Dřevostavba u Berouna postavená na míru pro rodinu s netradičními koníčky

Nenechejte si ujít:

Které netradiční prvky domu zohledňovali manželé při jeho návrhu a zakomponovali je do zadání pro architekta? Jaká zajímavá situace vznikla při koupi pozemku? Za jak dlouho od první schůzky s firmou se nastěhovali? A jaké netypické záliby Dejna s Pavlem mají? To vše a mnohem více se dočtete v rozhovoru. V galerii si zase můžete prohlédnout celý dům ve fotoreportáži.

Kde jste bydleli dříve a proč jste se rozhodli postavit nový dům?

Dejna: Oba jsme rodilí Pražáci a bydleli jsme dříve v bytě na Barrandově. Měli jsme tou dobou už dva psy a rozhodli jsme se, že chceme rodinu, takže jsme hledali něco většího. Náš původní byt měl ideální lokalitu, bydleli jsme ve slepé ulici, nejezdila tam auta a měli jsme zadní vchod přímo do parku.

Pavel: Byt v podobně klidné lokalitě, jen větší, jsme hledali v Praze. Většinou však chybělo parkování nebo tam byl velký provoz a nebylo kde venčit psy. Takže jsme se nakonec rozhodli pro dům. A když už jsme se rozhodli opustit výhody bytu, tak jsme rovnou shodli, že chceme velkou zahradu a bydlení někde u lesa (hlavně kvůli psům). Hledali jsme tedy pozemky spíš na jih od Prahy.

Dejna: Já jsem se chtěla původně spíš pustit do nějaké rekonstrukce. Mám ráda starší domy, protože mají duši. Ale nejsme moc technické typy ani kutilové a nechtěli jsme žít několik dlouhých let na stavbě. Takže vznikl nápad, že si necháme postavit úplně nový dům.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Jak probíhalo hledání pozemku?

Pavel: Hledali jsme velký, rovný pozemek s dobrou dostupností od Prahy. Tento jsme našli čirou náhodou. Je dále od Prahy, než jsme původně chtěli. Ze začátku jsme se té vzdálenosti báli, teď už nám to ale vůbec nevadí. Ve městě jsme za 30–50 minut podle toho, kam přesně jedeme.

Máme s pozemkem dobrou historku. Byl jsem zrovna někde fotit (mám to jako koníčka) a přišla mi SMS od Dejny o zajímavém pozemku. Tak jsem se podíval na internet, našel jsem ho a hned jsem realitní kanceláři napsal, že jsme předběžní zájemci a chceme si domluvit návštěvu. Pak jsem přišel domů a zjistili jsme, že nesedí cena. Každý z nás našel ten stejný pozemek za jinou částku (lišilo se to o 100 000 Kč). Ukázalo se, že se pozemku chytilo více „realitek“ a jedna si účtovala vyšší provizi.

Znovu jsme tedy oslovili tu levnější, která nám druhý nebo třetí den volala, a domluvili jsme si návštěvu. Pozemek se nám moc líbil. O půl dne později volala ta dražší „realitka“ a řekli nám, že se omlouvají, že mají zprávu od majitele, že je pozemek prodán. Takže původní majitelé, jakmile měli první vážné zájemce (nás), odmítli další v pořadí (tedy zase nás). Byli jsme první i druzí v pořadí! Ten inzerát byl zveřejněný asi jen hodinu, měli jsme velké štěstí. A to i na prodávající, kteří si nechali pozemek vedle nás a stavěli ve stejné době jako my. Jsme podobná krevní skupina, takže jsme moc rádi za tak super sousedy.

Prohlédněte si krásnou dřevostavbu u Berouna také ve videu:

Inženýrské sítě tu v té doby nebyly?

Pavel: Pozemek nebyl zasíťovaný, to byl jediný zádrhel. Ale bylo to už v procesu (řešili to sousedi i sami kvůli sobě), takže jsme museli jen čekat. Naštěstí se vše stihlo ještě před doladěním projektu s architekty, takže se nic nezdržovalo. Všechno hezky navazovalo. Plyn máme přivedený jen na kraj pozemku, nakonec jsme se rozhodli ho v domě nevyužít. Celý dům je na elektřinu.

Jak probíhalo získání stavebního povolení?

Pavel: Naštěstí úplně bez problémů. Jedna naše sousedka na něj čekala tři roky, my to měli za měsíc. V podstatě nám skoro vše zařídila realizační firma. Doporučili nám své architekty, se kterými dlouhodobě spolupracují, a ti připravili všechny podklady. My jsme si zase sehnali paní na inženýring, která už zase věděla, kam co zanést.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Proč jste si vybrali dřevostavbu?

Pavel: Dřevo je nám bližší než beton nebo cihla. A taky jsme bojovali o každý týden času.

Dejna: Máme dvě malé děti a tři psy a chtěli jsme zkrátka bydlet co nejdřív. První setkání s naší realizační firmou bylo v lednu 2018, v březnu jsme podepsali smlouvu, před Vánocemi měli hotový projekt a v září 2019 jsme se stěhovali. Čili od první schůzky po nastěhování to trvalo jen rok a půl.

Jak jste si vlastně našli realizační firmu?

Pavel: Na Facebooku. Ten výběr firmy byl pro nás ale několikafázový.

V prvním kole jsem si dělal průzkum výrobců dřevostaveb a našel jsem jich hrozně moc. Omezil jsem je tedy na Prahu a Středočeský kraj a oslovil několik firem. Nakonec jsme měli v užším výběru tři a obcházeli je s architektonickou studií, která se nám moc líbila. Jedna firma řekla, že se jí to také líbí, že nám to postaví přesně podle naší studie a že se vejdeme do stanoveného rozpočtu. Další dvě firmy řekly, že je nesmysl takovýto dům stavět, že studie je hezká, ale nepraktická, a že se prodraží. Tím se pro nás ta první firma stala dosti nedůvěryhodnou.

Zůstaly nám tak firmy dvě. U první jsme věděli, že splní rozpočet, ale pochybovali jsme o kvalitě. U druhé jsme nabyli pocit, že to udělají hezky, ale že to zase bude drahé. Tak jsme byli zase v kleštích.

Pak na Dejnu na Facebooku vyskočil dům Ježek a říká: „Hele, to je hezký domek.“ Tak jsme si dům rozklikli a líbily se nám dispozice i realizace. Zjistil jsem, že firma má kancelář v Praze kousek od mé práce, tak jsem nám domluvil schůzku. Osobní setkání bylo velice milé a příjemné, takže jsme v podstatě hned věděli, že budeme stavět s nimi. Už jsme nezvažovali, jestli peníze, nebo kvalita. Beze srandy, tam zafungovala chemie. :)

Dejna: Ten přístup byl hrozně zajímavý i v tom, že po nás například chtěli sepsat příběh „jak žijeme“. To mi přišlo dobré. A na základě toho nám i vybrali architekty, kteří budou našemu životnímu stylu mít blíž a navrhnou nám dům na míru.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Pavel: Šli jsme za firmou s tím, že tomu opravdu nerozumíme a rozumět nepotřebujeme, takže se s nimi nebudeme hádat o tom, jestli má stěna takovou, nebo jinou skladbu. U hodně věci jsme to opravdu nechali plně na nich a oni byli schopní je za nás domyslet (například vyvést venkovní kohoutek), což bylo naprosto super. Přesně takového dodavatele stavby jsme hledali.

Taky jednou z našich podmínek bylo, aby nám dodali dům na klíč. Nechtěli jsme předávky polotovarů, chtěli jsme někoho, kdo to udělá od A do Z a vše pohlídá. A taky že budu komunikovat s jedním člověkem.

Jak jste navrhovali dům a jaké jste měli požadavky na dispozici?

Pavel: Máme aktivní psy a zadání pro architekty tím bylo dost ovlivněno. Hned při vstupu do domu jsme chtěli mít možnost psy osprchovat, proto je ze zádveří hned vstup do koupelny se sprchou. Dům jsme chtěli co nejmenší, aby neukrajoval ze zahrady, na které budujeme tréninkový plac pro psy – běháme s nimi závodně agility. A nechtěli jsme zkrátka „tuctový“ dům.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Dejna: Ještě jsem věděla, že nechci mít podkrovní pokojíčky se zkosenou střechou a střešními okny. Líbí se mi sice obecně nižší domy, než máme my, ale chtěla jsem tady mít plnohodnotné patro. Taky jsem vášnivá sběratelka různých předmětů ze seriálu Akta X. Chtěla jsem mít pro svoji sbírku dostatek prostoru, který se podařil získat nahoře nad schodištěm na galerii. Spousta věcí vznikala za pochodu. Architekti byli skvělí, ukázali nám řešení, nad kterými jsme třeba vůbec nepřemýšleli.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Nechali jste návrh hodně na architektech, nebo to byla společná práce?

