Rodinná roubenka u Hradce budí pozornost. Unikátní dům chtějí odkoupit realitky

Martine, jak to vlastně celé začalo? Pozemek byl tedy váš a stavbu domu financoval váš otec?

Martin: Nejednalo se o stavební pozemek, ale o zahradu. Celá situace se stavbou domu ale byla poměrně složitá, protože já jsem původně stavět nechtěl.

A co se změnilo? Jak jste došli do fáze, že jste se rozhodli pro stavbu domu?

Martin: Celé to začalo tím, že v zahradě stála stará chata, která byla neudržovaná, pozemek byl velmi zarostlý a bylo potřeba, aby ho někdo udržoval. Postupem času se ale problémy kupily. Naše sousedka měla strach, že na její dům spadnou vzrostlé stromy na pozemku, a tak jsme je museli pokácet. Zahrada se tím najednou otevřela, vysušila a prokoukla krásná rovná plocha. Pro člověka, který by chtěl stavět dům, by to byla ideální stavební parcela. Nicméně nikdo z nás nepotřeboval nový dům.

Takže jste neuvažovali nad tím, že byste zde mohli postavit dům?

Martin: Vždycky to viselo ve vzduchu. Je to složité v tom, že bydlím u Prahy a věnuji se myslivosti na Karlštejně, což je úplně na druhou stranu. Pozemek má ale velkou hodnotu, protože leží uprostřed vesnice a má dostupné všechny inženýrské sítě. Je to velká zahrada, poblíž je Orlice, je to houbařský a rybářský ráj. Měli jsme docela dost poptávek od místních, jestli ho nechci prodat. Ale já jsem neměl tu potřebu.

Kdy tedy nastal ten zlom?

Martin: Zlom nastal v době, kdy otec odešel do důchodu. Svůj podíl ve firmě prodal a my jsme tak přemýšleli, jak peníze zhodnotit. Táta pak přišel s tím, že by tady postavil patrovou roubenku, s čímž jsem původně vůbec nesouhlasil.

Proč jste nesouhlasil?

Martin: Líbil se mi nápad postavit za ty peníze roubený dům, ale ne tady. Vždycky jsem po podobném domě toužil, ale chtěl jsem, aby stál někde v Aspenu, nebo alespoň v Rokytnici v Orlických horách či v Říčkách. Dívat se odsud na bytovky, které stojí pár metrů od mé zahrady, mi přišlo nesmyslné. Proto jsem otce neustále směroval, ať peníze utratí za chalupu v Krkonoších nebo si koupí apartmán na Mallorce, ať si to s mámou užijí. Nakonec jsme se ale dohodli, že otec zafinancuje hrubou stavbu a já do toho vložím pozemek a svou práci. Hodně věcí jsem tu dělal sám, například obklady, podlahy nebo terasu. Práce mi nedělá problém.

A proč jste zvolili masivní dřevostavbu a ne zděný dům?

Martin: Dřevo se nám vždycky líbilo, navíc jsme se jezdili dívat na různé masivní stavby. Já jsem se o tento konstrukční systém hodně zajímal v mládí, protože jsem myslivec a mám rád hory. Cestoval jsem po Alpách, viděl jsem roubenky ve Francii, v Rakousku, v Itálii a vždycky se mi to líbilo.

Vladimíre, podle čeho jste vybírali stavební společnost?

Vladimír: Narazil jsem na ně náhodou. Jakožto člověk v důchodu mám spoustu volného času, takže jsem se rozhodl zajet na pražský stavební veletrh a tam jsem se seznámil s Hynkem Koudelkou z firmy OK Pyrus. Začali jsme spolu jednat, pozval jsem ho k nám, vysvětlili jsme mu naši představu a projekt se rozjel.

Kdo navrhoval dispozici domu?

Martin: Do dispozice jsem z velké míry zasahoval já. Nechtěl jsem do vesnice přinést vyloženě horský nebo rustikální styl roubeného domu. Stavba je tak pojatá poměrně moderně. Inspirovali jsme se tímto domem z finských katalogů individuálních domů a detaily už dořešil pan Koudelka. S povolením jsme pak neměli absolutně žádný problém.

Stavební povolení jste si vyřizovali sami?

Vladimír: Ano. Jak jsem říkal, jsem v důchodu, nemám moc věcí na práci, takže jsem zkrátka potřeboval nějakou činnost. Přesvědčovali mě, že vyřízení stavebního povolení potrvá rok nebo dva, protože s tím nemám zkušenosti. Já jsem ale řekl, že si všechno oběhám sám. Nakonec byli překvapení, protože jsem povolení získal za pět měsíců.

Jak jste získal povolení ke stavbě roubenky uprostřed vesnice tak rychle?

Vladimír: Záleží na tom, jak funguje konkrétní stavební úřad. Místní úřednice byla velmi vstřícná, se vším mi poradila a přesně mi vypsala, co všechno budu potřebovat. Stavební povolení jsem začal vyřizovat začátkem ledna 2021 a 21. června jsem ho dostal. Musel jsem k němu doložit 17 různých vyjádření.

Dostali jste v rámci obecních regulativů seznam požadavků na stavbu?

Vladimír: Ne, vůbec nic takového. Pravděpodobně si projektanti ze stavební firmy zjistili tyto předpisy dopředu a na jejich základě navrhli dům. I základní parametry ohledně odstupů od hranice pozemku si firma zřejmě ohlídala už v projektu, protože úřady neměly jedinou připomínku. Šlo to neuvěřitelně rychle.

Zaslechla jsem, že tu máte dobré sousedské vztahy. Jak reagovali na to, že si zde postavíte masivní dřevostavbu?

