Stěžováním na EU si pod sebou podřezáváme vlastní větev

Zákaz másla a ohnutých banánů

Již tradičním symbolem zlotřilosti EU jsou zákazy a omezení týkající se na první pohled zcela banálních věcí. Problémem je, že ačkoli politik, který účelově vypouští do společnosti informaci o tom, že EU to či ono definuje či zakazuje, již nedodá, proč tomu tak je. Velmi dobře jde tuto situaci ilustrovat právě na zcela evidentně bizarním omezení toho, jaký tvar má mít ovoce, které si budeme kupovat v regálech supermarketů. Původním iniciátorem tohoto omezení totiž není EU, ale právě sami provozovatelé supermarketů, kteří omezovali své dodavatele specifickými požadavky na tvar ovoce tak, aby se ho vešlo co nejvíc do regálu. Úředníci EU v tomto případě figurovali nikoli jako někdo, kdo absurdní situaci vytváří, ale jako někdo, kdo na situaci poukázal a pokusil se nastavit rovná pravidla stejná pro všechny tak, aby nedocházelo k diskriminaci některých dodavatelů. Výsledek je, že situace se v tomto směru zlepšila.

EU není oni, ale jsme to my

Odkazování se na EU jako my a oni je dalším zásadním nepochopením základního fungování EU jako takové. Kde se vzal tento narativ a proč je masivně šířen populisty ve společnosti, je otázkou. Pravdou však zůstává to, že jsme se stali členem Unie, tedy určitého spolku, ve kterém mají všichni stejná práva a povinnosti. Ke vstupu jsme nebyli nikterak nuceni a od vstupu z tohoto členství soustavně ekonomicky těžíme. Členství je tedy pro nás prospěšné. Ačkoli někteří politici namítají, že nám EU něco přikazuje, není tomu tak. Nastavení pravidel, ke kterému dochází, je věcí konsenzu, shody všech zúčastněných států. Často nastává i situace, že konkrétní politik, který kritizuje některé z rozhodnutí EU, byl právě tím, kdo osobně dané rozhodnutí schválil a podepsal. O důvěryhodnosti toho kterého politika a jeho kritice EU si tedy můžeme udělat názor sami.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Pořídili si krbovou vložku a tepelné čerpadlo. Za energie dají jen 3 000 Kč

Bruselský diktát

Ačkoli demokratické principy jsou založeny na vládě většiny, tedy tak, že většina rozhoduje a menšina se přizpůsobuje, v rámci EU je toto dotaženo až do absurdního extrému díky přidání práva veta. Díky tomuto právu může kterýkoli stát zablokovat a zamítnout společné rozhodnutí ostatních států. Tato situace již v poslední době nejednou nastala a je často diskutována. O tom, že by nám tedy Brusel cokoli diktoval, nemůže být řeč a je tomu právě naopak. V případě členství v EU nejsme vystaveni ani přirozenému demokratickému standardu, kdy menšina se podvolí většině. I menšina má zde zcela plná práva a může většinu zablokovat.

Omezení plynových kotlů či kamen na pevná fosilní paliva

Poslední dobou velmi často diskutovaným tématem jsou plánovaná omezení různých topných systémů postavených na bázi fosilních paliv. Cílem je naplnit plán návrhu tzv. Fit for 55, tedy jinak řečeno příprava na ekologicky udržitelnou společnost do roku 2055. Cílem těchto pravidel je zlepšení životní úrovně v EU díky čistější přírodě, vzduchu a prostředí, ale také boj s klimatickou změnou, kterou v tuto chvíli pravděpodobně již nikdo nemůže rozporovat. Změny, které jsou centrálně koordinovány, mají větší šanci na úspěch právě proto, že společné nastavení pravidel, která jsou stejná pro všechny, zabrání případným delikventům, aby se z dohody vysmekli a na jejím nedodržení vydělali tím, že přeberou trh ostatním účastníkům. Pravdou zůstává, že mnohé plány jsou poněkud přespříliš ambiciózní. Na druhou stranu nastavení si velkých cílů je, jak ukazuje zkušenost, nejlepší cestou k jejich alespoň částečnému dosažení. Nelze tedy automaticky všechny ambiciózní cíle EU považovat za neměnitelné dogma. Zejména pak, pokud se jedná o plány na dlouhý časový úsek do budoucna.

Česko papežštější než papež

Z hlediska implementace návrhů a direktiv, které se odhlasovaly na půdě Evropského parlamentu, pak mnohdy dochází k jejich zneužití na úrovni lokálních politiků přímo v České republice, kteří si k dané direktivě přilepí nějaké další nápady a posléze celý výsledek alibisticky svádí právě na Evropskou unii. Rozhlédneme-li se však po EU, zjistíme, že v mnoha státech jsou některé direktivy implementovány mnohem volněji než u nás, případně některá omezení vůbec nejsou přítomna. Je proto potřeba být obezřetní a pečlivě sledovat, zda nás politici, kteří EU systematicky kritizují, netahají tak trochu za nos pouze proto, aby mohli na dané situaci obohatit sami sebe.