Dejna: Dá se říct, že jsme nakonec skončili u úplně prvotního návrhu od nich. Trochu nás tam směrovali. Ale spíš nám to vysvětlili, protože ty jejich věci měly hlavu a patu.

Líbí se mi, jak je dům otočený na jižní stranu – hlavně obývák a ložnice. Na sever je jediné okénko ve spodní koupelně a nahoře okna nad galerií. Je to super, protože na severní straně je silnice a tím směrem vůbec nežijeme.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Půdorys:

Půdorys dvoupodlažního rodinného domu 4+kk je navržen velice jednoduše, a přitom důmyslně. V přízemí se nachází zádveří, ze kterého se vstupuje do spodní koupelny „pro psy“ a do hlavního obytného prostoru. Ten spojuje kuchyň, jídelnu, obývák i pracovní kout a nabízí nádherný výhled do zahrady díky velkým proskleným portálům. Schodiště nahoru vede přímo z obýváku. Naproti schodišti je jediný vstup do technické místnosti (změna oproti původnímu půdorysu).

V prvním podlaží je pak široká galerie, kde se nachází unikátní sbírka majitelky Dejny. Dále je zde koupelna, samostatné WC, dva dětské pokoje a ložnice s šatnou. Nad jedním pokojíkem a ložnicí jsou navíc ještě malé půdičky. Všechny obytné místnosti jsou orientovány na jižní stranu. Prohlédněte si celý dům a jeho půdorys detailně v naší fotogalerii.

Photocredit: Se souhlasem majitelů dřevostavby

Co úložné prostory, máte jich dostatek?

Dejna: Spousta typových domů na to moc nemyslí, ale my chtěli hodně úložného prostoru. Takže to u nás rozhodně problém není. Máme dvě půdy, prostor pod schody, technickou místnost, šatnu, galerii a navíc i samotné pokoje jsou dost velké.

Pavel: Půdička vznikla kvůli tomu, že nad koupelnou je praktičtější rovný strop, takže nad tím mohl vzniknout další prostor na uložení věci nebo jiné využití do budoucna. Při výrobě se ale málem na půdu zapomnělo, protože se z nějakého důvodu nepřenesla do technické specifikace. Dům šel naštěstí do výroby až následující den, takže jsme to ještě mohli zachránit. A vyrobili nám rovnou dvě půdičky (nad koupelnou i nad záchodem), a to bez jakéhokoli příplatku. Byli jsme nadšení.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Jak máte vyřešené parkování?

Pavel: Původně bylo nakreslené garážové stání vedle domu, abychom s jeho pomocí a s pomocí domu uzavřeli od cesty celou zahradu. Řešili jsme to hodně i kvůli psům, abychom se nemuseli bát, že při vystupování z auta vběhnout na silnici. Nakonec jsme ale udělali „vnitřní“ plot na úrovni domu (zahrada je tak od silnice hodně daleko) a parkujeme přímo před domem. Do budoucna vznikne plot ještě jeden přímo podél silnice a zabezpečíme si pobíhající pejsky a děti i při nakládání z a do auta.

Nastaly v průběhu stavby nějaké nesnáze?

Pavel: Nastaly trošku komplikace při specifikacích, kdy se navýšila cena na nějakých detailech. Ale vše jsme zvládli vyřešit. Realizační firma k nám přistupovala velmi lidsky. Vždycky nám zavolali, když bylo něco potřeba řešit.

Jak dlouho celkově trvala výstavba?

Pavel: Když nepočítám základovou desku, tak dům jako takový byl hotový za 2 měsíce. Což ale znamenalo, že o 100 % přešvihli původní termín, chtěli to postavit do měsíce. Na týden vypadla továrna na okna v Itálii, týden se čekalo na dveře, dva týdny do toho pak vyšla celozávodní dovolená. Ale bylo to v pohodě. I tak to bylo opravdu rychlé. Hrubá stavba byla za 3 dny, bylo to neskutečné.

Měli jsme tu i vlastní stavební dozor na kontrolu a ten, když je viděl při práci, říkal, že je tady zbytečně. Byl to za mě nejsehranější tým – parta českých chlapů, kteří jsou schopni zastat všechny pozice, komunikují spolu, hlídají si po sobě práci, a to na milimetry.

Řešili jste nějaké reklamace či opravy?

Pavel: Firma se nám sama ozvala po nějaké době a přijeli dům zkontrolovat. Byly to jen drobnosti, např. přenastavili okno a žaluzie. Náš dům se v podstatě vůbec nepohnul a nesednul si, takže ani nikde nic nepopraskalo. Podloží je tu velmi stabilní – jen kamení a jíl, nedá se tu kopnout do země.

Řešili byste dnes s odstupem některé věci jinak?

Pavel: U nás vznikají ty nápady na zařizování domu pomaleji. Ale na druhou stranu, pokud bychom zrealizovali ty prvotní návrhy, které byly narychlo, tak z nich nemáme takovou radost. Jako například naše neobyčejná pergola, ze které jsme nadšení. Kdybychom ji řešili už při výstavbě, byla by to ta obyčejná, hranatá.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Jsou tu určitě věci, které bych zpětně udělal trochu jinak, ale které jsme tehdy neměli kapacitu domyslet. Třeba zabezpečovací kamery. Jedna je schovaná za skříní, ale nevěděli jsme, že tady ta skříň bude. Až jsme začali skládat nábytek, zjistili jsme, že bychom je potřebovali jinde.

Dejna: Udělali bychom jinak i některé vypínače a světla. Neměli jsme bytové designéry a řešili jsme interiér dost narychlo, takže jsme si některé věci těžko představovali. Šlo by to vyšperkovat o dost líp.

Pavel: U vypínačů jsem si říkal, že je kdykoli můžu předělat na smart vypínače přes Wi-Fi a nebudu muset tahat kabely. To teď řešíme třeba u ostrůvku v kuchyni, který má vypínač nelogicky. Ale až zjistím, že mě to štve, nalepím na stěnu smart vypínač a bude to vyřešené.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Dejna:  A na digestoř se spěchalo, takže je jen vnitřní, nemá odsávání vyvedené ven.

Pavel: Toto jsou detaily, které nám tolik nevadí. Ale jednu velkou nevýhodu, která nás trápí a nedá se s tím nic dělat, ten dům má. Nedá se tady udělat větrací průvan. Všechna velká okna jsou na jih. Na sever můžeme otevřít jen malá okénka v koupelně a galerii, ale nevytvoří se tím dostatečný průvan na rychlé provětrání domu. To je jediné nedomyšlené.

Jak dům vytápíte?

Pavel: Dole je teplovodní podlahové topení, které jsme nahoru z finančních důvodů nedávali. Nahoře jsou jen teplovodní radiátory a elektrické podlahové topení v koupelně a na záchodě. Máme kamna v obýváku, ale ta nemají vytápěcí funkci, jsou spíš na design a dotvoření atmosféry. Kdybychom hodně chtěli, tak jimi vytopíme, ale primárně na to určeny nejsou.

Dejna: Kamna s malým výkonem mají tu výhodu, že na nich jde udržet ruka, tudíž se nebojíme o děti.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

A jak je to se zvukovou izolací v domě?

Pavel: Kamarádi, kteří staví podobný dům z železobetonu, sem přišli a říkali, že je tady všechno slyšet. Ale já o tom nevím. Možná to jen nevnímáme, pokud tady nějaký je, ale nemáme s tím žádný problém. Co se týče hluku zvenku, není vůbec slyšet. A co se týče hluku vevnitř, ten vůbec neřešíme.

Je něco, co vás překvapilo?

Pavel: Dvě věci – výška základů a vstup do domu (podesta).

Dejna: Když jsem sem přijela a byla čerstvě vylitá základová deska, málem jsem se rozbrečela. Dvoupatrový a úzký dům jsme chtěli proto, že jsme předpokládali, že hodně využijeme zahradu. Od začátku jsem chtěla velké hřiště pro naše psy na běhání a trénink. Úplně mi nevyhovovalo to, že je před domem spousta místa, ale to vychází z požadavků obce na minimální vzdálenost od silnice. Bála jsem se ale, že zahrada bude příliš malá. S tím jsem se smířila, když bagrista srovnal zbytek zahrady a hlavně jsme prořezali „náletovky“ a ukázalo se, že zahrada bude velká dost. Zároveň dům vypadal hrozně vysoko posazený, o to víc, že sousedé s bungalovem jsou dost utopení v zemi. 

Lidé z firmy mě ale tehdy ujišťovali, že je to akorát, že je to spočítané správně podle terénu. Já se hádala, že to mělo být o jednu řadu bednění nižší, ale oni si stáli na svém. A měli pravdu. Je to teď úplně akorát. Dodělaly se terénní úpravy a i zahrada je super.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Pavel: No a druhou věcí byl vstup do domu, který firma běžně nedodává při dodávce na klíč. To nás překvapilo, protože jsme to nečekali. Měli jsme metrový schod do baráku a nevěděli, co s tím.

Procházeli jsme se pak po vesnici a viděli, jak všichni mají k hlavním dveřím palety, tvárnice, garáže 30 cm nad zemí a podobně. Nebyli jsme jediní, kdo tento problém řešil. Nakonec jsme část zvládli udělat svépomocí a část nám dodělala po domluvě firma. Tak toto doporučuji si pohlídat nebo zajistit včas.

Dejna: Taky nás vlastně velmi mile překvapilo, jaké jsme měli štěstí na lidi. Nechali jsme jim často volnou ruku a nezklamal nás nikdo.

Pavel: Firma i všichni řemeslníci, kteří tu pracovali, dodrželi svoje slovo, byli to lidé na svém místě a udělali svoji práci dobře a kvalitně. Všechny ty malé detaily v průběhu, a že jich bylo hodně, nás utvrdily v tom, že jsme vybrali dobře.

Plánujete ještě něco do budoucna dodělávat?

Pavel: Ještě je tady spousta práce. Chceme dodělat zahradní domek, plot, vybudovat skalku k terase a funkční zahradu. V přední části chceme do budoucna postavit přístřešek nad vchodem a parkovacím stáním. No a v interiéru chybí spousta světel, skříň a podobné drobnosti.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Doporučili byste dřevostavbu i dalším stavebníkům?

Pavel: Určitě doporučili. Za nás je obří výhoda jednoznačně v rychlosti. Nevýhodou je možná to, že se třeba špatně dělá díra do stěny. Být to zděný dům, uděláme digestoř dodatečně. Ale to není nic, co by nás trápilo. A veliká výhoda po stěhování z panelového bytu je, že se tady dají bez problému přidělat obrázky, což se v paneláku nedalo. Máme z toho celkově dobrý pocit, je to příjemné bydlení. Takže za nás určitě ano.

A co byste jim poradili?

Pavel: Aby si rozmysleli orientaci prken na terase. Podélně s domem jsou mnohem hezčí, než kolmo, ale na úklid je to náročnější. Je to detail, ale my například vymetáme žlábek dlouhý 11 metrů. Tak jen pozor na vzhled vs. praktičnost.

A osvědčilo se nám prostorné zádveří. Krásně se tam vejde kočárek a je to praktické. Sousedi mají například prostor opravdu jen na přezutí.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Dejna: Určitě bych doporučila všem, aby si vzali architekty na pomoc. Je to hodně znát na domě, když je vymyšlený dobře a vše dává dohromady smysl. I ty schůzky byly hodně zajímavé a příjemné. U některých důležitých věcí nás třeba vyvedli z omylu a jsem za to dnes moc ráda.

Pavel: A ještě jeden tip. Určitě doporučuji lidem, kteří se stěhují do nové obce, aby si udělali malý průzkum, než někde koupí pozemek. Zjistili jsme si na internetu například průměrný věk, výsledky posledních voleb, jestli je tu mateřská školka, škola a podobné věci. Může to hodně napovědět. A musím říct, že jsme s naším výběrem moc spokojení.

S čím jste ve svém novém domě spokojení nejvíce?

Pavel: Jednoznačně velké okno dole mezi obývákem a terasou, to dělá dům. Plus terasa s pergolou, která vytvořila takovou další místnost propojenou s domem.

Dejna: Dům je skvěle orientovaný, sluníčko sem i v zimě svítí a ohřívá dům. Je to příjemné místo s krásným výhledem do zeleně. A máme tu úžasný a velký prostor pro naše děti i psy.

Pavel: Taky se mi líbí, že ten dům není přiznaný do ulice. Ze severní strany to vypadá jako nuda, ale od zahrady mě neskutečně baví.

Photocredit: Jan Planička (se souhlasem)

Moc děkujeme majitelům za příjemný rozhovor a přejeme jim krásné bydlení v nové dřevostavbě.