Zakázat nájemníkovi kouření ani chov zvířat majitel nesmí

Máme to ve smlouvě a přes to nejede vlak

Velmi častým omylem majitelů nemovitostí je, že pokud si dají takový zákaz či omezení nájemníka do smlouvy, která je oboustranně podepsána, pak zkrátka platí a nájemník to musí respektovat. Omyl. I v případě, že je takový zákaz uveden ve smlouvě, není platný. Je proto dobré s tímto vědomím již do uzavření nájemního vztahu jít a pečlivě zvážit situaci.

Jak už to tak bývá, každý zákaz má své výjimky

Ačkoli o své nemovitosti si v tomto případě tak úplně majitel rozhodnout nemůže, myslí zákon překvapivě naopak na sousedy. Pokud by tedy nájemník v nemovitosti kouřil tak intenzivně, že tím bude obtěžovat sousedy, a to tak, že bude kouř unikat například ven na společnou chodbu a nebo při kouření na balkoně vnikat sousedům do bytu, pak se bránit lze. V takovém případě již nájemník omezuje sousedy a ti se mohou domáhat, aby se takového chování zdržel. Pokud tak neučiní, pak se může na základě této situace ohradit i majitel nemovitosti.

Uvedení do původního stavu

Ačkoli ze zákona nelze omezit nájemníka v tom, aby v bytové jednotce provozoval kouřové rituály, může majitel do nájemní smlouvy zanést povinnost nájemce, jakmile smlouva skončí, uvést nemovitost do původního stavu. V praxi to však znamená poměrně těžce vymahatelnou situaci, která je složitě řešitelná a mnohdy zcela neřešitelná. Například v případě zakouřených částí nábytku je mnohdy jediným řešením jejich kompletní výměna. Co se týče stěn, pak může pomoci vymalování, někdy ale ani to ne. V takovém případě je tedy otázkou, jak má nájemník postupovat. Na tuto otázku však již zákon explicitně odpověď nedává.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Pořídili si krbovou vložku a tepelné čerpadlo. Za energie dají jen 3 000 Kč

Milovník koček jako noční můra majitelů

Ačkoli většina chovatelů domácích zvířat se chová slušně a své mazlíčky má vychované k čistotě, výjimky jsou bohužel poměrně časté. Ve chvíli, kdy si nájemník do bytu nastěhuje větší množství zvířat, která nemají náležitou pozornost a péči, může se byt poměrně rychle proměnit v nepříjemně páchnoucí stoku, ve které již nikomu jinému kromě samotného nájemníka a jeho zvířátek není pobyt příliš příjemný. V tomto případě platí stejná pravidla, jako bylo uvedeno výše. Jakmile nájemník takový byt opouští, musí jej uvést do původního stavu. Opět zde však vyvstává otázka, zda toho bude reálně schopen a pokud nebude, zda si na něm bude mít majitel možnost něco vzít. Odpověď na tuto otázku se však nabízí sama.