Autonomní nábytek: chytrá hříčka, která promění interiér

Někteří lidé neradi ničí něco, co by se ještě mohlo hodit. Jistý movitý klient si najal profesionální architekty ze Studia Farris, aby mu z nevyužívané stáje u jeho domu vybudovali novou pracovnu. Přál si však beze změn zachovat původní exteriérový vzhled venkovské stavby. Důležitá práce designérů se měla odehrávat pouze uvnitř – prohlédněte si stavbu v interiéru v naší fotogalerii.

Fotogalerie:

i Foto: Koen Van Damme

Záhadný klient

Proč takové tajnosti? Klient (nebo možná klientka, kdo ví?), který si přál zůstat v anonymitě, je totiž slavným spisovatelem. Pohled na výsledky práce architektů jsou tak současně vhledem do přísně střeženého soukromí nějaké celebrity. A o to víc překvapí způsob, jakým úpravu interiéru uchopili. V praxi tu totiž předvedli mistrnou ukázku tzv. autonomního nábytku. Co to je?

Představuje se nábytek, který nábytkem není

Pokud bychom měli odbornou definici zjednodušit, je to nábytek, který nábytkem není. Jsou to fragmenty, torza a skulptury, které lze využívat nejrůznějším způsobem, protože jejich funkce není primárně dána. Je to hračka pro kreativní mysl, která umí pracovat s prostorem. V tom právě tkví univerzální síla autonomního nábytku. Může být vlastně vším: stolem, židlí, policí nebo knihovnou. A to se belgickému spisovateli moc líbilo.

Nejdřív udělat pořádek

Architekti začali tím, že vyčistili celý vnitřní prostor objektu a zanechali jen vnější obvodové cihlové zdi. Tuto schránku, pochopitelně s ohledem na statiku, zbavili skutečně všeho: předělů, prkenného mezipatra, dělicích zdí. Vyčištění bylo skutečně nezbytné, protože sulfáty a sloučeniny dusíku (pozůstatek po původních zvířecích obyvatelích) by skutečně mohly stoupat stěnami vzhůru a znehodnocovat je.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Chatu o šířce 4,8 m přestavěli i s omezeným rozpočtem na moderní domov pro čtyřčlennou rodinu

Následně rekonstruovali interiér, zaizolovali jej a vsadili do něj několik nových oken. A dál? Klient požadoval, aby se uvnitř nacházelo místo pro knihovnu, pracovnu a také prostor, kde by se dalo posedět s návštěvou. Co s tím? Než aby znovu zaplňovali uvolněný a vzdušný interiér, případně snižovali jeho výšku vloženým mezonetem, vytvořili uprostřed celé místnosti masivní dřevěnou skulpturu autonomního nábytku.

Náhoda? Na tu se nehraje

Tím také zachovali přirozenou světlost a velmi příjemnou vzdušnost. Atypická okna pak zprostředkovávají nepřerušený kontakt s okolní zahradou, což musí být pro spisovatele jistě inspirativní. Místnosti ale rozhodně dominuje onen autonomní masiv. Jeho hranoly trochu vypadají, jako by je tam nanesl hurikán. Na první pohled náhodná kompozice má však svůj promyšlený účel.

Funkční i dekorativní prvek

Jsou tu nejrůznější prostory s rozmanitým využitím, chce se jen pořádně dívat. Pozice pro čtení, místo na odložení hrnku kávy, knihovnička a také dvě pracovní místa. Tak trochu orlí hnízdo, ale pokud si dokážete představit běžný den roztržitého pisálka, je to naprosto ideální. Navíc je skoro všechno na dosah ruky.

Schody i skládačka v jednom

Hranoly jsou navíc schody se stupni nestejné výšky, abyste se mohli snadno po této konstrukci přesouvat. Pokud je zapotřebí, je snadné několika pohyby odstranit (či spíše odsunout) celý mezanin schodiště a zasunout jej do struktury pilíře. Tím se může výrazně zvýšit využitelná plocha objektu, například při pořádání autorského čtení.

Jednoduchost a přitom kreativní přístup tvůrců hraničí s dokonalostí. Ze dřeva, které je jen lehce povrchově upraveno, přitom dýchá energie. Snad se tu bude tajemnému spisovateli dobře pracovat. Architekti a jejich idea autonomního nábytku pro to udělali skutečně maximum.