HLEDEJ
Přihlásit se HOBBY PROFI DŘEVOSTAVBY APLIKACE FIRMY VYBAVENÍ

Rozhovor s brněnskými studenty, kteří navrhli stylovou lesní útulnu z plastového odpadu

Jsou tři, studují spolu architekturu na VUT v Brně a mají skvělé nápady. Ten poslední stojí za zmínku nejen z architektonického hlediska, ale zejména pro jeho ekologický a udržitelný rozměr. Štěpán Macek, Ondřej Venclík a Marco Aulisa totiž vymysleli, jak plastový odpad přeměnit na stylové útulny v lese, horách nebo i parku. Dočasný příbytek nazvali Plastic Crystal a jeho prototyp staví právě teď na půdě své fakulty. Pokud se jejich snaha setká s pochopením, budeme si možná v budoucnu moci odpočinout v průběhu dlouhé túry v českých horách právě v podobném přístřešku. Přespat v něm může až 7 lidí.


Lesní útulna z plastového odpadu
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »

„Plastový krystal – zní to jako oxymoron. Věříme ale, že plast může být tak cenný jako křišťál. Je však mnohem rychlejší a snazší jej vyrobit. Proto ho lidé neváhají odhodit po jednom použití. Příroda si s tímto materiálem zatím poradit nedokáže. My však ano. A ve své podstatě jsme také příroda,“ vysvětlují mladí začínající architekti původ názvu útulny. Více už se ale dočtete v našem rozhovoru s Ondřejem, Marcem a Štěpánem.

Kdo stojí za projektem Plastic Crystal? 

Ondřej: Jsme skupina studentů architektury, která chápe, že ekologie a udržitelnost staveb je a bude pro naši generaci stěžejní.

Můžete krátce představit jednotlivé lidi ve vašem týmu?

Marco: V týmu jsme tři – Štěpán Macek, Ondřej Venclík a Marco Aulisa. Všichni spolu studujeme na Ústavu architektury Fakulty stavební VUT v Brně. Ondra a Štěpán jsou přímo z Brna, zatímco já bydlím kousek za městem. Zcela charakteristická je pro nás snaha chápat jako výzvy všechny problémy, které k nám přicházejí, a přetvářet je v něco nového a smysluplného. A to platí dvojnásob i v našem nejnovějším projektu. Díky téhle naší vlastnosti máme vždy motivaci věci dotáhnout místo toho, abychom se překážkám vyhýbali. Dalo by se taky říct, že problémy zkrátka raději řešíme, než o nich mluvíme.  


Zleva: Marco, Štěpán a Ondřej

Jak jste se dali dohromady?

Štěpán: Naše cesty se potkaly na vysoké. Poměrně rychle jsme se sblížili. Trávíme spolu hodně času i mimo akademickou půdu a v této sestavě jsme už spolupracovali na jedné soutěži. Když jsme znovu oprášili projekt krystalu, přirozeně jsme se zase dali dohromady.

Máte nějak rozdělené kompetence v týmu?  

Ondřej: Všichni pracujeme na všem společně. Naše úkoly v rámci projektu se sice začínají pomalu profilovat, ale pořád je to dost fluidní.

Jak vás napadlo navrhnout Plastic Crystal? 

Štěpán: Projekt útulny je starší více než rok, pracovali jsme na něm ještě s kolegy Jakubem a Markétou. Pak kvůli školním projektům zůstal někde v hlubinách našich počítačů. Když jsme ale měli více času, dostali jsme chuť to znovu rozjet. Ondra navíc přišel s nápadem udělat fasádu z recyklovaného plastu, což celý koncept nesmírně posunulo a nám to dodalo novou vlnu motivace.

Kde se vůbec vzal ten impulz?

Marco: Odpad se už nějakou dobu válí ve volné přírodě a teď přišla vlna úklidů. Plast je tu už přes sto let a až teď se začíná více mluvit o jeho recyklaci. Volnější studentský život a dokonalá podpora univerzity nám umožnily věnovat se tomuto projektu naplno.

Čím si myslíte, že je váš návrh specifický? 

Štěpán: Hodně charakteristická je forma, která je inspirována krystalem křemene. Symbol je v tom, že i plast může být tak cenný jako drahokam, ale jen pokud změníme pohled na něj a jeho hodnotu.

Kdo nebo co vás v tomto inspirovalo?

