Čeští důchodci zbytečně opomíjí možnosti, jak si finančně přilepšit

Rukojmím vlastní nemovitosti snadno a rychle

V mnoha případech nastává situace, že se člověk, který žije dlouhá léta ve velkém městě s rodinou a ekonomicky aktivním partnerem, dostane do situace, kdy je vše najednou jinak. Výplata přestane chodit, děti již vyletěly z hnízda a mnohdy i smutné životní okolnosti odchodu partnera směřují k tomu, že se ocitneme v situaci, kdy zkrátka bydlíme v nemovitosti, která je nad naše síly. Velmi často pak nastává situace, že senior bydlí sám ve velkém bytě nebo domě a odmítá se odtud odstěhovat, neboť zde strávil celý život. Takový přístup je naprosto pochopitelný a legitimní. Problém ale nastává ve dvou směrech. Prvním jsou náklady na provoz takové nemovitosti, tedy zejména platby za energie, které jsou obvykle přímo úměrné velikosti nemovitosti. Tím druhým je promarněný potenciál takové nemovitosti, jež by mohla společnosti posloužit mnohem lépe.

Sdílet neznamená ztratit soukromí

Je jasné, že jen málokdo by chtěl přijít o své soukromí a nastěhovat si k sobě do bytu cizího člověka nebo celou rodinu. V mnoha případech však je hodnota nemovitosti, ve které se senior nachází, tak vysoká a potenciál natolik nevyužitý, že by se vyplatila i základní investice do lehké přestavby a například rozdělení na více bytových jednotek, oddělených tak, aby bylo zachováno tolik kýžené soukromí. Senior, který je majitelem takové nemovitosti, si pak může díky nájmu přilepšit ke svému důchodu skutečně zajímavou částkou, díky které si zvýší svůj životní standard. Současně tím udělá prospěšnou věc pro společnost, jelikož tak zlepší dostupnost bydlení pro mladé.

Sil ubývá, zahrada chátrá

Mezi nemovitosti, jež senioři často vlastní a nevyužívají, patří také různé chaty a zahrady. Ty jednoduše začnou chátrat a neplní svůj účel. Pokud má senior děti, tak se v některých případech víceméně čeká na dědické řízení. Pokud nemá, pak jsou často drženy již zcela nesmyslně. V takovém případě se přímo nabízí jejich prodej a využití získaných prostředků jako přilepšení k důchodu.

To jako jít věšet kabáty? Aneb odchod do levnějšího

Často jsou vysoké životní náklady způsobeny jednoduše tím, že senior bydlí na místě, kde je draho. Typicky to může být centrum velkého města, kde žije v podnájmu. Je však na toto místo zvyklý z dob, kdy zde chodil do práce. Na tomto místě je nutné si uvědomit, že ačkoli náklady na bydlení jsou různé po celé republice, daňové odvody a odvody na sociální pojištění jsme platili stejné, ať už jsme žili kdekoli. Jednoduše lze proto říci, že důchodce bydlící v Praze nemá morální nárok na pokrytí vyšších nákladů na bydlení jen proto, že jsou tyto náklady vyšší, než náklady někoho, kdo bydlí na vesnici, a náklady na bydlení má proto nižší. Jako řešení se proto nabízí skutečně odejít do míst, kde se dá bydlení pořídit cenově dostupněji a drahé lokality přenechat ekonomicky aktivní generaci.

Dědictví jako lidské právo

S vývojem společnosti se rozšiřuje i škála lidských práv zakotvených v ústavě. Čím vyspělejší společnost, tím rozmanitější práva mají její občané. To je samozřejmě správně. Co však zcela jistě správně není, je pocit morálního práva na majetek svých předchůdců. Mnoho mladých dnes žije v očekávání, že zdědí majetek po svých rodičích a prarodičích, a berou tento fakt jako jasnou věc, aniž by se o ni měli snahu přičinit. Zůstává proto otázkou, zda je takový přístup morálně korektní. Neměli by se mladí, kteří akceptují fakt, že jim jednoho dne bezpracně spadne do klína majetek, na nějž musel rodič nebo prarodič pracovat, o to nějak zasloužit? Poslední dobou se proto rozmáhá systém, kdy mladí finančně podporují své rodiče či prarodiče, a nepřímo si tak svým způsobem předkupují nemovitost, které se jednoho dne stanou majiteli.

Původní model přemýšlení, kdy starší se starají o mladší a podporují je, je proto potřeba v moderní době otočit zcela naopak. Mladí se v budoucnu stanou vlastníky, aniž by se přičinili. Mají proto morální povinnost si jmění, které v budoucnu bezpracně nabydou, předplatit.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

18letý Erik postavil jako maturitní projekt dům

Bez dědice

Pokud není nikdo, kdo po nás nemovitost zdědí, a hrozí její propadnutí státu, nabízí se na trhu ještě služba tzv. reverzní hypotéky, kdy komerční firma od seniora odkoupí část budoucích vlastnických práv v nemovitosti, ke kterým se přihlásí do dědického řízení, jakmile tento majitel zemře. Současně ale senior zůstává majitelem nemovitosti po celý zbytek života a k tomu získává peníze navíc, které může využít jako přilepšení k důchodu. Reverzní hypotéka je v tuto chvíli českými bankami hodnocena jako kontroverzní a drží se od ní spíše dále. Odborníci často poukazují na nebezpečí, která se v tomto nástroji mohou skrývat. Je tedy potřeba takové smlouvy uzavírat obezřetně. Na druhou stranu pokud k věci přistoupí senior racionálně, může na tom velmi vydělat.

Senioři mohou k důchodu získat tisíce Kč měsíčně navíc. Díky zpětné hypotéce

Pracující důchodce má respekt

Poslední věc, která se nabízí, je pracovat na částečný úvazek nadále i po odchodu do důchodu. To však není nic, k čemu by měla spoluobčana společnost nutit, a tak se této možnosti dotkneme jen okrajově a z trochu jiného pohledu. Odchod do důchodu totiž může být zlomovým okamžikem čekání na příležitost ke změně. Již totiž nemáme, co ztratit. Zároveň máme za život nastřádáno obrovské množství zkušeností, které mají nedozírnou hodnotu. Není to tedy již o odedřených hodinách, ale právě o zkušenostech, které můžeme na trh práce nabídnout, ať už formou mentoringu nebo poradenství v oboru, ve kterém jsme celý život pracovali. V tomto směru se nabízí i příležitost dostat se zpět mezi lidi a uplatnit svůj potenciál.

Mnoho důchodců této možnosti využívá a jsou velice spokojeni. Určitě proto dává smysl podívat se na některé servery s nabídkou práce a zvážit, zda bych někde nemohl ještě přispět, alespoň radou či jinou formou nenáročné činnosti. Společenský prospěch takové aktivity je velký. Mladí nemají kde jinde čerpat cenné životní zkušenosti.