Muzeum ze dřeva inspirováno japonskou hrou

Japonské děti se uměly dobře zabavit ještě předtím, než na svět přišlo první Nintendo. Po staletí se tu učili rozvíjet svou motoriku a orientaci v trojrozměrném prostoru s pomocí hry Cidori. Je to takové mikádo pro hodně pokročilé. K dispozici totiž máte mnoho tyček různých délek, které jsou zbrázděny drobnými zářezy. A vy je stavíte na sebe, budujete z nich konstrukci podle ustálené předlohy. Pravidelnou kostku pro začátečníky, ale třeba motýla nebo jeřába lovícího ryby v pokročilém designu. Inspirujte se v naší fotogalerii.

Hra, která vás naučí trpělivosti

Základní pravidla jsou vlastně jen dvě: spotřebovat veškerý materiál, a přitom nezbourat své dílo. Což rozhodně zní snáze, než jaká je skutečnost. Pracovat musíte s představivostí, citem, odhadem rovnovážného stavu. A plánovat každý krok musíte mnoho tahů dopředu, abyste mohli stavbu průběžně vylehčovat, a přesouvat jednotlivé stavební dílky z nižších úrovní výš. Pokud jste trpěliví, dokáže vás Cidori pohltit na dlouhé hodiny, ať už jste děti nebo lidé dospělejší.

Architekti se učí od mistrů

Třeba jako sběratel Hida Takayama, který kouzlu dřevěného origami dočista podlehl, a dnes své znalosti a zkušenosti předává dál. Jeho studenty se na jistý čas stali i architekti z proslaveného studia Kengo Kuma & Associates, kteří byli povoláni k projektu výstavby netradičního muzea v japonském městě Kasugai. Zdejší výstavní prostor na sebe měl vzít podobu velké skládačky Cidori. Jeho exteriérem i fasádou proniká motiv dřevěných hranolů různých délek, přesně podle zadaného herního vzoru.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

I vesmír se skládá z malých dílků

Je to navýsost netradiční ukázka dekorativního splynutí obsahu a praktické demonstrace. Na své si tu přišel zvláště Jun Sato, který odpovídal na statiku a strukturální inženýring stavby. Ještě nikdy se totiž nikdo nepokusil naroubovat systém známé hry do parametrů skutečné stavby. Pořád platí, že tu nesmí být žádné lepidlo nebo hřebík. Konstrukce musí být samonosná a v kovových spojích je držena jen kvůli požadavkům bezpečnosti.

„Je to ukázka toho, jak s pomocí vlastních rukou můžete od malých součástek vyrobit velkou budovu. Jak z jednotlivých dílků můžete sestavit celý vesmír,“ říká Sato. Dílek po dílku vznikala tato stavba dva roky.