Ondřej: Zejména zkušenosti ze zahraničí. Respektování cizích věcí a přírody jsme si vzali ze severských zemí, naopak problém odpadu z jihu. Možná to tak nevypadá, ale třeba Itálie je v třídění mnohem pokrokovější, jen ta mentalita lidí je na tom hůře. To, jak se dá plast všemožně recyklovat, zase odkoukáváme od kluků a holek z holandského Precious Plastic.

Dá se recyklovaný plastový materiál použít i na jiné výrobky?

Štěpán: Rozhodně, můžete z něj vyrobit takřka cokoliv, stejně jako z plastu nového. Nám jde ale o to, aby byla technologie výroby dostupná a snadná, bez potřeby velkých průmyslových strojů. Tady přijde ke slovu česká vynalézavost, kutilství a smysl pro „bastlení“, jak tomu pracovně říkáme. Chystáme se experimentovat s užitým uměním, nábytkem, městským mobiliářem či s konstrukčními prvky.

Zpátky k vaší útulně. Z jakých materiálů je navržena a proč?

Marco: Hlavně ze dřeva a z recyklovaného plastu. Přírodní materiál nám umožnil vytvarovat jednoduše a rychle tvar krystalu. Lehká a snadno opracovatelná konstrukce vyrostla za dva týdny ve dvou lidech. Vybrali jsme jej i proto, že se jedná o obnovitelný materiál. A recyklovaný plast je podstatou našeho projektu. Chceme tím ukázat, jaké může mít produkt recyklace estetické i technické vlastnosti.

Zrealizoval se už nějaký prototyp?

Ondřej: První prototyp, který jsme stavěli deset týdnů, už stojí měsíc na půdě Fakulty stavební VUT v Brně.

Teorie a praxe se často liší. Přišli jste už na něco, co jste navrhli na papíře, ale v praxi zjišťujete, že je to nerealizovatelné?

Štěpán: Konstrukci jsme nakonec oproti původnímu návrhu celou zmenšili zhruba o 10%, aby nám hezky vycházely moduly překližek, které se v praxi používají. Mírně jsme zkosili dveře a okno, což dodalo formě moderní dynamiku. Nad konstrukcí jsme při návrhu strávili hodně času, ale vyplatilo se to. Doteď jsme nenarazili na větší problémy a vše šlo, tak jak jsme vymodelovali. Dokonce jsme jej i trochu předimenzovali.

Překvapilo vás něco v průběhu realizace?

Marco: Dostala nás jednoduchost a rychlost výstavby dřevěné trámové konstrukce. Poměrně rychle jsme se i naučili, jak se se dřevem pracuje. A práce s plasovými deskami nám šla taky dobře.

Co vás na celém projektu nejvíce bavilo? 

Ondřej: Určitě ruční práce na čerstvém vzduchu. Není nad to odložit počítač a prostě dělat, ne jen přemýšlet. 

Jaké máte plány s projektem do budoucna? 

Štěpán: První útulna byla slavnostně vystavena na Noci vědců 2019 a zůstane dále na fakultě. Potom začne fáze, kdy už budeme tyto útulny umisťovat do volné přírody. Projektu se teď otevírá spousta nových cest, kterými se může vydat. Má veliký poteciál.

Chtěli byste ve vámi navržené útulně sami přebývat?

Ondřej: O tom snad ani nejde pochybovat. Už teď jsme si ji zabydleli a zamilovali.

Co vám celá tato zkušenost přinesla?

Marco: Zkoušíme si na tomto projektu, jaké to je dotáhnout prvotní nápad od skici až k realizaci. To zahrnuje celou škálu věcí, jako třeba návrh a výrobu detailů v interiéru, ale hlavně taky propagaci a komunikaci s médii, veřejností, řemeslníky, odborníky a dalšími.

Pozorujeme na sobě, že po pár dnech praxe jsme okamžitě začali architekturu vnímat méně abstraktně a snáz se dostáváme ve věcech k tomu podstatnému. Zkrátka nám dochází, jak to všechno v praxi chodí.

Líbil se Vám tento článek? Kupte redakci kávu! Stačí poslat SMS s textem KAFE na číslo 90211. Cena SMS je 39,- Kč. Děkujeme!


Autor:
Mgr. Kateřina Petríková

Ing. Petra Pacáková

Vydáno dne:
20.10.2019


Photocredit: Plastic Crystal

0 0

Podělte se s námi o Váš názor:


Související články: