HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Žaluje stát o miliony. Tvrdí, že soud posílal dopisy na adresy, kde nikdy nebydlel

reklama

Podle muže žijícího od roku 1968 ve Švýcarsku český soud při řešení sporu o dlužné nájemné nekomunikoval na jeho zahraniční adresu, přestože ji měl mít k dispozici. Případ se týká restituovaného domu v centru Prahy, ve kterém sídlila PČR, přičemž spor o údajně dlužné nájemné v hodnotě přibližně 21 milionů korun nakonec skončil procesním zastavením řízení. Muž dodnes tvrdí, že se o zásadních soudních krocích dozvěděl pozdě.


Soud posílal dopisy na špatné adresy
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Sára S.
reklama

Účet za minulost

Případ muže, který po restitucích získal činžovní dům v Praze 2, otevírá otázky o fungování českého soudního systému i o tom, jak stát komunikuje s účastníky řízení žijícími mimo republiku. Muž odešel do Švýcarska v roce 1968 a po revoluci začal řešit navrácený rodinný majetek. Jedním z největších sporů se pro něj stal právě konflikt s Policií České republiky kvůli nájemnému za objekt v centru Prahy. Dům využívala Policie ČR a podle vlastníka měla i po změnách legislativy dál platit regulované nájemné místo běžného tržního nájmu. Muž proto podal žalobu, ve které údajnou škodu vyčíslil přibližně na 21 milionů korun. Spor pro něj nebyl pouze otázkou peněz, ale i principu. Tvrdí, že očekával standardní ochranu soukromého vlastnictví a stejné zacházení, jaké znal ze západní Evropy.

Rozhodnutí během cesty

K samotnému projednání sporu se ale podle muže nakonec soud detailně nedostal. V době, kdy byl několik měsíců na cestách po Asii, mělo dojít k procesnímu zastavení řízení. Důvodem měla být skutečnost, že žalobce nereagoval na doručované soudní písemnosti a výzvy. A právě způsob doručování dnes muž označuje za hlavní problém celé kauzy. Tvrdí, že soud posílal zásilky na adresy v Praze 2 a Praze 6, přestože dlouhodobě žil ve Švýcarsku. Zatímco spojení s Prahou 2 souviselo s vlastnictvím domu, k adrese v Praze 6 podle svého vyjádření nikdy neměl žádný vztah a nikdy tam nebydlel. O tom, že bylo řízení zastaveno, se měl dozvědět až po návratu z Asie, kdy začal řešit nečinnost soudu a následně nahlížel do spisu. Tvrdí, že v té době už bylo velmi obtížné situaci zvrátit běžnými právními prostředky. Celá kauza tak podle něj skončila dřív, než mohl skutečně předložit všechny své argumenty.

Adresa, která existovala

Podle muže byla jeho švýcarská adresa soudu známá. Odkazuje přitom na vyjádření místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 4, který měl potvrdit, že soud touto adresou disponoval a v minulosti na ni komunikace probíhala. Přesto podle něj soud nadále využíval pražské adresy. Dalším sporným bodem se stalo takzvané zkrácené uložení zásilky. Muž tvrdí, že odvolací soud uznal doručení prostřednictvím uložení na poště, i když se o zásilce fakticky nedozvěděl. Právě institut doručovací fikce bývá dlouhodobě jedním z nejdiskutovanějších témat české justice. Formálně může být zásilka považována za doručenou, i když si ji adresát reálně nepřevezme.

V případě lidí žijících dlouhodobě v zahraničí může být podobná situace ještě komplikovanější. Pokud soud pracuje s adresou, na které se člověk fakticky nezdržuje, může podle některých právníků dojít ke střetu mezi procesní správností a reálnou možností účastníka se řízení účastnit.

Spis, který zmizel

Další komplikace přišla ve chvíli, kdy se muž snažil zpětně zjistit podrobnosti o průběhu řízení. Tvrdí, že soudní spis měl být několik let mimo běžnou evidenci. Později se podle jeho slov dozvěděl vysvětlení, že dokumentace byla zničena během povodní. Tato okolnost podle něj výrazně zkomplikovala možnost detailně rekonstruovat jednotlivé kroky řízení. Bez původních dokumentů a kompletní spisové dokumentace bylo podle jeho názoru obtížné prokazovat, jak přesně soud postupoval a jaké informace měl v danou dobu k dispozici. Ztráta soudních spisů během povodní není v českém prostředí úplně neznámým problémem. Povodně v Praze na začátku tisíciletí zasáhly řadu institucí a archivů.

Pocit nedůvěry

Všechny následné pokusy o znovuotevření případu podle jeho slov skončily neúspěchem. Postupně v něm začal sílit pocit, že jeho emigrantská minulost hrála při jednání s úřady určitou roli. Sám tvrdí, že lidé, kteří po roce 1968 odešli do zahraničí a po revoluci se vraceli řešit majetkové záležitosti, často naráželi na odlišný přístup institucí. Tento názor ale zůstává osobním přesvědčením samotného žalobce a není podložen žádným oficiálním závěrem soudu nebo jiné instituce. 

Otázka pro lidi žijící v zahraničí

Jak české úřady komunikují s lidmi dlouhodobě žijícími mimo republiku? Dokáže současný systém doručování podobné situace řešit dostatečně spolehlivě? Především u složitých majetkových sporů mohou mít procesní kroky zásadní dopad na výsledek celé věci. Pokud se někdo nachází v podobné situaci a řeší komplikace s doručováním soudních písemností nebo dlouhodobý majetkový spor s úřady, může redakci kontaktovat na e-mailu redakce@drevostavitel.cz a podělit se o vlastní zkušenost.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
11.06.2026

Photocredit: Sára S.

0

„Moje největší dýško bylo 450 000 korun,“ popisuje Pavel práci číšníka ve Švýcarsku
Pavel pracuje jako číšník a i když jsou zde vyšší dýška na denním pořádku, na tringelt v hodnotě 17 000 franků (v přepočtu zhruba 450 000 korun) nikdy nezapomene.

Švýcarské domy, které nemají klasické topení. Protopí totiž o 90 % méně energie než klasické domy
Energie nikdy nebyly levné a s velkou pravděpodobností už ani levné nebudou. Cena elektřiny, plynu i dalších zdrojů kolísá, ale dlouhodobý trend je zřejmý.

Zedník pracoval 20 let ve Švýcarsku. Dnes pomáhá Čechům zbavit se nešvarů
Celý život pracoval jako zedník. Poslední roky pak strávil ježděním na stavby do ciziny. Pochvaluje si lepší pracovní podmínky i peníze.

Češi vidí jen vysoké platy a dobrou životní úroveň. Švýcarsko má přitom tvrdá pravidla a brutální náklady
Švýcarsko dlouhodobě láká Čechy na mimořádně vysoké výdělky a bezkonkurenční životní úroveň. Je to ale opravdu jen ráj plný bohatství, nebo má život ve stínu alpských velikánů i své stinné stránky? Na základě rozhovorů s Čechy, kteří zde zakotvili natrvalo, přinášíme sondu do skutečného života.