Synové pomohli rodičům postavit vysněný dům. Navštívili jsme je v Ústí nad Labem

Redakční návštěva u Ústí nad Labem

S redakcí jsme navštívili rodinnou dřevostavbu jako z pohádky u Ústí nad Labem. Manželé Karel a Andrea si ji postavili svépomocí v době, kdy jim panelákový byt 1+1 začínal být malý. Narodily se jim děti a oni zatoužili po domě se zahradou a klidným okolím. Cesta to ovšem nebyla snadná. Život jim nastražil mnoho překážek, se kterými se museli vypořádat. Výsledek však stojí za to.

Karle, jaké byly vaše vize, plány, sny a tužby?

Karel: Chtěli jsme si se ženou postavit rodinný dům se zahradou, ale nedařilo se nám najít ten správný pozemek. Oběhali jsme jich asi 20 tady v okolí. Tato parcela byla úplně poslední volbou. Říkali jsme si, že „když bude nejhůře, tak ji vezmeme“. Na fotkách v inzerátu byla taková nevýrazná.

Máte nádherný pozemek. Proč byl až poslední volbou?

Karel: Když už je všechno hotové, tak to vypadá krásně, to ano. Ale tehdy se nám pozemek jevil jako velmi malý (zabíral jen 500 m²), a navíc je kompletně ve svahu.

Když už jste se pro něj rozhodli, jak jste postupovali dál? Vypadá to tu jako chatová oblast...

Karel: To jste trefila přesně. Když jsme si totiž chtěli nechat v územním plánu udělat předběžný souhlas s umístěním stavby, dozvěděli jsme se, že je to rekreační oblast, a tudíž je tady omezení na maximální velikost zastavěné plochy a maximální zábor v procentech, což bylo 8 %.

Tak proto ta dvě patra s podkrovím? Protože jste byli omezení velikostí zastavěné plochy?

Karel: Ano, museli jsme rozšířit dům do výšky. Původně to vycházelo na 42 m², což bylo docela málo. A rozšířit dům do zahrady jsme nemohli. Naštěstí jsme vymysleli chytré řešení.

To mě zajímá. Jak jste rozšířili dům při respektování územního regulativu?

Karel: Čekali jsme léta, kdyby se třeba územní plán změnil. A v mezičase to přišlo. Ukázalo se, že maminka manželky našla a pořídila za naším pozemkem jinou parcelu ve tvaru trojúhelníku o velikosti 170 m². Po pár letech se o ni už nemohla sama starat, a tak jsme přemýšleli o sloučení obou pozemků, abychom se v součtu a limitu 8 % dostali na 60 m² maximální velikosti zastavěné plochy.

Popis půdorysu rodinného domu

Pro lepší přehled si dům rozdělíme na jednotlivá patra:

• přízemí,
• 1. patro (mezipatro),
• podkroví.

Po vstupu do domu hlavními dveřmi se ocitnete v mezipatře (půdorys napravo). Rozprostře se před vámi velká chodba, odkud vedou dveře do šatny, koupelny a větší ložnice. Vydáte-li se po schodech nahoru, ocitnete se v podkroví. Zde je dětský pokoj pro dva chlapce. Sejdete-li po schodech úplně dolů (do přízemí), dostanete se do kuchyně. Ta je spojená s jídelnou. Na tuto velkou místnost navazuje malá chodba vedoucí do koupelny s WC a do kotelny. Z kuchyně se zároveň dostanete na venkovní terasu a do zahrady.

Jak to bylo se stavebním povolením v chatové oblasti?

Karel: Pomáhal nám architekt a musím říct, že když úředníci viděli návrh domu, tak nám šli v zásadě docela dost na ruku. Nevznikly žádné komplikace a vyšli nám vstříc. Líbilo se jim to. A splnili jsme všechny limity.

Úplně bez komplikací? To mi neříkejte...

Karel: Možná až na jeden jediný detail úplně na konci – číslo popisné. Dali nám totožné číslo evidenční, jako má už ve vesnici jiný dům jako číslo popisné. Měli jsme s tím docela komplikace a pracujeme na tom, abychom to změnili.

A druhým problémem byla kanalizace. Tou dobou tady probíhal projekt na kanalizaci pro druhý dům, který stojí vedle, a my jsme počítali s tím, že se budeme moct napojit do stejné kanalizace u cesty kousek od domu. Nakonec to nějak nedopadlo, asi to neschválili, takže jsme museli měnit projekt a protlačit kanalizaci až k hlavní cestě přes les, kde jsme se museli vyhýbat kořenům.

