HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Japonská terasa, která vrací lidem kontakt s přírodou i místní komunitou

Města se před našimi zraky mění na betonovou džungli. Beton a asfalt prorůstá do našeho okolí, zpevněné povrchy pokrývají každý centimetr okolo nás. Nepraktičnost tohoto našeho počínání prokáže první pořádné horko nebo déšť: z našich měst se stává buď nesnesitelná výheň, nebo jen plošná jímka sbírající vodu pro kanalizaci. Příjemné a rozumné není ani jedno. Japonští architekti se teď pokoušejí tento neradostný trend zvrátit modelovou výstavbou dřevěných teras. Lidským obydlím tím vrací přirozenou členitost i kus přírody.


Pit Terrace
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

Současné vesnice v japonské prefektuře Jamanaši jsou si dost podobné. Vlastně vypadají jako „přes kopírák“: v posledních padesáti lety totiž prošly stejným vývojem. Adresy v jejich malebných historických vesničkách vyměnili obyvatelé už dávno za bydlení ve velkých průmyslových metropolích a z center vesnic se tak staly vysídlené památkové rezervace.

Na tuto historickou venkovskou zástavbu teď navazuje uniformní výstavba podnikového bydlení pro ty, kteří si stěhování do města dovolit nemohli. Výsledkem je nehezká „urbánní kaše“, ztráta vnitřní konfigurace, smyslu i přirozené vitality obcí. S mrtvým centrem a šedivým okolím skutečně nabízí vesnice, jako například Ichikawamisato, svým obyvatelům jen velmi málo kvalit k obývání. Ulice, které vždy byly živé, plné lidí a obchodů i malebné zeleně, teď zejí prázdnotou. Co s tím?

Ve vesnicích nežijí jen auta. Lidé potřebují své místo.

Architekti ze studia Jorge Almazán Architects vyzkoušeli nahradit beton a asfalt parkovacích míst pro automobily novým funkčním prvkem – dynamickou dřevěnou terasou, která je pevně připojená k zástavbě. Ta překrývá nehezký zpevněný povrch vyvýšenou víceúčelovou mozaikou otevřených polí, které se mohou podle přání zadavatele proměnit buď na stylová posezení, dětská pískoviště či záhonky. V rámci minimálního rozpočtu tak se svým návrhem dosáhli markantní změny k lepšímu. S jejich projekt s názvem Pit Terrace totiž můžete i z domu s pevně vyasfaltovaným okolím vybudovat lidský a vřelý prostor k radostnějšímu bydlení. Dřevěné terasy jsou nenáročným nástrojem, díky kterému si pěší, důchodci a děti mohou vzít nazpět kus životního prostoru.

Malá intervence se zásadním dopadem

„Náš projekt je jen malou intervencí do veřejného prostoru,“ říká Gaku Inoue, jeden z designérů. „Ale je velmi inspirativní. Vytváří totiž znovu prostor pro socializaci, místo k setkávání s dalšími lidmi a současně nabízí i útočiště pro přírodu. To vše jsou dnes velmi vzácné komodity, které v Japonsku ztrácíme a dosud neumíme dost dobře opravovat.“ Pit Terrace nabídla na 25 metrech čtverečních (vyzvednutých 70 centimetrů nad terén) kolektivní lavičku zasazenou do dřevěné paluby. V menších polích vznikla otevřená místa pro koše na substrát, do kterých mohou být vsazeny stromy a keře. Lidé si tak mohou posedět ve stínu stromů na okraji jinak rušné ulice. Konkrétní dispoziční řešení záleží na majiteli, prolákliny v terase mohou být disponovány libovolným způsobem a sloužit zrovna tak jako mobilní okrasná zahrada nebo dětské hřiště. Jednotlivé části dynamické terasy mohou být využity jako stolky nebo lehátka. Je to místo, kde si můžete v klidu popovídat s lidmi, nebo si jen vychutnat krátký odpočinek ve stínu stromů. Prohlédněte si její různé využití v naší fotogalerii.

Dřevěná terasa jako univerzální řešení

„Původním záměrem bylo na jedné konkrétní lokalitě vesnice zvýšit atraktivitu místního kadeřnictví, které kromě přeplněného parkoviště nenabízelo žádnou další službu,“ popisuje Jorge Almazán. „Dřevěná terasa, která svým provedením koresponduje s fasádou holičského krámu, se ale rychle stala místem, ze kterého těží celá místní komunita. Bylo to prvních pětadvacet metrů čtverečních, které tu za posledních 50 let skutečně vzniklo jen pro lidi.“

Pozitivní ohlas byl ale natolik výrazný, že si desítky dalších lidí ve vesnici Ichikawamisato začaly o podobné dřevěné terasy říkat. Nepotřebují dvě parkovací místa před domem, který nemá žádnou zeleň. A chtějí svému bydlení dodat trochu vlídnější ráz. Z ryze lokálního architektonického počinu se tak brzy stal fenomén, kterému se začala věnovat i stavební fakulta univerzity v Keio. Ztrátu přirozenosti lidského života a úbytek zeleně na úkor asfaltu a betonu totiž řeší většina japonských vesnic. Tenhle palčivý problém, dědictví průmyslové minulosti, teď pomáhá Pit Terrace velmi elegantně řešit. Víceúčelová dřevěná terasa bere prostor automobilové kultury a vrací ho zpět lidem.

Líbil se Vám tento článek? Kupte redakci kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!


Autor:
Mgr. Radomír Dohnal

Vydáno dne:
17.05.2019


Photocredit: Montse Zamorano

2 0

Podělte se s námi o Váš názor:


Související články: