Majitel bytu obral studenty o 30 000 korun. Trojici vysokoškoláků nepomohla policie ani právník

Mohl byste mi říct, jak jste se k tomu bytu vůbec dostali?

S přáteli jsme dostudovali střední školu a plánovali jsme jít na vysokou školu – každý na jinou. A protože jsme všichni dojížděli z daleka, chtěli jsme si najít nějaký nájemní byt. Nebyli jsme jediní, spousta lidí si v té době hledala bydlení, hlavně ti, kteří nechtěli bydlet na internátu. Takže jsme hledali na internetu, nejvíc asi na Facebookových skupinách nějaký byt 3+1. Každý jsme chtěli mít svůj pokoj a věděli jsme, že to nebude levná záležitost. Všechny nájmy byly hodně vysoké, nemohli jsme si je dovolit, teda až na jeden. Měsíční nájem vycházel na jednoho okolo 8 tisíc korun se vším všudy. Tak jsme to vzali.

Jednalo se o starší nebo novější byt?

Byl to starší byt bez vybavení. Staré podlahy, poškrábané lišty, stará okna. Kuchyně byla docela malá, ale nám to stačilo. Koupelna byla taky v pohodě.

Jaký jste měli dojem z majitele bytu?

Dojem byl asi v pohodě. Tehdy jsme byli rádi, že jsme vůbec něco sehnali, takže jsme to moc neřešili. Teď když nad tím přemýšlím zpětně, choval se zvláště. Jednal s námi jako s dětmi, jak kdybychom nic nevěděli. V té době nám přitom bylo 20 let. Chtěl všechno uspěchat, nic moc nám nevysvětlil.

Kdy jste začali mít pocit, že něco není v pořádku?

První moment, kdy jsme se zasekli, byl hned na začátku, když po nás chtěl, abychom mu dávali peníze za nájem v hotovosti. Nám to nevyhovovalo, protože jsme vždycky museli být doma, když zavolal – ideálně všichni tři. Další nepříjemností bylo, že si vždy při převzetí peněz chtěl projít celý byt. Ne že bychom byli nepořádní, ale kvůli němu jsme přeci jen vždycky trochu poklidili. A pak už se to táhlo, těch situací přibývalo.

Dokázal byste je popsat?

Třeba v zimě, kdy nešla pustit teplá voda. Pamatuju si, že když jsme se chtěli osprchovat, museli jsme nechat hodně vody odtéct, ale stejně to nepomohlo. Dokonce to vyústilo v to, že se jeden z mých přátel sprchoval u přítelkyně na bytě a druhý v posilovně. Když nebylo zbytí, ohřívali jsme si teplou vodu na sporáku a pak se koupali ve vaně.

Byla z vaší strany nějaká snaha s ním problém komunikovat?

Určitě ano, měli jsme za to, že se rozbil boiler. Několikrát jsme mu volali, aby sem poslal opraváře a ten boiler opravil. Byl tu asi čtyřikrát nebo pětkrát a pokaždé řekl, že je boiler v pořádku. Dodnes nevíme, kde byla chyba a proč nám teplá voda netekla. Žádné peníze po nás nechtěl, ale báli jsme se, aby si ty návštěvy opraváře později nevzal z kauce.

Jak vlastně proběhlo složení kauce? Předal vám nějaký doklad?

Ano. Každý jsme zaplatili už při podpisu smlouvy 10 000 korun, takže celková výše kauce byla 30 tisíc. Doklad nám každému dal.

Řekl vám, za jakých podmínek vám kauci vrátí?

Ano, bylo to napsané ve smlouvě. Těch podmínek tam bylo docela hodně, ale jedna z těch nejdůležitějších byla, abychom mu byt vrátili v takovém stavu, v jakém jsme se do něj nastěhovali. Tehdy jsme si říkali, že o nic nejde, nejsme problémové typy lidí. Pro jistotu jsme si ale byt nafotili – všechna místa, která už byla poškozená, stěny, podlahy, koupelnu, kuchyni atd.

Když vám skončila smlouva a vy jste chtěli byt předat, bylo s ním něco v nepořádku?

Nebylo, ale za tu dobu, co jsme u něj bydleli, jsme pochopili, že s ním budou problémy. A proto jsme se na to předání hodně připravili. Nic rozbitého tam nebylo, všechny spotřebiče fungovaly, stačilo jen uklidit. Báli jsme se, abychom při úklidu nějaké místo nevynechali, tak kamarád najal uklízečku, která celý byt uklidila na výbornou. Umyla podlahy, vyleštila koupelnu i kuchyni, umyla okna a vysála. Raději jsme si nechali i doklad, abychom ho mohli při předání bytu ukázat.

A jak poté probíhalo samotné předání bytu?

Dopadlo to hrozně. Došel majitel i s nějakým realitním makléřem, který mu pomáhal byt pronajímat. Celý byt si prošli, všeho se dotýkali, sahali nad horní skříňku v kuchyni, jestli tam není prach, kontrolovali, jestli teče voda, dívali se do lednice a tak dále. Nakonec se zastavili v jednom z pokojů a majitel ukázal na okna. My jsme se divili, co tam máme vidět. Řekl, že jsme nesplnili jednu z podmínek – předat byt v takovém stavu, v jakém jsme se do něj nastěhovali, protože není uklizený. My jsme mu chtěli ukázat doklad od uklízečky, ale to ho vůbec nezajímalo. Řekl, že okna nejsou vyleštěná a že v rohu jednoho z nich vidí zaschlé kapky. Začali jsme se smát, ale on to myslel vážně.

Jak jste reagovali?

Vzal jsem tričko a roh okna před ním přeleštil. Tím jsem ho ale jen naštval. Řekl, že je ochotný, vrátit se sem znovu až bude byt řádně uklizený. Na to jsme mu řekli, že ho nehodláme uklízet po uklízečce a že argument typu „zaschlé kapky“ nebudeme akceptovat. Na to majitel řekl, že nám kauci nevrátí a že můžeme jít. Nevěděli jsme, co máme dělat a jediné co nás napadlo, byla policie. Víte, 10 tisíc korun není pro studenta malá částka.

Co vám řekla policie?

Byli jsme na stanici městské policie, kde nás vyslechli na chodbě. Zase bych rád zdůraznil, že jsme měli pocit, že nás nebrali vážně. Řekli nám, že toho moc nezmůžou a ať se raději obrátíme na právníka. Nabídli nám samozřejmě alternativy, že se s námi mohou jít podívat do toho bytu, vyzvat poštou majitele bytu a spustit nějaké řízení. Pak nám ale doporučili, ať se raději obrátíme na právníka, který by mohl majiteli pohrozit. Takhle to samozřejmě neřekli, ale tak jsme si to přebrali.

Co vám doporučil právník?

Na právníka jsme samozřejmě neměli peníze. V té době jsem měl kamarádku na právnické škole, takže jsme to řešili s ní a částečně i s její mámou, která byla právnička. Kamarádka se opravdu důsledně našemu případu věnovala, možná bych řekl i víc, než by musela. Prošla si naši nájemní smlouvu a řekla nám, že vypadá tak, jako by si ji sepsal sám majitel bytu někde u piva. Říkala, že nám tam zakazoval věci, které nám podle zákona neměl právo zakazovat. Už si ale bohužel nepamatuji, co to bylo. Nakonec řekla, že kdybychom těch 30 tisíc chtěli zpět, asi bychom je dostali, kdybychom to dotáhli k soudu. Ale že by nás to ve finále vyšlo draze, protože poplatky spojené s tím procesem by byly mnohem vyšší. Přátelsky mi řekla, ať to necháme být a příště si dáme větší pozor.

Jak jste se cítili?

Strašně. Nevím co kluci, ale já se cítil poníženě a okradený. 

Co byste poradil lidem, kteří se chystají do nájmu a chtějí se vyhnout podobným problémům?

To, co jsem od té doby dělal už před každým podpisem smlouvy – prolustruju si člověka, se kterým uzavírám smlouvu na internetu a zjistím si, co je vlastně zač. Kdybychom toto udělali předtím, než jsme ho oslovili, tento příběh by se vůbec nemusel odehrát. Jeho jméno na internetu visí s velkým červeným vykřičníkem. Byl to podvodník a my hlupáci.

Moc děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo.