Jak se žije v dřevostavbě: výhody a nevýhody po 9 letech užívání

Co Vás přivedlo na myšlenku postavit si místo zděného domu dřevostavbu?

Vlastně už ani nevím, proč jsme se tak před více než 10 lety rozhodli. Snad proto, že to bylo něco nového (dřevostaveb bylo v ČR v té době jako zrnek máku), snad pro ten materiál, pro rychlost výstavby nebo pro lehkost konečného domu. Neměli jsme jeden pádný důvod. Ale věděli jsme, že zděný dům pro nás nebude a dřevostavba by mohla být skvělá alternativa. Navíc prověřená lety letoucími v Americe, Skandinávii i jinde ve světě.

Fotogalerie:

i Foto: Monika Kořínková

Byla vaše volba správná?

Byla to správná volba. Neměnili bychom.

Chyběly Vám nějaké konkrétní informace, které by Vám ulehčily volbu dřevostavby?

V té době bylo velmi málo referenčních staveb, většinu informací jsme získávali z literatury a zahraničních zdrojů.

Co vám na životě v dřevostavbě vyhovuje nejvíce?

Je teplý – jsem holka z hor a ještě dnes si živě pamatuju na příchody ze školy, kdy jsem si v umyvadle se studenou vodou rozmrazovala zkřehlé prsty a jak to pekelně bolelo. I když z hor, nejsem žádný otužilec. A tak si nesmírně užívám, že víc jak půl roku chodím doma bosa, bez podlahového vytápění a bez nějakých ohromných vrstev izolace v podlaze. Dřevostavba dýchá teplem. I přesto, že ta naše na první pohled není přiznaná a ze sádrokartonových stěn nám ji připomínají jen stropní trámy v patře. Dům skvěle pracuje se změnami počasí. Reaguje rychle. Když vysvitne na jaře slunko a teploty v noci neklesají pod nulu, není potřeba topit. Teplo, které získá dům jižními okny je dostatečné na jeho vyhřátí. Jasně, není to jen o stavebním materiálu, ale i o izolaci, oknech, rekuperaci. Přesto – příjemné teplo dřeva je všudypřítomné.

Je variabilní – když jsme dům postavili, zdál se nám zbytečně velký. Byly taky chvíle, kdy byl příliš malý. Nakonec se těch 145 m² vždycky přizpůsobilo našim měnícím se potřebám. A to díky variabilitě, kterou nabízí. Jediné nosné zdi jsou obvodové, uvnitř je dispozice rozdělena sádrokartonovými příčkami. To nabízí velkou svobodu. V tom, jak se nám rodina postupně rozrůstá, mění se taky účel a využití jednotlivých místností. Pravda, příčky jsme ještě neposouvali, ale je fajn vědět, že to jde.

foto: Monika Kořínková

Je subtilní – myslím tím, že nemá zbytečně silné zdi a působí na mě lehkým dojmem. Není těžkopádný, spíš je to takový plující ostrov. Žádná pevnost. A to je pro můj naturel požehnání. Pro někoho by ta lehkost stavby mohla představovat nejistotu (vždyť to může spadnout – nebo to napadnou brouci… Ty trámky nejsou nijak silné…). Já se tu cítím skvěle. Můžu se nadechnout.

Je šetrný – stavěli jsme náš dům na místě starého domku z padesátých let – zdi byly směsicí cihel, zbytkového materiálu, kamene. Dispozice nevyhovující, orientace vůči světovým stranám jakbysmet. A tak jsme se s ním rozloučili. Nedovedete si představit, co je suti a odpadu z takového malého třípokojového přízemního domečku. Proto jsem ráda, že až někdo za pár desítek let bude (možná – taky doufám, že ne!) likvidovat ten náš, tak si dřevem zatopí, jeden kontejner (ale ne víc!!) odveze na skládku a bude mít čistý pozemek.

Jsou podle Vás nějaké nevýhody života v dřevostavbě?

