Postavili dřevostavbu o dva miliony levněji. Nešetřili na kvalitě, ale na zbytečnostech

Pro mnoho mladých rodin je pořízení rodinného domu jen těžko dosažitelná meta. Tomáš s manželkou a dvěma dětmi ve věku tří a pěti let byli v podobné situaci. Dosud žili ve větším bytě, kde jim každý měsíc ukrajoval z rodinného rozpočtu vysoký nájem. Chtěli změnu, dům s vlastní zahradou, kde by děti mohly vyrůstat. Oproti jiným rodinám měli tu výhodu, že už vlastnili stavební pozemek, chyběl jim už jen realizovatelný plán. Finanční možnosti měli omezené a nechtěli se zadlužit víc, než bylo nezbytně nutné. Rozhodli se proto pro dřevostavbu a zvolili cestu pečlivých příprav. Odmítli složité architektonické prvky, část práce vzali do vlastních rukou a ukázali, že vysněné bydlení jde postavit i bez placení přirážek za aktuální trendy.

Tomáši, jak se vlastně zrodil plán na stavbu dřevostavby?

Úplně jednoduše. Platili jsme vysoký nájem, měli jsme dvě malé děti a začali jsme si říkat, že když už každý měsíc odchází tolik peněz, bylo by lepší investovat je do vlastního. Pozemek jsme měli, takže jsme řešili hlavně to, jak postavit dům za rozumné peníze.

Měl jste od začátku jasno, jak bude dům vypadat?

Vůbec ne. Na začátku jsem projížděl katalogy a líbily se mi různé členité domy s velkými prosklenými plochami. Pak jsem ale začal zjišťovat ceny.

Kdo vám vypracoval rozpočet?

V té době jsme si ještě nenechli vypracovat rozpočet, konzultoval jsem to s projektantem. Pamatuju si, jak mi ukazoval dva podobně velké domy. Jeden byl jednoduchý obdélník se sedlovou střechou a druhý měl různé výstupky a složitější tvar. Rozdíl byl ve stovkách tisíc korun. Tehdy mi došlo, že každý roh něco stojí.

Takže největší úspora vznikla ve fázi návrhu?

Přesně tak. Lidé často řeší vybavení, ale první velké peníze se utrácejí ještě předtím, než se vůbec kopne do země. Náš dům je obyčejný obdélník se sedlovou střechou. Žádné arkýře, žádné výklenky, zkrátka nic speciálního.

Nebál jste se, že bude působit příliš obyčejně?

To spíš žena, já jsem vzhled domu tolik neřešil.

Radil jste se o ceně ještě s někým jiným?

Hodně mi pomohl kamarád, který si dům postavil pár let přede mnou. Řekl mi, že spousta věcí vypadá na vizualizaci skvěle, ale v reálném životě nepřinášejí skoro žádný užitek. Třeba samostatné šatny. Dnes je má skoro každý druhý projekt. My jsme nakonec dali vestavné skříně přímo do pokojů, funguje to úplně stejně a ušetřili jsme prostor i peníze.

Dnes jsou velmi populární také velké HS portály. Zvažovali jste je?

Ano, a poměrně krátce. Když nám přišly první nabídky, zjistili jsme, že rozdíl proti klasickým francouzským oknům je přes sto tisíc korun. Navíc mi několik řemeslníků říkalo, že klasická otevíravá okna bývají z hlediska těsnosti méně problematická. Takže jsme si řekli, že na terasu vyjdeme úplně stejně v obou případech. Děti nepoznají rozdíl a my pomalu také ne.

Jak jste přistupovali k investicím do technologií?

Upřímně? Na začátku jsem si myslel, že bez toho dnes skoro nejde stavět. Pak jsem začal obvolávat firmy a zjišťovat ceny. Zjistil jsem, že technologie umí rozpočet nafouknout opravdu rychle. Když sečtete tepelné čerpadlo, fotovoltaiku, rekuperaci a další věci, jste najednou o statisíce až milion korun výš.

Co jste tedy vyškrtli jako první?

Tepelné čerpadlo. V našem případě nám to nedávalo smysl jak z hlediska údržby, tak životnosti. Máme přístup ke dřevu, takže jsme pořídili akumulační kamna a elektrické podlahové vytápění jako doplněk. Kamarád mi říkal, že se kvůli elektřině nedoplatíme, jenže my jsme od začátku počítali s tím, že hlavní zdroj tepla budou ta kamna. Podlahovka není systém, na kterém stojí celé vytápění domu.

A co rekuperace?

To byla jediná technologie, kterou jsme opravdu dlouho zvažovali. Na jednom veletrhu mi zástupce firmy vysvětloval její výhody a dávalo mi to smysl. Jenže když jsme pak řešili rozpočet, byla to jedna z položek, kterou jsme si zkrátka nemohli dovolit. A stejně tak fotovoltaika. Možná se k ní jednou vrátíme, ale v době stavby nám nedávala ekonomický smysl.

Kde jste šetřili uvnitř domu?

Tam měla hlavní slovo manželka. Říkala, že nechce dům stavět na efekt. Když jsme vybírali baterie do koupelny, všude byly moderní černé modely, asi víte, o kterém mluvím. Jenže manželka hned říkala, že na nich bude vidět každá kapka vody. Nakonec jsme vzali klasické kvalitní baterie a bylo po problému. A podobně jsme vybírali i další vybavení, třeba velkoformátové obklady jsme zavrhli poměrně rychle. Nejen kvůli ceně materiálu, ale i kvůli práci. Jeden obkladač mi rovnou řekl, že čím větší formát, tím dražší pokládka. Tak jsme zvolili klasické obklady 30 × 60 centimetrů.

A co podlahy?

Podívejte, máme dvě malé děti a psa. Nedávalo smysl investovat do prémiových podlah za stovky tisíc, takže jsme raději zvolili rozumný standard.

Zmínil jste, že nejste žádný kutil. Přesto jste část prací dělal sám. Jak jste se k tomu odhodlal?

Asi hlavně kvůli cenám. Když jsem viděl některé nabídky, začal jsem přemýšlet, co zvládnu svépomocí. Jednou z prvních věcí bylo malování. Zpočátku jsme si s ženou říkali, co je na tom těžkého, ale dnes se na malíře dívám jinak a to s respektem. Nemáme zase tak velký dům, ale vymalovat ho celý byla fuška. Tím, že jsem to ještě nikdy nedělal, jsem takticky začal v technické místnosti, kde případné chyby nikoho trápit nebudou. Když jsem získal jistotu, pokračoval jsem dál. Poslední přišel na řadu obývací pokoj.

Ušetřilo to něco?

Určitě. Lidé si často myslí, že malování je levná položka, ale když si necháte vymalovat celý dům, bavíme se o desítkách tisíc korun.

U pokládky podlah to bylo stejné?

Ano, nevěděl jsem o tom vůbec nic. Dnes ale najdete návody na internetu a když si člověk neví rady, může se zeptat přímo prodejce. Zabralo to několik víkendů, ale stálo to za to. Jen jsem si musel půjčit vybavení.

Na čem jste naopak odmítli šetřit?

Na samotné konstrukci domu. Kvalitní dřevo, izolace, vzduchotěsnost, projekt a správné provedení detailů. A na kuchyni, tam žena nechtěla šetřit. Vyšla zhruba na 300 tisíc korun a byla vyrobená na míru. Manželka říkala, že ji používáme každý den a nechceme ji za pár let měnit. Tam nám dávalo smysl investovat.

Když se dnes ohlédnete zpátky, kolik jste zhruba ušetřil?

Přesné číslo nemám, ale když porovnám náš dům s některými podobně velkými novostavbami v okolí, bavíme se podle mě o úspoře v řádu 1,5 až 2,5 milionů korun.

Co byste poradil rodinám, které teď řeší podobné rozhodnutí?

Ať si dají čas na přípravu. Já jsem strávil měsíce tím, že jsem se ptal lidí, porovnával nabídky a zjišťoval zkušenosti ostatních. Největší peníze jsme neušetřili tím, že bychom něco ošidili. Ušetřili jsme tím, že jsme si dokázali přiznat, co opravdu potřebujeme, a bez čeho se bez problémů obejdeme.

Díky za rozhovor.

Nemáte za co.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.