Jak dlouho trval proces získávání stavebního povolení?

Karel: Měli jsme ohlášení stavby, takže to bylo poměrně rychlé. Nejdelší dobu trvalo čekání na vyjádření z různých míst, to trvalo asi půl roku. Myslím si, že tady v Ústí je to v pohodě, protože se tady málo staví. Jdete třikrát na stavební úřad a lidi vás tam už znají a ví, jaký stavíte domeček, protože se tady staví opravdu málo. Bylo to rychlé a jednoduché.

A jak jste se konstrukčně poprali se svahem?

Karel: Začali jsme se bavit s architekty, že bychom chtěli pozemek dostat do roviny a ti nám řekli, že musíme udělat opěrnou zeď. A v tuto chvíli jsme poprvé uvažovali nad patrovým domem. My jsme totiž původně vůbec nechtěli stavět do výšky, ale bungalov o velikosti 60 m² je zkrátka pro čtyřčlennou rodinu malý.

Takže byl příkrý svah nakonec výhodou?

Karel: Ano. Později se ukázalo, že tento pozemek má tak úžasný sklon, že zhruba 2 cm za prostřední osou končí limit pro uznání podzemního podlaží. A to nám otevřelo obzory. Svah pozemku, přesto, jak moc byl příkrý, nám pomohl k deklaraci jednoho podzemního podlaží, takže ideální stav. Všechno to po všech peripetiích dopadlo dobře.

Jak vám to vycházelo časově?

Karel: Myslím si, že plánování u nás začalo někdy v roce 2016. V roce 2018 jsme přizvali geodety a architekta, kterému jsme ukázali vlastní nákres domu. Když náš nákres architekt poprvé viděl, řekl nám, 'že to přece dneska nikdo nepostaví'.

Proč si to architekt myslel?

Karel: Z poloviny je dům zděný a dvě patra jsou dřevěná. Řekl nám, že firma, která staví zděné domy, nebude chtít postavit jen část domu a firma, která staví dřevostavby, zase nebude chtít stavět zděná patra. Mysleli jsme si, že okolní firmy budou rády za kšeft. A to jsme se hodně spletli, protože tady se moc nestaví a nejsou tady ani firmy, které by to v našem stylu nabízely.

A jak jste tedy dům postavili?

Karel: Z velké části svépomocí, zbytek dodavatelsky. Na jednu stranu to bylo vlastně dobře. Už na začátku stavby jsme si říkali, že na tom našem domě nesmí být nic, co by byla nějaká náhražka, betonové prefabrikáty a podobně. Chtěli jsme všechno přírodní a nejlépe z lokálních materiálů.

Opravdu máte všechny materiály lokální?

Karel: Výsledek je takový, že kamenný obklad je opravdu lokální, ale břidlicová střešní krytina je ze Španělska, modřínová fasáda je z Estonska, dřevěné části jsou z Rakouska. Takhle dnes funguje globalizace. Snaha o lokální stavbu skončila tím, že máme skoro všechno z dovozu. Ale zase je ten materiál opravdový, nechtěli jsme žádné náhražky.

A vy jste stavaři?

Karel: Ne, my jsme jen kutilové. Prostě jsme si na to troufli. Třeba to kamenné obložení jsme si dělali sami.

Více informací o samotné stavbě svépomocí naleznete v druhé části rozhovoru zde:

Spojili síly a postavili mimořádný rodinný dům. Třípatrovou stavbu v Ústí nad Labem obdivuje celé Česko

Úplně sami? Vypadá to jako od profesionálů

Karel: Nechali jsme si navézt 20 tun kamení, to už stály opěrné zdi, a pustili jsme se do toho. V tu chvíli jsem zjistil, že moje technické vidění světa mi neumožňuje skládat mozaiku z kamenů. Všechny kameny do posledního proto skládala moje manželka. Já jsem byl pouze lepič. Ale asi bychom už dneska další podobnou zeď nestavěli. Byla to fuška. Trvalo nám to přes víkendy asi rok a půl, spočítali jsme to na asi 30–40 pracovních dnů. Ono to ani moc urychlit nejde, naskládáte řadu, pak nalepíte, necháte uschnout a očistíte.

Stalo se nám, že se nám za obkladem uhnízdili ptáci a museli jsme čekat, než vyvedou svá ptačí mimina. Chodili jsme je denně pozorovat, jak rostou. Byl to úžasný zážitek.

