. Přišlo mu, že se tato pamětihodnost stává stále více zapomenutou a zanedbanou. Rozhodl se tedy přispět k její funkční obnově a vrátit tomuto pietnímu místu důstojnost, kterou si zaslouží.

Fascinující místo

Své spojence našel v architektech pařížského studia Sacher-Locicero-Architectes a designerovi Gerhardu Sacherovi z Grazu. Společně načrtli plán prosté a vkusné kaple, která by zdejší lesní hřbitov patřičně ozdobila. „Místo je fascinující svou kompozicí, připomíná spíše rozvolněný lesopark,“ podotýkají architekti, kteří si atmosféru pochvalovali. Pro místo posledního odpočinku jsou tu opravdu dokolané podmínky – kolem jsou jen lesy, klid a mír.

Kaple jako portál

Vkus nenechali při zvažování realizace architekti stranou. Soustředili se primárně na prostou jednoduchost důvěrně známého konceptu. Kaple Ruhewald má být místem rozloučení i rozjímání, má být dveřmi, kterými projdete a necháte minulost za sebou. Proto si jako tvůrčí předlohu vybrali portál. Takový, jaký bývá k vidění u starých gotických katedrál. A tento tvar lomeného oblouku pak vnesli do celé stavby. Hned sedmkrát.

Najděte si vlastní zázrak

Podoba jediné centrální lodě kaple je vykroužena sedmi oblouky dřevěného trámoví, které postupně narůstají ve své výšce. Zatímco nejnižší má výšku 4,79 metrů, poslední a nejvyšší 7,75 metrů. Kaple je situována tak, aby se vnitřek kaple otevíral obloze. Takových symbolických prvků a náznaků se v projektu nachází celá řada, ale architekti na ně nechtěli záměrně upozorňovat. Ať si každý najde v této dřevostavbě svůj kousek zázraku.

Pocit jednoduchosti dává věcem smysl

Výška nejvyššího oblouku koresponduje s celkovou délkou kaple Ruhewald, která pokrývá plochu 36 metrů čtverečních. Uvnitř, v interiéru všeobjímajícího dřeva, se nachází tři prosté lavice, dva postranní oltáře a jeden centrální.

„Je to místo, kde procítíte jednoduchost a otevřenost,“ říká Sacher. Vstupní dveře pak oddělují nejen interiér od vnějšího prostoru, ale i místo sakrálního významu od místa vzpomínek a rozjímání.

Mění se všechno, a stejně i kaple

Jediným „doplňkem“ v exteriéru je několik kamenných lavic k bamberského pískovce. Vnější krytí stavby zajišťují dřevěné došky, štípané z modřínového dřeva. Jako nenápadné šupiny kůry vytváří vnější funkční fasádu. Plně ladí s okolním lesním prostředím a s postupem času, až více ztmavnou, umožní kapli splynout s okolím.

Celá kaple Ruhewlad je dokonale integrována do svého prostředí, zdá se, jako by tu stála odnepaměti. Navíc je v prostoru přirozeně orientována. Vidíte přírodu, člověka, svaté místo. Modřínové dřevo střechy se navíc umí barevně přetvářet: v jiných barevných tónech vyniká na jaře, za plného letního slunce či v zimě. Je to vlastně další symbolika věčné proměny prostředí.