HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Anna (37) bydlela už v 9 zemích a dokáže posoudit, kde se žije nejlépe. O České republice nepadla zmínka

Nyní je jejím domovem Francie, ale s dětmi a manželem tu rozhodně neplánují zůstat navždy. Balení kufrů, zvykání si na nové sousedy a ne vždy snadné začátky – to je život Anny a její rodiny. V rozhovoru popisuje svůj životní styl, názory a místa, kde se cítila nejlépe. Proč ji překvapilo Mexiko a které země naopak nesedly ani jí, ani jejich dětem? I když dlouhou dobu žila v sousedním Polsku, o České republice nepadla jediná zmínka – kde se podle ní tedy žije nejlépe?


Zkušenosti z cest
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Anna K. (se souhlasem)

Anno, jak dlouho už cestujete, kolik zemí a kontinentů jste už navštívila?

Nejvíc času jsem strávila v Polsku a dalo by se říct, že moje velké cestování začalo už v roce 2007. Procestovala jsem více než 100 zemí, přičemž jsem v devíti z nich dlouhodobě žila. Většinou to bylo kvůli studiu, práci nebo rodinnému životu. A necestuji jen po Evropě, žila jsem delší dobu na čtyřech různých kontinentech. Nicméně poslední dobou žiji střídavě v Polsku, Francii a Severní Karolíně (USA).

Jaké bylo vaše úplně první stěhování do zahraničí?

Poprvé jsem do zahraničí vyrazila kvůli studiu v Miami, pak hned následoval Londýn. V Londýně jsem se ale necítila moc dobře, nebylo pro mě snadné se tam usadit – ne proto, že by s městem bylo něco špatně, ale protože se mi stýskalo po USA. A navíc si myslím, že jsem se ani moc nesnažila udělat si z Londýna domov.

Který způsob bydlení vám nejvíce vyhovoval? Byt, dům, tiny house...

Byty jsou fajn, protože se o nic nemusíte starat – alespoň v porovnání s vlastním rodinným domem. Na druhou stranu, když jsem žila v domě, milovala jsem tu vlastní zahradu a víc prostoru, který dům nabízí. Záleží na typu člověka – já mám ráda cestování, takže pro mě není dům ideálním místem, protože vám bere spoustu času – tráva na zahradě se musí sekat, pořád je co opravovat atd.

Dokázala byste říct, v jakém státě se vám doposud žilo nejlépe?

Žila jsem v mnoha různých zemích a musím říct, že každé místo mělo své plusy i minusy. Těžko můžu vypíchnout jen jedno místo.

Zmiňovala jste, že jste žila i v Americe. Jak byste porovnala život v Evropě a v USA?

Evropa je skvělá, pokud jde o cestovní dostupnost a jídlo. Na druhou stranu, já opovrhuji byrokracií a mentalitou (některých evropských zemí), která občas neuznává jiné formy pracovních příležitostí. Myslím tím konkrétně to, že není nutné pracovat od devíti do pěti hodin a že existují i jiné způsoby. V dnešní době už si mnoho lidí může uzpůsobit práci svému životnímu stylu – na notebooku můžete pracovat kdykoliv a odkudkoliv, pokud máte připojení k internetu. V tomto mi tedy přijde mentalita ve Spojených státech lepší.

Co podle vás dělá domov domovem?

Zjistila jsem, že to rozhodně není o místě – i když někde zůstanete jen krátce, můžete se tam cítit jako doma díky komunitě a taky tomu, že se v okolí vyznáte i bez map. Já se doma cítila všude tam, kde jsem kolem sebe měla milé lidi a s přehledem jsem zvládala každodenní život (i po kratší době). Zkrátka jsem si tam rychle zvykla. A taky se cítíme doma všude tam, kde je s námi náš kocour. Cestujeme s ním – když je s námi, víme, že jsme doma. Když není, jsme jen na cestách nebo na přechodném pobytu.

A které místo považujete za takový domov?

Vždycky se cítím jako doma v Mexiku. A je zajímavé, že si velmi dobře rozumím s Mexičany i v jiných zemích.

Bylo Mexiko vaší vysněnou destinací?

Spíš bych řekla že vůbec, ale když jsem tam dojela poprvé, velmi mile mě překvapilo. Než jsem tam poprvé jela, to bylo v roce 2010, nejevila jsem o tuto zemi žádný zájem, nelákalo mě to jako jiné státy. Ale nakonec jsem se do něj zamilovala. Lidé byli velmi milí a přátelští, bydlení pohodlné a jídlo skvělé. Místní hodně dbají na komunitu a navzájem si pomáhají způsobem, který jsem jinde nezažila.

Je pro vás tedy důležitá především místní komunita?

Určitě ano, ale těch priorit při výběru nového místa k životu je více. Dřív jsme s manželem hledali „dokonalé místo“, kde byla dostupná příroda na prvním místě a také možnost snadného cestování. Teď ale spíš řešíme, jak snadno se dá zapojit do komunity, jaké jsou možnosti pro děti a jak funguje školství.

Která země podle vás nabízí nejlepší podmínky pro každodenní život?

Záleží na situaci. Třeba mnoho Američanů tvrdí, že nejlepším místem je Španělsko, ale zapomínají, že kdyby tam žili s místním platem, jejich život by nebyl tak pěkný jako při návštěvě. Opravdu hodně záleží na člověku, každý se bude cítit v dané zemi jinak.

Změnilo se něco od chvíle, co máte děti?

Ani bych neřekla. Nic se výrazně nezměnilo, cestuje napříč světem dále a užíváme si to. Napadá mě jen jedna věc a sice, že vždy potřebujeme jeden pokoj navíc. Někdo by mohl říct, že když má člověk děti, měl by se usadit a vytvořit jim pevný domov – jeden domov. Záleží samozřejmě na každém, ale já osobně ten názor úplně nesdílím. Když se nám s dětmi někde zalíbí, zůstaneme tam delší dobu. Momentálně třeba žijeme ve Francii a odtud cestujeme do jiných zemí. Zatím jsme necítili potřebu hledat trvalý domov – cestujeme a vždy si najdeme krátkodobé bydlení. Pak se vracíme zpět do Francie. 

Plánujete ve Francii zůstat delší dobu? Anebo třeba navždy?

Ve Francii nejspíš ještě nějakou dobu budeme žít, ale určitě ne natrvalo. Chci procestovat a poznat ještě další země a komunity lidí.

Kde se vám doposud zatím nelíbilo? Dokázala byste popsat jednu zemi?

Řekla bych, že Španělsko, tam jsem se prostě necítila dobře. Nedokážu to úplně vysvětlit, ale ani já, ani moje děti jsme se tam necítili jako doma – i když mluvíme plynně španělsky. Naopak třeba v Nizozemsku jsme se cítili skvěle, ale kvůli extrémně přísnému školskému systému a složitému podnikání jsme tam nemohli zůstat.

Kdybyste měla říct jednu věc, kterou jste se díky častému stěhování naučila, co by to bylo?

Že se dá žít s opravdu málem.

Co byste vzkázala někomu, kdo by v zahraničí rád bydlel, ale bojí se udělat ten první krok?

To je jednoduché – ať to prostě zkusí. Samozřejmě hrají velkou roli i další faktory (rodina, finance, plány apod.), ale pokud má člověk vše srovnané a cestování s možností trvalého pobytu v jiné zemi by ho lákalo, neměl by na nic čekat. Vždycky se můžete vrátit nebo odejít někam jinam, ale budete litovat toho, pokud to nezkusíte.

Češi objevili evropskou Havaj. Na zpáteční letence ušetří 25 tisíc a luxusní dovolenou mají jistou

Popište na závěr prosím svůj životní styl jedním slovem.

Použiju s dovolením dvě slova – „krásný chaos.“

Děkuji moc za rozhovor, Anno.

Rádo se stalo, také děkuji za rozhovor.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.


SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
14.07.2025

Photocredit: Anna K. (se souhlasem)
Zdroj: Rozhovor s Annou

0

Podmáčený pozemek a nestabilní podloží. Skutečný stav stavebního pozemku zjistili až po jeho koupi
Koupit pozemek a postavit si dům. Zní to prostě? Podle slov pana Jiřího to bylo velmi náročných 13 měsíců, na které pravděpodobně nikdy nezapomene.

Ztracené bednění nahradil Jiří lepším systémem. Poradil si i s jílovitým podložím
Po 13 měsících manželé z Plzeňska konečně našli vhodný pozemek. Neměli však tušení o jeho skutečném stavu.

Vymanil svoji rodinu z městského bytu. Vlastníma rukama postavil krásný bungalov a splnil tím dětem sen
Josef se rozhodl vzít osud do vlastních rukou. Svoji rodinu dostal z městského bytu a vybudoval jim nový domov. Starší byt (2+1) poblíž Karlových Varů pro ně začínal být velmi malý, a protože chtěl svým dětem, Viktorce a Pepíčkovi, dopřát kouzelné dětství, neváhal začít konat i bez sebemenších předchozích zkušeností.

Synové pomohli rodičům postavit vysněný dům. Navštívili jsme je v Ústí nad Labem
Svépomocí postavili rodinný dům jako vytržený z pohádky. Využili potenciál příkrého svahu a na pouhých 500 m2 vybudovali rodinné zázemí.

Manželé stavěli dům částečně ze zahraničí. První zádrhel nastal u koupě špatného pozemku
Představte si, že financujete projekt a proces výstavby vidíte pouze na fotkách v mobilu. Na stres, riskování, finanční nejistotu a nepřítomnost v republice budou majitelé ještě dlouho vzpomínat.

Po rozvodu bydlela v paneláku, její dcery jí však daly motivaci postavit nový dům. Zvládla to na vlastní pěst
Bylo to náročné období jak pro oba partnery, tak pro jejich dvě dcery, které měly podle soudního rozsudku bydlet s matkou. Odstěhovaly se tedy do paneláku, kde nějakou dobu žily. Budoucí majitelka dřevostavby, jejich matka, však věděla, že si její děti zaslouží mnohem víc než malý společný pokoj s bídným výhledem.

Nový typový dům (135 m2) pořídí rodiny do 4,5 mil. včetně DPH. Zájemců o moderní projekt stále přibývá
Najdete tam čtyři ložnice, prosvětlený obývací pokoj a moderní kuchyni do U s výhledy do zahrady skrze prosklenou stěnu dřevostavby. Cena 4,5 mil. (s DPH) je jen třešničkou na tomto výborném dortu.

Řeholnice si budují vlastní klášter. Po modlitbě jdou bagrovat a řezat motorovou pilou
Měly strávit život v klidu a tichu, místo toho se však pustily do nelehkého projektu, který jejich denní program zásadně změnil. Bosé karmelitky vzaly nářadí a začaly budovat nový klášter v Drastech u Prahy.

Ignorovali nátlak okolí a stáli si za svým. Na Slovensku se jim podařilo postavit dům za 500 tisíc
V rozhovoru nám Frederika, majitelka domu, prozradila, jak se jim podařilo postavit dům tak levně a jaké je ještě čekají další výdaje.