Zní to opravdu lákavě, má to však své ale. V modelovém případě 15 bytových jednotek je zde určitá nesrovnalost. Jak je možné, že když jeden byt ušetřil až 60 %, zbytek na tom není o poznání lépe? Jednoduše můžeme říct, že zisk (úspora) jednoho se stal ztrátou pro jiné. U okolních bytů dojde ke zvýšení potřeby tepla, pokud budou udržovat teplo interiéru vyšší, než byt v úsporném režimu. Je zde potřeba ale doplnit, že se jedná o měrnou spotřebu energie a sčítání procent jednotlivých bytů na obrázku níže nebude fungovat. Na ukázku tepelného parazitování v praxi se podívejte v naší galerii.

Pokud budou obyvatelé bytového domu řešit úsporu vytápění uvedeným způsobem, nelze dosáhnout jiných výsledků. V jednoduchosti – na základě snížení teploty v jednom bytě vzroste spotřeba tepla jejich sousedům. Většina bytových družstev má proto vyřešenou politiku vytápění tak, že individuální spotřeba každého bytu je ještě přepočtena do celkové spotřeby domu. Zabraňuje se tak nevýhodnému vytápění na úkor například neobydlených bytových jednotek.

Ceny elektřiny a plynu. Které tarify jsou nejvýhodnější? Srovnání distributorů

Překvapivá úspora nákladů

Na základě modelů lze tedy říct, že snížení teploty o 1 °C přinese větší efekt úspory nákladů na vytápění než zmíněných 6 %. Šestiprocentní úsporu lze očekávat pouze v domech, které nemají žádné tepelné zisky (neboli domy, ve kterých nikdo nežije, nemají sekundární zdroje tepla a nesvítí na ně slunce). Dobře izolované objekty dosahují ještě o poznání lepších výsledků. Důvodem je nižší teplotní spád mezi interiérem a exteriérem domu a samozřejmě i vyšší tepelné zisky, které se neztrácí. Opět tedy platí pravidlo, že dobře izolovaná konstrukce domu se vyplatí. Vytápět na nižší teplotu o 1–2 °C se určitě v nákladech na energie projeví pozitivně a není jen zcestným nápadem.