Praktická aplikace radiografie při posuzování pevného spojení lehké dřevěné stavby se základem

Nemovitosti jsou definovány v našem občanském zákoníku v § 119 odst. 2 jedinou větou: „Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem“. K této definici byl vydán nález Ústavního soudu č. 105 (sešit 15/1999), kde je mj. uvedeno „…Závěr o tom, že stavba je spojena se zemí pevným základem, je třeba vždy posuzovat podle povahy a okolností konkrétního případu, zpravidla na základě odborného stavebně-technického vyjádření ….“. Toto vyjádření nemusí podávat pouze znalec, ale může to být i kompetentní orgán, např. stavební úřad. Je zřejmé, že takto stanovené podmínky pro rozhodnutí, zda je stavba nemovitá nebo movitá, jsou dosti nejasné a právní výklad pro konkrétní stavbu nemusí být jednoznačný. Proto by znalci nebo kompetentní orgány měli v případě jednání před soudem trvat na jednoznačně formulovaných znaleckých otázkách a odpovídat jen v rámci technického řešení vymezeného těmito otázkami.

Určení charakteru dřevostavby

V rámci projednávání soudního sporu o určení vlastnických práv k danému objektu – lehké dřevostavbě se ukázalo, že jedním z důležitých důkazů u soudu bude stanovení, zda předmětná stavba je movitost či nemovitost. Rozhodovalo se o tom, zda stavba, která byla v držení „v dobré víře“ po dobu 4 let bude vrácena (v případě nemovitosti), nebo ponechána dosavadnímu vlastníku (v případě movité stavby).

Občanský zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění, k tomu v § 134, odst. 1 uvádí, že „Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost“.

Bude Vás zajímat: Proč (ne)stavět dřevostavby svépomocí

Na základě předložených spisových podkladů lze předmětnou dřevostavbu klasifikovat jako lehkou dřevěnou stavbu (tvořenou dřevěnými panely s rámovou konstrukcí a opláštěním), která má při posuzování pevného spojení se základem jiný charakter nežli např. stavby dřevěné roubené nebo stavby dřevěné vícepodlažní. Vlastní výstavba této lehké dřevostavby se uskutečnila tak, že na mírně upravený terén byl domíchávačem dopraven a rozhrnut beton – byla vytvořena základová betonová deska. Na tuto desku pak zhotovitelská firma dodala lehkou montovanou dřevostavbu (Obr. 1). Dřevěné obvodové panely byly dle dokumentace osazovány na dřevěné trámky (prahy) položené na základovou desku po jejím obvodu. Z dokumentace nebylo zřejmé, zda trámky i celá montovaná konstrukce byly nějakým způsobem k betonové desce pevně připojena či nikoliv. Dosavadní šetření a znalecké posudky směřovaly k prokázání, zda lehká dřevostavba je nějakým způsobem spojena se základovou deskou. K vyřešení tohoto problému byli předvoláni svědci – řemeslníci, účastnící se výstavby, ale protože od výstavby uplynulo již více než 10 let, nebyly jejich výpovědi jednoznačné.

Bude Vás zajímat: Montované dřevostavby

Proto se soud obrátil na Fakultu stavební VUT v Brně se žádostí o vypracování revizního znaleckého posudku. Znalecká otázka byla formulována tak, aby znalecký ústav stanovil, zda a jakým způsobem byla dřevostavba v době výstavby pevně spojena se základovou deskou.

Přípravné práce před místním šetřením

Znalecká otázka se sice odvolávala na „pevné spojení“ dřevostavby se základem, ale nedefinovala, co to „pevné spojení“ vlastně znamená. Při studiu „spisových materiálů“ vyšlo najevo, že tento zásadní problém nebyl v předchozích znaleckých posudcích vůbec řešen a obecně se zjišťovalo, zda „nějaké“ spojení dřevostavby vůbec existuje, ale nebylo definováno jaké.

Pro další postup byly proto přizváni dva konzultanti – odborníci na dřevostavby a statiku budov a byla jim položena otázka „Co je možné považovat za pevné spojení dřevostavby se základem?“ Účast konzultantů na zpracování posudku byla soudem odsouhlasena.

