V Dejvicích žije pětičlenná rodina na 37,5 m2. Děti mají vlastní boxy na spaní

Finanční realita pražského bydlení

Hlavní motivací k tomuto na první pohled extrémnímu kroku byla tvrdá ekonomická realita současného pražského trhu s nemovitostmi. Bydlení ve velkých městech celosvětově zdražuje a Praha není výjimkou. Rodina na začátku tedy stála před jasným rozhodnutím. Buď se zadlužit na zbytek života, nebo přehodnotit to, co od bydlení vlastně očekávají. Větší byt v podobné lokalitě, který by odpovídal standardním představám o bydlení pro pětičlennou rodinu (tedy zhruba 80 až 100 metrů čtverečních), by rodinu vyšel na více než 15 milionů korun. To by znamenalo buď splácet velkou hypotéku, která by velmi zatížila měsíční rozpočet a omezila svobodu rodiny, nebo platit vysoký nájem, ze kterého by jim nezůstalo nic vlastního.

Menší byt v Praze za cenu rodinného domu na vesnici

Nakonec koupili malý byt za zhruba 6,35 milionu korun a dalších 800 až 900 tisíc korun investovali do jeho rekonstrukce. Nechtěli být otroky vlastního bydlení a platit obrovské sumy jen za to, že mají kolem sebe více volného prostoru. Volba Dejvic přitom nebyla náhodná, rodina upřednostnila život v širším centru s veškerou občanskou vybaveností, školami a kulturou na dosah ruky před velkým domem na okraji města, který by sice nabídl prostor, ale vyžadoval by hodiny každodenního dojíždění.

Jak zvětšit byt pomocí vysokých stropů?

Přestěhovat se z bytu o velikosti 85 až 90 m², kde rodina žila dříve, do prostoru menšího než 40 m², zní nepředstavitelně. Klíčem k tomu, aby se pět lidí v takto malém bytě nezbláznilo, nebyly čtvereční metry, ale metry krychlové, konkrétně vysoké stropy, které jsou pro starší dejvickou zástavbu typické.

Získali 30,5 m² navíc

Původní půdorys 37,5 m² se díky promyšlené vestavbě pater rozrostl na využitelnou plochu kolem 68 m². Na tomto úkolu rodina úzce spolupracovala s architektem a truhlářem, kteří museli pracovat doslova s každým milimetrem. Interiér tak ve výsledku nepřipomíná klasický byt, ale spíše kajutu moderní jachty, kde má každý prvek své přesné místo a často i více funkcí.

Soukromí na prvním místě

Rodiče spí na vybudovaném patře, které se nachází nad kuchyňskou linkou. Nejzajímavější je ovšem řešení dětských pokojů. Místo toho, aby se děti tísnily na jedné palandě, mají k dispozici unikátní řešení, kterým jsou vlastní spací boxy („kajuty“). Tyto uzavíratelné kóje jim poskytují tolik potřebné útočiště a alespoň základní pocit soukromí, které je v takto malém sdíleném prostoru jinak velmi vzácné. V kójích mají svůj vlastní svět, kam si mohou zalézt, když chtějí být sami.

Multifunkční centrum

Centrem veškerého dění v bytě je velký multifunkční stůl. V běžné domácnosti byste našli jídelní stůl, pracovní stůl pro dospělé a dětské psací stoly. Tady musel jeden stůl zastat všechny tyto role. Slouží k rodinným snídaním a večeřím, k psaní domácích úkolů i jako home office.

Od zásob jídla až po vlhkost ze sušení prádla

Život na třiceti sedmi metrech vyžaduje precizní plánování a logistiku. Zapomeňte na velké spíže, hluboké mrazáky nebo sušáky na prádlo zabírající půlku obýváku. Vše musí být maximálně efektivní. Rodina například nemůže skladovat velké zásoby jídla, nakupuje se průběžně podle aktuální potřeby. Obrovskou nutností se stala kombinovaná pračka se sušičkou, protože klasické sušení prádla na šňůrách by v tak malém prostoru jednak zabralo veškeré místo k pohybu, a jednak by neúměrně zvyšovalo vlhkost vzduchu.

Zlaté pravidlo jedné krabice

Žijeme v kontextu spotřební společnosti, kde jsme zvyklí hromadit věci. Jolana a Matěj museli tento návyk zcela odbourat. Každý člen rodiny má jasně vymezený příděl osobního prostoru, který se omezuje na naprosté minimum (přibližně jednu krabici vyhrazenou na oblečení a jednu další krabici na osobní věci, hračky či knížky). Když přijde do bytu nová věc, nějaká stará musí nekompromisně pryč. Zajímavé je jejich vlastní zjištění bezprostředně po přestěhování. Ačkoliv z původního 90metrového bytu vyhodili obrovské množství věcí, brzy v novém malém prostoru zjistili, že stále vlastní obrovský nadbytek. Redukci majetku ale nevnímají jako ztrátu nebo omezení, paradoxně o ní mluví jako o obrovské úlevě. Nemusí trávit víkendy neustálým úklidem hromad zbytečností.

Ne vždy je to ideální

Bylo by však iluzorní tvrdit, že život pěti lidí na necelých čtyřiceti metrech je jen idylický. Omezený prostor má i své jasné nevýhody a úskalí. Logistika ranního vypravování do školy a do práce je mnohem náročnější. Každá věc, která není okamžitě po použití vrácena na své místo, dokáže z bytu během několika minut udělat chaos. Omezený prostor vyžaduje neustálou organizaci.

Jolana a Matěj svým experimentem dokazují, že kompromis mezi velikostí bytu a vysněnou lokalitou může mít i velmi kreativní řešení. Připomínají nám, že kvalita života se nutně neměří na metry čtvereční, ale spíše schopností zorganizovat si svůj čas a prostor tak, aby v něm to nejdůležitější místo zabírali lidé, nikoliv shromážděné věci.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.