Je hlučný – lehkost má i svoje negativa. Máme i podlahu v 1. patře z trámů a prken, na nich dubovou kantovku. Krásná práce, lehký strop nad hlavou, ale: nesmí vám nad ní běhat děti… dupat, skákat, křičet, smát se, výskat. O tom všem víte. Pro toho, kdo leta letoucí usínal za zvuku projíždějícího panelákového výtahu, to není zas až takový problém. Pro někoho, kdo je zvyklý na absolutní klid, to bude peklo.

Je někdy teplý až příliš – léto nám někdy opravdu zatopí. Na jižní straně jsou na všech oknech předokenní žaluzie, ale ani to v parných dnech (nad 30 °C) nestačí. U dřevostavby je potřeba je instalovat i na východ a západ. Jen sever můžete vynechat. Proto dodatečně na západní stěně řešíme závěsné dřevěné lamelové předstěny, které v létě stíní. Bez nich si v domě můžeme otevřít studio na bikram yogu.

Je strašidelný – když hodně fouká, náš dům vrže. Představuju si, že je jako takový strom ve větru – přizpůsobí se, ohne se, ale nezlomí. Dřevo pracuje a tak i když je bezvětří, někdy slyšíme, jak někde něco lupne, skřípne, zaskučí. Ale není to tak hrůzostrašný. Moji kamarádi mají roubenku a oproti nim je náš dům slabý odvar. Stezka odvahy je u nich každá noční cesta na záchod.

Vlastně jsou to prkotiny. Nic a nikdo není dokonalý. A já to od lidí ani domů vlastně ani neočekávám. Vždyť by to byla nuda.

Je Vaše dřevostavba individuálním projektem nebo vás inspiroval typový katalogový dům? Proč?

Individuální – manžel je architekt a náš dům je jeho dílo. Podoba z našich potřeb a představ musela vyhovět místním regulativům (pultová střecha místo ploché) a odstupům od hranice pozemku. Zároveň jsme v době výstavby stále bydleli v původním domku, který stál na místě dnešní zahrady a tak jsme se s domem museli vtěsnat na severní polovinu pozemku. Bylo to k dobru věci, vznikl dům, který je celý orientovaný jižně do zahrady a zároveň severně ke komunikaci po téměř celé šířce pozemku. Zajišťuje tak přirozeně soukromí v obytné zahradě.

foto: Monika Kořínková

Jak dlouho probíhal celý proces od návrhu až po nastěhování do hotového domu?

2 roky od první skici po nastěhování. Hrubou stavbu realizovala stavební firma (3 měsíce), ostatní jsme dělali svépomocí.

Vyskytlo se něco, co Vás překvapilo nebo potěšilo během stavby?

Byla radost se dívat na práci tesařů, kdy jim dům rostl doslova pod rukama. Během jednoho týdne bylo hotové přízemí, v druhém patro. A vonělo to :)

Nastaly nějaké komplikace při stavbě vaší dřevostavby?

Neodborné umístění komína ke krbovým kamnům a zajištění proti požáru. Zjistili jsme nedostatky až časem při užívání a museli nechat předělat. Dnes považuji dostatečné zaizolování komína a zajištění okolí krbových kamen jako jeden z nejdůležitějších prvků při stavbě.

Doporučili byste dřevostavbu svým známým? Proč?

Ano. Záleží na osobním nastavení a životních hodnotách. Tomu, kdo je mi lidsky blízký, by dřevostavba vyhovovala určitě.

Je něco, co byste vzkázala lidem, kteří zvažují bydlení v dřevostavbě?

Aby nevěřili tomu, že dřevo nevydrží a nebáli se jít do nových věcí. Tradice jsou fajn, ale kdyby se lidé pořád drželi lomeného oblouku, tak jsme ustrnuli v gotice. Je potřeba jít dál.

Děkujeme za rozhovor paní Monice Kořínkové, která v této dřevostavbě nejen bydlí a jako koučka pomáhá lidem najít ten jejich „nejlepší dům na světě“.