• Dle sdělení Doc. Ing. Dr. Zdeňky Havířové, odborníka na dřevostavby, by měl být uvedený typ dřevostavby kvalifikován jako „lehká dřevěná stavba“ a ta by měla být kotvena do základů pomocí ocelových prvků (úhelníků přichycených k dřevostavbě v místě nosných sloupků ve stěně nebo kulatin sloužících k připojení dřevěných prahů, na nichž je dřevostavba osazena). Tyto ocelové prvky jsou umísťovány na základě statického výpočtu, odhadem lze říci, že v daném případě nebude jejich osová vzdálenost větší než 2 m (rozměr dřevěných panelů).
• Dle Doc. Ing. Zdeňka Bažanta, CSc. – odborníka na statiku budov – je rozhodující pro stabilitu lehkých dřevěných staveb (jsou 5 až 10 x lehčí nežli zděné stavby) jejich zakotvení do podezdívky (základu) proti posunu tlakem větru. Ve svém vyjádření podrobně specifikuje konstrukční řešení spojení této lehké dřevostavby se základem.

Na základě těchto dvou vyjádření pak byl pro místní šetření, které se uskutečnilo v květnu 2009 za účasti obou stran sporu, navržen ke kontrole úsek dřevostavby o délce 2,2 m, a to od rohu dřevostavby přes nosný sloupek panelu směrem ke středu kratší strany objektu. V tomto úseky by mohly být nalezeny 2 až 3 kotevní prvky. Pro vlastní kontrolu navrženého úseku byla zvolena radiografická metoda.

Metodika radiografické kontroly

Obr. 2: Boční pohled na lehkou dřevostavbu s vyznačením místa radiografické kontroly

Spojovací prvky mezi objektem dřevostavby a betonovou základovou deskou byly zjišťovány radiografickou metodou. Jako zdroje záření bylo použito zářiče Co60 o aktivitě 1,095 TBq k 19. 9. 2004, který byl přepravován v radiografickém krytu TECH/OPS model 741. Radiogramy byly exponovány na filmy Agfa Testix C7+Pb v komorovém balení o rozměrech 0,3 m x 0,4 m, umístěných v plastových kazetách. Exponované filmy byly zpracovány a předběžně vyhodnoceny přímo v objektu domku v koupelně, kde byla provizorně zřízena fotokomora. Podrobné vyhodnocení se uskutečnilo v laboratořích Ústavu stavebního zkušebnictví.

Obr. 3: Umístění výsuvné hadice

Při vlastní radiografické kontrole byl umístěn kryt s gamazářičem uvnitř objektu tak, aby dráha vysouvaného zářiče byla co nejkratší. Celkem bylo zhotoveno 6 ks snímků, které se vzájemně překrývaly, a tím bylo zkontrolováno 2,2 m spojení stěny se základem (Obr. 2). Při radiografické kontrole byla volena ohnisková vzdálenost zářičů od filmu 0,6 m, přičemž zářič byl umístěn uvnitř budovy. Pro zvýšení bezpečnosti při prozařování byla na podlaze objektu vystavěna bariéra ze žulových kostek o tloušťce cca 0,2 m (Obr. 3), získaných z místních zdrojů.

Obr. 4: Umístění plastové kazety

Filmy byly umístěny z vnější strany objektu tak, aby horní líc betonové desky základu procházel přibližně středem nebo horní třetinou filmu (Obr. 4). Radiografická kontrola probíhala po délce jednoho panelu až po jeho styk se sousedním panelem. Zářič byl vysouván ručním dálkovým ovládáním z bezpečné vzdálenosti. V okolí objektu dřevostavby bylo během prozařování vytyčeno kontrolované pásmo. Bezpečnost pracovníků ústavu účastnících se kontroly a ostatních osob účastnících se místního šetření byla zajištěna vzdáleností a kontrolována akustickými intenzimetry. Pracovníci se zářením byli opatřeni filmovými dozimetry.

Výsledky radiografické kontroly

Snímky byly na místě vyvolány a předběžně vyhodnoceny. S výsledkem byly neprodleně seznámeny obě zúčastněné strany, které měly možnost si radiogramy prohlédnout. Na vyvolaných negativech nebyly při předběžné kontrole patrny žádné kotvicí prvky specifikované ve vyjádření Doc. Ing. Z. Bažanta, CSc. O výsledku radiografické kontroly byl na místě vyhotoven záznam, který byl signován zúčastněnými stranami a zástupcem Znaleckého ústavu – FAST VUT v Brně.

