Velký zázrak v malém bytě – trámy tu rostou jako stromy v lese

Kde začít? U apartmánového bytu, který se nacházel v druhém patře téměř stoletého domu v centru Madridu. A také u informace, že s bytem pojilo aktuálního majitele pouto. Strávil v něm totiž dětství, žila tu jeho rodina. Teď, po 45 letech, jej získal do osobního držení a přemýšlel nad tím, jak ho renovovat. Měl totiž v plánu pronajímat prostor v patře výletníkům k ubytování, ale úplně se nechtěl vzdát vzpomínek, které si s místem spojoval. A je pravdou, že vzpomínky na minulost tu byly dobře zakonzervovány.

Fotogalerie:

i Foto: Amores Pictures

Spousta pokojů, šero a chlad

„Byt byl rozdělený na bezpočet malých pokojů propojených dlouhou chodbou, s vysokými stropy, s dlážděnými podlahami a okrovými okny. Přesně, jak jsem si ho pamatoval,“ vzpomínal majitel. Jenže jako takový by apartmán stěží mohl vyhovovat turistům anebo stálým obyvatelům. Emoce musely stranou, na řadu přišla renovace. Projekt přitom sledoval dva základní motivy: upozornit na charakteristické rysy původní stavby a přehodnotit její distribuci tak, aby vyhovovala současnému využití.

Zachovat to podstatné

Výzvou pro architekty ze studia CMA (Carlos Manzano Arquitectos) pak bylo vést úpravu tak, aby si v sobě ponechala něco „z duše“ původního bytu. Plán bytu si přitom rozdělili do šesti sekcí a zhodnotili jejich přednosti. Budovat ložnici tam, kde je krb, jim nepřišlo příhodné. Místo bylo lepší pro společenský prostor. Podobně pak budoucí ložnice mohly spíš navazovat na sekce s balkony, případně s okny situovanými do dvora. A postupně do plánu přibyla i kuchyně a jídelna. Prohléněte si výsledek v naší fotogalerii.

Nepotřebujete tolik příček, když máte dřevěné sloupy

Jako u všech komplexních rekonstrukcí a renovací tu byl limitním prvkem fakt, že stavba nemohla růst mimo objem stěn. Což ale neznamenalo, že by jich pár nemohlo zmizet a rozšířit tak prostor sekcí i společných pokojů. Jak zmiňují architekti: „Respektování hodnoty a jedinečnosti tradiční madridské architektury bylo základní podmínkou pro zachování duše a charakteru domova.“

Vidět to jde u zachovaných vysokých stropů a obnovením původních lišt. A také připuštěním a zvýrazněním truhlářských a tesařských prvků. Přítomností dřevěných sloupů, které jsou u budov s minulostí vyloženě charakteristické. Sice tedy spíše ve stropních trámech, a ne v systému zabudovaných podpěr. To už je ale záležitost inovace a nového pohledu na (starou) věc.

Moderní apartmán, který se nezříká minulosti

Dřevěné sloupy nahrazují zdi, které musely ustoupit rozšiřování pokojů a zastupují vybourané zdi, a velmi nevšedním způsobem oživují interiér. Odstranění příček prosvětlilo dosud poněkud stísněný prostor a zajistilo mu i dostatečné provzdušnění. Už to nebyl starý byt, ale nový s minulostí.

Všechny prvky úprav a stavebních zásahů byly kombinovány s nábytkem středomořského a skandinávského designu dvacátého století, které podporují tento dialog mezi starými a moderními. Masivní dřevěný nábytek, i „stromy“ trámů oživují to, co by zůstalo fádní. Působí to dojmem nečekanosti, zázraku, překvapení.

Výsledkem je skutečná renovace, při které byly respektovány charakteristické rysy budovy (zdůrazňující tradici staveb v Madridu), ale současně ji přizpůsobující současnému využití.