Martin: Nikdo to předem nevěděl. Podepisovali sice situační plánek, ale nikdo z toho pravděpodobně nevyčetl, že se jedná o roubenku. Když se pak začalo stavět, stálo na chodníku třicet lidí a nevěřícně koukali. Způsob stavby, kdy je dům za pár dní poskládaný jako stavebnice, byl pro vesnici šok. Všichni ale reagovali pozitivně.

Jaký byl časový harmonogram výstavby?

Vladimír: V červenci 2021 si dodavatelská firma převzala pozemek a začala budovat základovou desku. A v srpnu si pozemek zase převzala stavební firma a 1. listopadu začali stavět. Zhruba o tři týdny později odjeli a hrubá stavba včetně střechy byla kompletně hotová. Okna a dveře se montovaly až na jaře. Poté jsme koncem března 2022 začali zdít příčky a řešit podlahy. Následně nastoupili elektrikář, instalatér a topenář. Dům jsme zkolaudovali 8. listopadu 2024. Nespěchali jsme, nic nás časově netlačilo. 

A kdy došlo na stěhování?

Martin: Oficiální stěhování vlastně ještě neproběhlo, všichni máme kde bydlet. Původně jsem si myslel, že dům poslouží rodičům, aby se sem v důchodu přestěhovali, vybudovali novou zahradu a měli nový impuls do života. Oni to však odmítli a dům tak využíváme všichni.

Vladimír: Syn odsud někdy pracuje, manželka sem občas přijede na pár dní odpočívat. V patře jsme zařídili pokoj pro hosty a synovec tu nedávno pořádal večírek se spolužáky. Slouží nám to spíše jako rekreační chalupa.

Když se na to podíváte zpětně, byla dřevostavba dobrou volbou?

Martin: Určitě ano. Jsem technik, takže mi bylo jasné, že jsou s masivní dřevostavbou spojeny těžkosti například se sedáním a vysycháním, nicméně to pro mě není problém. Jsem naprosto spokojený a dům už jsem doporučil dvěma kamarádům. Kudy chodím, tudy stavební firmu doporučuji.

Projevuje se už sedání stavby?

Martin: Ano, projevuje. Dům poměrně dost vysychá, protože je celý den vystaven slunci. Vlhkost dřeva klesla pod 10 % a mezi okny na jižní straně se vytvořila 1,5cm spára. Když tu byla firma na servisní prohlídce, změřili podpěrné trámy a celou střechu na šroubech mírně spustili dolů. Tím si vše opět sedlo a spára zmizela. Věděli jsme o tom dopředu. K tomuto sesednutí došlo zhruba po dvou až třech letech od stavby.

A jak probíhá údržba dřeva? Kolik vás nátěr doposud stál?

Martin: Zvenku jsem ho natíral už dvakrát přírodním olejem. Podle doporučení by stačilo natírat zhruba jednou za šest let, ale dělám to častěji z preventivních důvodů a také proto, že se mi líbí, jak borovice po nátěru krásně zčervená. Olej na celý dům stojí zhruba 33 tisíc korun.

A co tepelná pohoda? Nezpůsobují velká okna orientovaná na jih přehřívání domu?

Martin: Vůbec ne, to je kouzlo dřevostavby. V srpnu je venku 36 °C, a když sem přijedu, je tu příjemných 20 °C. V zimě zase stačí zatopit v kamnech a dům se velmi rychle vyhřeje.

Vytápíte převážně krbovými kamny?

Martin: Ano, jsou to 7kW litinová kamna, která vytopí celý prostor. Máme tu i plynový kotel, který ohřívá vodu, radiátory v patře a teplovodní podlahové vytápění, ale to využíváme jen k rannímu temperování. O tepelném čerpadle jsme uvažovali, ale kvůli financím jsme od něj upustili. Do budoucna se nebráním ani solárním panelům, střecha je na to ideální.

Co bylo podle vás na celém procesu výstavby nejvíce stresující?

Vladimír: Největší obavy jsem měl při výkopech pro kanalizaci, abychom nepřekopli nějaké kabely nebo internetovou přípojku, která už v zemi ležela. Ohledně samotné stavby jsem žádný strach neměl, vše běželo naprosto hladce. Komunikace s firmou probíhala na jedničku.

Udělal byste dnes něco jinak?

Vladimír: Momentálně mě nic zásadního nenapadá. Snad jen u posuvných dveří na terasu bych dnes volil bezprahový systém zabudovaný v podlaze. Jinak bych neměnil nic.

Kde jste udělali nejhorší finanční rozhodnutí a kde jste naopak ušetřili?

Martin: Myslím, že jsme žádnou finanční chybu neudělali. Kolaudovali jsme v době, kdy ceny stavebnin prudce vzrostly, takže se nám peníze obrovsky zhodnotily. Dokonce mi chodí do schránky nabídky od realitních kanceláří na odkup tohoto domu, ačkoliv ho nikde neprodávám. Informace o majitelích a cenách parcel jsou dnes dostupnější než kdy dřív.

Co byste doporučil lidem, kteří se chystají stavět dřevostavbu?

Martin: Doporučil bych jim, aby neustupovali ze svých snů a představ. Nenechte se odradit pragmatickými řečmi, že dřevo shoří nebo že ho sežerou brouci. Jděte si za svým vysněným domem. Když si pak sednete a vidíte ten výsledek, je to nádhera.

Děkuji vám oběma za rozhovor.

Martin: Rádo se stalo.

Vladimír: Také děkujeme.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

Plánujete stavbu rodinného domu? Navštivte ONLINE KURZ, kde se naučíte, jak správně postupovat i na co si dát pozor. více informací »