A za jak dlouho jste postavili kompletně celý dům?

Karel: Trvalo to 4 roky a 7 měsíců od prvního kopnutí. Vím to i ve dnech, je to cca 730 dní. My to i slavíme, máme vlastní svátek – 9. listopadu se poprvé koplo do země.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Kde jste našli tu odvahu a kuráž pro stavbu svépomocí? Nebáli jste se, že to třeba dopadne špatně?

Karel: Celou dobu jsme se báli.

Andrea: Ale vždycky jsme si chtěli na stavbu i „sáhnout“.

Karel: Máme dva syny a pro mě jako tátu existuje málo životních snů, ale jeden z nich je, že si s dětmi postavím vlastní dům. A to se mi povedlo. Strávili jsme tady jejich „telecí“ léta a bylo to hodně fajn.

To je krásné. Váš dům vypadá pohádkově nejen zvenčí, ale i uvnitř. Líbí se mi, že využíváte starý nábytek.

Karel: To protože z něho září energie a historie. Těžko se to popisuje, ale my na tyto věci máme až úchylku. Hlavně jsme s moderním nábytkem nebyli úplně spokojení, vyrábí se to dnes tak, že se to brzy rozbije. Navíc je ten nábytek takový nicneříkající. Tady, kamkoliv se podíváte, vidíte příběh.

Podle mě jsou tady dominantou ta červená kamna. Jakou máte ostatně kombinaci vytápěcích systémů?

Karel: Máme uhlíkové topné folie a doplňkově tato krbová kamna.

Aktuální ceny a dostupnost tohoto typu kamen najdete zde.

Více informací o volbě vytápěcího systému a jeho (ne)výhodách naleznete v třetí části rozhovoru:

Odmítnutí tepelného čerpadla se manželům vyplatilo. Dům vytápí úsporným kombinovaným systémem

Ještě jsem si všimla, že máte zelenou střechu nad kůlnou. Realizovali jste si ji také sami?

Karel: Ano, ta je teď nově. Samozřejmě nám zase pomohl architekt, který spočítal nosnost trámů. A my jsme si pomohli tím, že jsme si koupili tzv. luční koberce. To vám ušetří tak tři roky času, než kdybyste čekali na vybudování vlastní louky.

S čím jste na domě vlastně nejvíce spokojení?

Karel: Ticho, naprostý klid, samota. A parkování. Bydleli jsme na sídlišti a 20 let jsme nemohli pořádně zaparkovat. Začínáme zahradničit, zatím se učíme. Postavili jsme si i skleník, takže se těšíme na příští úrodu. Je hezké si něco vypěstovat, chutná to úplně jinak i díky tomu pocitu, že je to vaše. Stejně tak domácí vejce.

Máte v plánu ještě něco dodělávat? Prozraďte, co je aktuálně na vašem To-Do listu.

Karel: Ne, už nic. Už to skončilo. Možná nějaké malé detaily. Minulý rok jsme dostavěli venkovní dílnu a venkovní koupelnu. Postavil jsem kurník pro slepičky a teď už před sebou nic velkého nemáme.

Andrea: Teď už budeme odpočívat a užívat si dům. Ale my to stejně nevydržíme. Uvidíme, co bude další mise.

Je něco, co byste poradili nebo doporučili lidem, kteří stojí před stavbou domu svépomocí?

Karel: Ano. Nešetřit na začátku na přípravě prvního plánu, protože se později ta investice vrátí. Takže za mě rozhodně plánování každého detailu.

Překvapilo vás v průběhu stavby něco? Ať už pozitivně nebo negativně?

Karel: Negativně mě překvapil nedostatek šikovných lidí, a pozitivně...

Andrea: ... asi to, jak jsme šikovní my? :)

Karel: A myslím, že skupina řemeslníků, kterou se nám vždycky podařilo nějak splašit, byla skvělá a atmosféra u práce byla super.

Povězte nám na závěr, jak se vám tady žije? 

Karel: Úplně báječně, nejlépe, jak se dá. Připadá mi, jako bych byl každým dnem na dovolené. Žijeme život už jen mezi prací a dovolenou a je to parádní.

Velice děkujeme majitelům dřevostavby, že si na nás udělali čas a poskytli nám cenný rozhovor. Doufáme, že fotografie vašeho mimořádného projektu se stanou inspirací nejedné rodině.