Jednotlivé snímky byly před expozicí označeny čísly 0 až 5 a označení začínalo od pravého zadního rohu budovy. Jednotlivé expozice na sebe navazovaly, a to zprava doleva. V místě středu radiogramu bylo na stěnu betonového základu umístěno označení olověným písmenem „A“ a příslušným číslem snímku. Pro lepší orientaci při vyhodnocování snímku byla umístěna olověná značka „I“ i na přechod mezi betonovým základem a dřevostavbou.

Vzhledem k tomu, že snímky - radiogramy zachycují oblast přechodu dřevostavby do betonové základové desky (jedná se o rozhraní materiálů o velkém rozdílu objemové hmotnosti) je část každého snímku přeexponována a k podrobnému vyhodnocení radiogramů mohlo dojít až po důkladném vysušení filmů na halogenových negatoskopech v laboratoři Ústavu stavebního zkušebnictví.

Obr.5: Ilustrační foto radiogramu

Při podrobném vyhodnocení negativů byly na jednotlivých kontrolovaných úsecích zjištěny montážní hřeby o délce 60 mm a montážní vruty, kterými byl sestavován dřevěný panel (ilustrační foto radiogramu je na obr. 5). Ani na styku dvou nosných sloupků sousedních panelů nebyl zachycen kotevní prvek, specifikovaný konzultanty. Při vyhodnocování radiogramů byly zjištěny 3 hřeby, které zasahovaly cca 20-30 mm do betonové desky. Jedná se však opět o montážní hřeby, které fixovaly dřevěné obvodové prahy při osazování dřevěných panelů dřevostavby. Zjištěná poloha spojovacích prvků z 6 radiogramů je schematicky vynesena do obrázku (Obr. 6).

Obr.6: Vyznačení polohy zjištěných hřebů v radiograficky kontrolovaném úseku

Závěr znaleckého ústavu

Ani předběžné vyhodnocení radiogramů, ani podrobné vyhodnocení radiogramů na negatoskopu ústavu neprokázalo přítomnost ocelových kotevních prvků tak, jak byly specifikovány konzultanty - Doc. Dr. Ing. Zdeňkou Havířovou a Doc. Ing. Zdeňkem Bažantem, CSc. Podrobné vyhodnocení radiogramů však prokázalo na sledovaném úseku přítomnost 3 ocelových hřebů, které pronikly do hloubky cca 20 – 30 mm do betonu základové desky. Tyto ocelové hřeby nejsou kotevními prvky, které by lehkou dřevostavbu pevně spojily se základem, ale jsou montážními hřeby fixujícími dřevěný obvodový rám stavby při výstavbě (potvrzeno konzultanty).

Bude Vás zajímat: Modulové dřevostavby do milionu

Odpověď na znaleckou otázku:

Na základě definovaného pevného spojení dřevostavby se základem (po technické stránce), lze konstatovat, že lehká dřevostavba nebyla pevně spojena ke stanovenému datu se základovou deskou.

Havířová Zdeňka, Doc., Dr., Ing., Ústav základního zpracování dřeva LDF MENDELU v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno, tel. 545134086 mail: havirova@mendelu.cz
Hobst Leonard, Prof., Ing., CSc., Ústav stavebního zkušebnictví FAST VUT v Brně, Veveří 95, 602 00 Brno, tel. 541 147 836, mail: hobst.l@fce.vutbr.cz
Vítek Lubomír, Ing., Ph.D., Ústav stavebního zkušebnictví FAST VUT v Brně, Veveří 95, 602 00 Brno, tel. 541 147 825, mail: vitek.l@fce.vutbr.cz
Anton Ondřej, Ing., Ph.D., Ústav stavebního zkušebnictví FAST VUT v Brně, Veveří 95, 602 00 Brno, tel. 541 147 823, mail: anton.o@fce.vutbr.cz

literatura

• HOBST, Leonard: Možnosti využití radiografie při posuzování stavu železobetonových konstrukcí. In „Zkoušení a jakost ve stavebnictví 2007“. Praha: Kloknerův ústav ČVUT, 2007. s. 171-178. ISBN 978-80-01-03794-2.
• HOBST, L., ANTON, O., VÍTEK L.: Revizní znalecký posudek č. 006/2009, ve věci 5C 1311/2004, vypracovaný na FAST VUT v Brně v roce 2009.