Dřevostavba s plochou 200 m2 motivuje své obyvatele, aby trávili hodně času venku

Dům pro rodinnou pohodu

Usazená je sice na severu, ale pomyslná střelka kompasu tohoto trojitého domu ze dřeva jednoznačně ukazuje směrem k pohodě. Konstrukcí zdánlivě jednoduchá dřevostavba je až překvapivě rafinovaná. Využívá nerovného terénu k tomu, aby z okolního počasí vytěžila co nejvíc příležitostí k trávení času venku.

Není to chata, ale vila. Zaznít by to mělo hned zkraje, aby to osvětlilo poměrně dost velkou rozlohu zastavěné plochy. Se svými 206 metry čtverečními to zkrátka skromné stavební dílko není. A to k němu ještě patří malá loděnice k suchému dokování člunů a také působivá sauna na břehu. Vila totiž leží na ostrově, který má skoro celý pro sebe.

Ostrov, to zní jako nesmírně pohádková adresa, která srdce dobrodruhů potěší. Na tomto místě to ale zase taková mimořádnost není. V okolí se nachází desítky podobných ostrovů, na nichž leží sezónně obývané rybářské chaty, víkendové domy a sruby. Tato dřevostavba se od nich liší vlastně jen ve dvou věcech.

Velká, co umí vypadat skromně

Předně, jak už tu padlo, je až nezvykle velká. To proto, že vytváří zázemí pro jednu početnou rodinu a její příbuzenstvo z obou stran, takže tu musí být dost místa pro všechny. Druhou drobností je, že se tu svou rozlehlost snaží proaktivně nedávat najevo, ale skrývá ji. Tři objekty propojené dlážděným dvorem, které vilu utváří, se drží jednoho společného velikostního mustru. Těchto měřítek se přidržují i objekty přidružené zpovzdálí – loděnice a sauna.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Dům na klíč s kuchyní do L, spíží a dvěma koupelnami za 3 miliony Kč

Architekti si ještě trochu pohráli s orientací jednotlivých objektů, provázaných odlišnými výhledy do krajiny. A výsledek? Každý z těch domečků vytvářejících celý komplex rázem vypadá jako nezávisle a skoro samostatně stojící srubová chatka přiměřených proporcí. Při plavbě kolem ostrova na něm tedy nevidíte jednu velkou dřevostavbu, ale jakousi malou srubovou vesničku.

Místní stavební tradice se obecně vyznačuje jednoduchými stavbami, domy, kůlnami a farmami, sdruženými do skupin. Vzorec uspořádání rodinné vily je tedy příslušný místu i zvyklostem, a v důsledku toho vila velká nevypadá. Rozčlenění zástavby bylo výhodné i jako odpověď na terén s členitým skalnatým podkladem. Jednotlivé objekty je mnohem snazší správně zasadit do nerovného povrchu.

Obydlí do nepohody

To štěpení jedné stavby do shluku malých objektů tu má ještě jedno opodstatnění. Ty nízké a k sobě natočené domy, zarámované sedlovými střechami, se vzájemně chrání. Situovány jsou tak, že se kryjí před poryvy větru a deště i před sněhovými návějemi, které ke zdejšímu podnebí po větší část roku neodlučně patří. Přírodním kamenem vydlážděný dvůr mezi nimi tvoří prostor, který je možné využívat po celý rok.

Projekt se skládá ze tří velmi jednoduchých budov. První je společnou kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Druhý dům je menší a malinko ční nad terén. Zde se nachází ložnice a koupelny. Ve třetím „domečku“ se nachází technická místnost, sklad sportovního vybavení, spižírna a další ložnice pro hosty. Podlahy v interiéru barevně navazují svou šedivou břidlicí na venkovní dláždění.

Nápadné je zakončení střech, náhle useknutých bez dalšího obložení prkny. To aby bylo vidět, jak vypadá vnitřek střechy. Krokve jsou předlouhé, aby mohly nést vodní žlab z ohýbaného plechu. A trochu i proto, aby vypadaly malebněji, dekorativněji – a mohly, až slunce bude klesat za obzor, vrhat stíny na fasádu.

Inspirace je všude kolem

Architekti tu neodvedli polovičatou práci. V okolní zástavbě si nabrali inspiraci, aby přišli s tím nejlepším a staletími ověřeným uspořádáním. Přidrželi se měřítek i naprosto funkčního materiálu, dřeva, které se dobře vyrovnává ze zdejším podnebím. Koncept ale dokázali rozvést a posunout.

Ačkoli dřevostavba připomíná malou rybářskou vesničku, je moderním a plně funkčním domem, který, protože je tak chytře sestavený a krytý před nepřízní počasí, svým obyvatelům dělá radost v každém ročním období.